Švestka

Již nějakou dobu na sobě s jemnými obavami pozoruji zde rozebíranou schopnost začít vyprávění v bodě A, neschopnost myšlenkově doputovat do bodu B, ale přitom stihnout probrat celou abecedu včetně diakritiky. Teprve při sledování této hry jsem pochopil, jakým nechtěným komikem se stanu, až si v důchodu posadím vnoučky na kolena a pustím se do vyprávění o své práci na "počítači" typu IQ 151 z dílny JZD Slušovice, který dokázal po pětiminutovém přemýšlení vyřešit mnou zadanou logickou kulišárnu takto: 2 + 2 = 0,399999x10E01 a přitom probrat dějiny EU, historii MS ve fotbale, reklamu na Bobika a techniku vyvolání orgasmu u těhotné hrošice. (21.02.2012)

Švestka graduje. To jak v seminář, tak v samotné hře. Cimrmany mám strašně rád a tahle hra (speciálně verze se Svěrákem) je opravdu povedená. Jen to prostě všechno trvá. Člověk Cimrmana znalý už spoustu vtipů očekává a tak třeba všemi vzpomínaný Smoljakův monolog o stáří mi přijde z celé hry nejslabší. Naopak, to, co Smoljakovci předvádí na konci semináře je opravdu nezapomenutelný zážitek, který bych bez ostychu zařadil do zlatého fondu Cimrmanů. Jedná se o dokonalou choreografii u písničky "Na železnici dějou se věci." Stejně tak je to i se hrou. Tentokrát se tu a tam objeví i koření v podobě sprostých slov a musím říct, že to sedne. Využití japonských masek je další z nezapomenutelných momentů. Opět jen škoda, že než se hra dostane do zničující fáze (do fáze, kdy postava Václava Kotka sází jeden nekompromisní vtip za druhým) trošku to škobrtá, trošku klopýtá a kolikrát si řeknete:"To už v některé hře bylo." Jasně, je to záměr a navíc je to hra o stáří, ale trošku to narušuje spád hry. Což je asi taky záměr. Všechny pochybnosti ale maže protřídní finále, takže Cimrman opět nezklamal. Palec nahoru i pro švestku. (26.01.2008)

Kdo by neznal Divadlo Járy Cimrmana, skoro jako kdyby neznal u nás divadlo žádné. Tohle už stará česká klasika, kterou musí mít snad každý rád. Tvůrci Svěrák a Smoljak si tu střílí prakticky ze všeho inteligentním způsobem a vtáhnou tak diváka do děje dříve, než by stačil mrknout. Ač se jednotlivé díly liší kvalitou, vždycky je dobrá podívaná, co stojí za to. (04.03.2014)

Smoljakův seminář v této hře je snad ten vůbec nejlepší, jinak hra samotná se rozjíždí dost pomalu, ale pak postupně graduje až k velkému finále. (po čase musím dopsat, že jsem to viděl v divadle se zdeňkem svěrákem, který je v hlavní roli milionkrát lepší, přidal spoustu vtipů navíc a v jeho podání to byla nejlpeší cimrmanova hra) (26.01.2006)

'Švestku' jsem si nechal na úplný konec, protože ji mám nejradši a zároveň si myslím, že je to #1 DJC. Je to hra česká a snoubí se v ní spousta tradičního Česka - vesnice, železnice, zpívání, dědkové, senilita se správnou nadsázkou, i ta švestka. Užívám si atmosféru téhle hry. Jestliže někdo řekne "Jára Cimrman", první, co se mi vybaví, je Smoljakův monolog v semináři ke Švestce. 11.6.2010 mi bylo DJC představeno. Nejdřív jsem viděl Akt a následně Němého Bobeše a už to bude skoro pět let, od smrti Smoljaka a od momentu, kdy jsem s DJC začal a možná skoro deset let, co se věnuju aktivně sledování filmů. Trochu to na mě padlo, kolik jsem tím strávil času, jako starej dědek jsem vzpomínal. Bylo mi líto, vidět tak úžasnou živou hru a říct si přitom, že Smoljak a Kašpar, kteří v ní excelují, už tu nejsou. Jak by řekl pan Smrtka: Tak na shledanou. "Jestlipak ses, pane Bože, díval, ptá se Cimrman chybujícího stvořitele..." (...) "Pekárku, mám nový vynález, bezbolestné kleště..." (...) "Já jsem totiž jako student..." (...) "I když poslyšte, ona to vždycky pravá svíčková nebyla." (...) "Profesor Albert Pražák..." (...) "Já mám se svou hlavou starostí až nad hlavu."(...) "A co, vy kluci? Vy se tady držíte jak dva buzeranti..." (...) "Přemku, ještě jednou řekneš slovo žebřík a já na mou duši z toho vozejku vstanu a přerazím tě." "To prej se stalo!" (...) (přepsaný komentář z 11.7.2010) ____ 95% (1997) (11.03.2015)