Čas sluhů

Zrození a kariéra jedné zručné manipulátorky ve výborném podání Ivany Chýlkové. Debut Ireny Pavláskové musel v listopadu 1989 vypadat jako zjevení, ale funguje velmi dobře i po třiceti letech. Bohužel autorka ve svobodnějších tvůrčích podmínkách už nikdy nic podobně povedeného nenatočila. A tehdy zároveň debutující kameraman F. A. Brabec si také zaslouží jmenovitě pochválit. (27.07.2019)

Pavlásková má ve svých filmech dar vymáčknout z herců v hlavních rolích ten nejlepší výkon, přičemž většina menších rolí je zahrána naprosto tragicky (pokud se v nich ovšem neobjeví zkušení osvědčení herci). Tady naprosto září Ivana Chýlková a Karel Roden. Především Chýlková má tak šťavnatou postavu, že na ní dlouho nezapomenete. Takovou mrchu a svini jsem neviděl. Aby dosáhla svého, ponižuje se, prosí a na druhou stranu je hrdá a neústupná. Dokonale zahraná, opravdu upřímně jsem jí nenáviděl! Film na mě zapůsobil silně, přesně tak jak chtěl! (12.03.2008)

Když jsem v r.1990 viděla tento film, byla jsem výkony všech herců přímo nadšena, ale nejvíce mě zaujal Karel RODEN. On hrál očima, hrál mimikou tváře, když se nechal vlákat do nechtěného manželství s vychytralou a podrázackou kolegyni Ivanou CHÝLKOVOU ,která studovala medicínu s jeho velkou láskou Jitkou ASTEROVOU. Byl to sice psychologický film, ale měl několik komických situací, že člověk věděl - ano, tak to v životě někdy chodí. Doma jsem řekla tuto památnou větu : " Roden je obrovský charismatický talent. Ten nám dlouho nezůstane, po něm sáhne brzy Hollywood." Přála bych vám vidět, jak se rodina chechtala ! No, dnes se už nechechtá. (10.10.2007)

Doba vzniku by neměla tvůrce omlouvat, i když se jedná o autorský debut. Na filmu jsou patrné slabé chvilky jak ve scénáři, tak v režii. Trestuhodný je zbytečně povrchní politický druhý plán, režisérka některé scény s neherci vyloženě zabíjí (seance v hotelu Interkontinental). Za povšimnutí stojí výkon Ivany Chýlkové, především její manipulativní výlevy, na psychologii postav se ale mohlo víc zapracovat. S odstupem času tak snímek zůstane v paměti snad jen díky módní dobové přehlídce... (04.09.2015)

Vynikající psychologická studie patologické závislosti a patologické snahy vlastnit (lidi). A patolízalství. Navíc vše zasazeno do určitého kontextu doby. A Karel Roden zde má ještě vlasy. :-) ------ Z DVD recenze: Čas sluhů Režisérku Irenu Pavláskovou asi současné mladé publikum bude znát z přepisu knihy Báry Nesvadbové Bestiář. Ale kdysi točila přece jen psychologičtější a vážnější snímky, možno dokonce říci cyničtější, jak je ostatně často život sám. Jedním z nich je právě Čas sluhů, který v mnohém vycházel i ze skutečného života některých herců i samotné režisérky. Vypráví o vztahu v určitém směru podobném tomu z Bestiáře, avšak tady dovedeném do drsných detailů – mladou a neotrkanou studentku (Ivana Chýlková) opustí milenec. A ona se začne mstít. Nejlepší kamarádce (Jitka Asterová) přebere přítele (Karel Roden). Časem získá na sebevědomí, atraktivitě i na nezávislosti – vše ale za cenu manipulace s lidmi, jejich nenápadným šikanováním a pod. Ve své době šlo o skutečně průlomový psychologický film, jehož mrazová upřímnost funguje i dnes. A škoda, že paní režisérka byť dobrými svými následujícími filmy, ale nepřekonala svůj debut (tedy s výjimkou sci-fi Nesmluvená setkání, ale ta na DVD nevyšla). DVD je opět standardní české výbavy a standardního českého provedení. K němu patří ne zrovna kvalitní přepis obrazu, naštěstí však v anamorfním formátu 1,78:1 (nevěřte informaci na obalu, že je 4:3), zvuk je jen v pouhém Dolby Digital 2.0 a titulky pouze české. A rovněž bonusy nevybočují ze standardu – filmografie herců a tvůrců., fotogalerie i s několika fotkami z natáčení a tři rozhovory. Všechny mají kolem pěti minut, a na natáčení a spolupráci s Ivanou Chýlkovou i s paní režisérkou vzpomíná Karel Roden, režisérka vzpomíná zase na „své“ herce, a konečně F. A. Brabec se podělí o své poznatky z práce za kamerou. (06.01.2013)