Bliss

Joe Begos mě zatím nezklamal a po Almost Human a Mind´s Eye servíruje svůj nejbrutálnější počin Bliss, který teda hodně diváků nepříjme a nepobere, ale mně sednul. Příběh se zaměřuje na Malířku, která při malování ráda fetuje ( ve velkém!), ale jakmile ji kamarádka nakazí, tak dostává větší chuť na krev a z Los Angeles si hlavní hrdinka dělá doslova Bufet. Halucinogenní, snová, erotická upířina plná drog, nahoty, blikajících světel a hektolitrů krve. Intenzivní horor jak sviňě, který musí být pro normální jedince nepříjemně sledovatelný, ale já si film užíval. Highligtem je potom polonahá Dora v tangách tancující celá od krve před svým obrazem. Pouze pro okrajové publikum. 75% (08.10.2019)

Od začátku o konce neskutečná jízda, která nejenže nemá ani jedno hluchý místo, ale dokonce zvládá celých osmdesát minut ustavičně nabírat na tempu. Příběh možná nijak převratný, zato podání neskutečně podmanivé. Vizuální stránka – barvy, tripové stavy, atd. – vynikající. Asi to nebyl cíl, nicméně jsem dostal hroznou chuť koupit tempery a něco si šlehnout. (PS: kdybych si pouštěl znovu, nedívat se na to pod vlivem, protože bych se z tý rozjařený kamery zaručeně poblil.) (11.01.2020)

Krvavá lázeň s experimentální pěnou. Joe Begos nekompromisně zbavil šatů Doru Madison a vyslal ji vstříc "haluškám" sexuálního a vražedného původu. Umělec, co zaprodá svoji duši i tělo v rámci dokončení svého mistrovského díla, není svým námětem nikterak převratný nápad, nicméně v levném produkčním kabátku to filmu sluší. Vizuál není vůbec ničím oslnivý, dalo by se napsat, že je i hnusný, ovšem nezalekne se být brutálním halucinogenním dobrodružstvím, které se neustále zbavuje účastníků. Levná placená síla je zlitá krví, až to dosáhne patřičného vrcholu. Je zřejmé, že režisér nemá zájem proniknout do širšího povědomí, takže to samé platí i o jeho nadcházejícím počinu. Dokáže se obklopit partou herců, která nemusí zrovna absolvovat školu Shakespeare, je však pro tyto účely plně funkční. Kompetentnost Dory Madison je tím hlavním, co film pohání. Podívaná to určitě není pro každého. Není to jediný film, který operuje s halucinogenními manévry, je záměrně hodně pokleslý a vyžívá se ve své špinavosti. Spojení masakru s uměním, to se vzájemně nevylučuje a ani se to spolu netluče. Begos si to vyzkoušel, a kdo bude mít zájem, může jeho patřičně prapodivnou a intenzivní jízdu na fetu (na vlastní ohrožení duševního zdraví) zhlédnout. 7/10 (08.11.2019)

Co s tebou, Begosáku? Tohle jsem od tebe rozhodně nečekal. Sakra intenzivní, syrově punkový, držíš to pevně v rukou, mluvíš obrazem, to jo. Ale co s tím? Celej film jsem jen přemýšlel, co je to proboha za lidi, a jak jsou mi odporní. Městští zevlové, věčný party animals, pozéři, feťáci, snobové, sprostí arogantní zmrdi. Jsou sice neustále bez peněz, ale vždycky je poblíž někdo, kdo má fet nebo zatáhne rundu. A celej ten přístup- "Nemám love na nájem, táhni do prdele, jdu se ožrat a nakoupit fet", to je na rozbití držky. Odporný, zoufalý, zbytečný, smutný existence. Ke konci jsem si už říkal, jak Dezzy naprosto rezignovala na to být ženou. Sice má výrazné ženské znaky, ale tahle nahá troska, celá pokrytá krví, dávící se zvratky, nikdy ženou doopravdy nebude, zvolila si jinou cestu. (18.10.2019)

Myslím, že to debilní stroboskopický blikání před kterým varuje úvodní titulek, nenasere jen epileptiky, ale i leckoho jinýho. Třeba mne. Ani frivolní arogantní čůzy sprosté jako dlaždičky mi neimponujou, naopak. A vyloženě mě otravuje plytký plkání všelijakých sjetých nebo přiožralých retardů na večírcích, takže ze začátku fakt nic moc dojem. A když pak od druhý půle konečně pomalu sem tam dojde na nějakou tu akci, kvůli zhovadilý ruční kameře a střihu si stejně divák žádnou pořádnou podívanou neužije. Asi ten nejtupější film o vampýrismu jakej jsem kdy viděl, pozérskej, rádoby sexy a cool a přitom bezduchej, o městskejch degenerátech a určenej prvotně taky podobnejm městskejm degenerátům. (29.09.2019)