Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Kam se hrabe Garrett & Kid, tady to je jiný kafe a po právu kultovka. Oates snad životní role, přímočará a stylová grindhousová zápletka, sebedestruktivní post-hippie atmosféra, vyprahlá mexická krajina, kozy, smrt a tequila. Další nekompromisní must-see v rámci 1970s. Peckinpah: "For me, Hollywood no longer exists. It’s past history. I’ve decided to stay in Mexico because I believe I can make my pictures with greater freedom from here." (29.08.2023)

Všechny filmy tvůrčího solitéra Sama Peckinpaha jsou v podstatě stejné - výlučný svět mužů, kterým upomíná na časy ortodoxního patriarchátu, a to nejen tím, že ženy v jeho mýtickém světě odkazujícím k (přežívajícímu) dávnověku hrají vedlejší roli, ale i tím, že v něm vládnou skutečně jen patriarchové, tedy muži v pokročilém věku, vrstva stařešinů rodových klanů, pomyslná rada starších, zatímco mladí mužové jen sbírají drobty ze stolů a mlčky třímají zbraně někde na stráži u brány... Stokrát obehraný model westernového schématu - jeden proti všem, pomalé plynutí a naplňování postupně sílících rysů tragédie, skutečně naturalistická podstata příběhu, kdy individuální predestinace - setkání s násilím a zlem, postupně smete vše dobré, co se ještě nestačilo utopit v desítkách lahví alkoholu... Studie násilí i silně depresivní film o temných stranách duše... (nicméně síly a rozměru takových Strašáků nedosahuje...) (06.03.2009)

Alfredo sice neobsahuje dohromady nic nového, co bychom již u Sama neviděli (muž se ženou na cestě - Útěk, jedinec proti většině - Pat Garrett & Billy the Kid, znásilnění - Strašáci, ženy pouze pro potěchu a zklidění vzteku - celá tvorba), i tak se ale dočkáme skvělého moderního westernu z vyprahlého Mexika s výborným Warrenem Oatesem v životní roli. Závěrečná půlhodina je jednou z nejlepších Peckinpahových prací. 85%. (14.03.2009)

Další velice zdařilý film Sama Peckinpaha, který je mnohem introvertnější než cokoliv jiného, co jsem od něj viděl. Zápletka není sice nějak zvlášť nerealistická, ale přesto se film neustále nese v jakési absurdní a paraniodní atomsféře, jakoby v každé pasáži vždy stačil jen krůček k šílenství a deliriu ať již hlavní postavy, či režiséra samotného. V tomto směru film, i přestože tuto hranici příčetnosti nikdy nepřekročí, připomíná dílo Luise Buňuela, či Alejandra Jodorowkého. Čím blíže se Bennyho odysea blíží ke svému konci, tím je tato hranice méně a méně zřetelná. Technická stránka filmu je opět zdařilá, ale vzhledem ke komornějšímu konceptu zde není tolik prostoru pro efekt. Dobrý film, který by měl shlédnout každý fanoušek tohoto režiséra. (16.04.2013)

Nejen Buñuel si odskočil do Mexika natočit nějaký ten provokující kousek se surrealistickým nádechem... HLAVA Aldreda Garcii je pro mě osobně zatím ten nejlepší film Sama Peckinpaha, jaký jsem viděl. Osobitý, zábavný, napínavý i bizardní, ale bizardní takovým způsobem, že obsahem je přesto smysluplný děj s krásně fungující strukturou vyprávění. Dovoluji si říct, že Peckinpah doslova vytasil v rámci žánru westernu nový rozměr, když zasadil svůj dobrodružný příběh o drsném boji jednoho muže proti všem, z rovněž divokého prostředí, do tehdejší současnosti 70. let. První polovina si plyne nejednou ve znamení poezie, romantiky, humoru a dobrodružství na cestách, v zásadní scéně na hřbitově nastává zvrat, po kterém se brzy rozpoutá nekompromisní rošada plná nejen střelních zbraní, rychlých auťáků, ale i špíny, smradu, chlastu... Chvílemi až autentická atmosféra si zaslouží osobitou pochvalu, vizuální stránka je fascinující nejednou už sama o sobě, ale ten hnusný zápach dochází ve vybraných z obrazovky skoro až divákovi. Nemusím brutální zobrazování násilí ve filmu, ale přijde mi, že Peckinpah ho tentokrát (narozdíl od Divoké bandy, která mě příliš neoslnila) dokázal podat s obrovským nadhledem, jenž doprovází celý tento ujetý snímek a výjimečně mi vůbec nevadilo, ba dokonce umocňovalo můj osobitý filmový zážitek spíše pozitivním způsobem... a jinak, Warren Oates je jako novodobý antihrdina parádně stylový! 90% (12.11.2020)