Divoká banda

Solidní jízda, jejíž morálními hodnotami a sílou přátelství se nechali z části inspirovat i někteří tvůrci současného filmového průmyslu (Woo, Mann). Peckinpahovo zalíbení v krvi/násilí je velmi patrné především v akčních scénách. Ty jsou samy o sobě výtečně natočené, nebývale přehledné a realistické. Občas vadí možná příliš hektický střih, ale jinak víceméně spokojenost. Herci předvádějí přesně to, co je zde potřeba. Drsné tváře, tvrdá gesta a rozhodné jednání. Ústřední dvojice tvoří přímo ukázkové nepřátele. Těžko rozlišitelné dobro a zlo pak hraje jen ku prospěchu věci. (21.10.2006)

No neviem, ale ja som z tohto westernu az tak nadseny nebol a to mam westerny celkom rad. Aj napriek drsnym krvavym scenam rezisera Sama Peckinpaha ma nedokazal film nadchnut tak, aby som mu mohol dat aspon 4* a to aj preto, lebo niektore sceny, ako napriklad prepad vlaku na mna posobil ako gulas, pri ktorom som nevedel, co sa to tam vlastne deje. Teda vedel som, ze kradnu zbrane, ale bolo to natocene na moj vkus prilis nepriehladne. Neskor sa dej filmu vdaka mexickemu generalovi Mapacheovi rozbehol celkom fajn, ale bolo tam aj par hluchych miest, ktore ma trosku nudili a tie by som vystrihol. Moj posledny western, ktory som videl nedavno a pacil sa mi omnoho viac, ako tento je Mangoldov 3:10 VLAK DO YUMY (2007) a pritom nemusel byt ani tak drsny a zaujal ma na 5*... 06.08.2010 ________ William Holden - (Pike Bishop) +++ Ernest Borgnine - (Dutch Engstrom) +++ Robert Ryan - (Deke Thornton) +++ Edmond O´Brian - (Freddie Sykes) +++ Warren Oates - (Lyle Gorch) +++ Jaime Sánchez - (Angel) +++ Emilio Fernández - (Gen. Mapache) +++ Hudba: Jerry Fielding +++ (06.08.2010)

Když se mi řekne western, tak se mi vybaví Sedm statečných, Sergio Leone, Clint Eastwood a poslední díl Návratu do budoucnosti. Nejsem tedy tak poznamenám tímto žánrem, který je v Americe historickým klenotem a kterého si tam každý váží. Ale doposud jsem neviděl tak brutální kovbojku, kde každý jedná bezohledně a beze studu. Sam Peckinpah ukázal světu, že západ býl vskutku divoký. (18.01.2011)

Je to unikát - v době, kdy se již westernový žánr primárně odvíjel od baladického, charakterově vystavěného a "Kubrickovsky" precizního Tenkrát na západě a kdy jednotvárné příběhy stále ustupovaly do pozadí oblíbeným scénickým perličkám (souboje muže proti muži, přepadení banky), přišel filmový násilník Peckinpah s obrazově otevřenou ódou na chlapství ve znamení strhujících přestřelek, napínavě vystavěných akčních scén, výborných herců a hlavně onoho šokujícího, oproti klasickým Wayneovským happyendům zcela nekonvenčního závěrečného masakru, v němž jsme se dlouho před Černými barony a navíc v praxi dozvěděli, že kulomet má kadenci TA-TA-TA-TA-TA-TA-TA... V některých chvílích možná lehce zdlouhavé a emocionálně překvapivě odtažité, ale když i já, rozený odpůrce westernů jdoucí maximálně ve stopách Sergia Leoneho, jsem se skvěle bavil a nechal se drsným mužským elementem tolik strhnout, musí to svědčit o enormní a neoddiskutovatelné kvalitě. 80% (07.04.2014)

[2006] Jakkoli byl Sam Peckinpah výrazně starší než ostatní progresivní američtí tvůrci šedesátých let, v pomyslné neúctě k tradicím zašel mnohem dál než mladíci kolem něj. Hrdinové Divoké bandy jsou amorální zabijáci, děti se baví mučením zvířat, násilnou smrtí zemřou desítky lidí... Zároveň však film nelze obvinit ze samoúčelnosti či glorifikace násilí, na to je příliš promyšlený a nejednoznačný. Jeho jízlivost totiž tkví hlavně v ironii, s níž demytizuje westernový žánr, jehož zároveň využívá jako paralely k právě probíhající válce ve Vietnamu. Podobně jako ve svých prvních filmech i zde Peckinpah stírá hranici mezi dobrem a zlem. I člověk, který je skupině „anti-hrdinů“ v patách, k nim ve skutečnosti morálně patří a pouze si vykupuje svobodu ___ Titulní postavy mají ve své morální nejednoznačnosti daleko i do psychologizovaných westernových antihrdinů padesátých let (počítaje v to i Waynova Ethana ze Stopařů nebo Stewartovy rozhárané muže s divokou minulostí v Mannových filmech). Jde o chladnokrevně vraždící divoké chlapíky, kteří se od jiných padouchů liší víceméně jen loajalitou k sobě samým a uznáváním jakéhosi kodexu cti. Divák přitom není manipulován do pozice hodnotového souhlasu, ale nevyhne se tomu, aby s nimi sympatizoval, přestože zabíjejí, kradou a bijí ženy. V souvislostech doby vzniku přitom stojí za pozornost, že jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky (neskrývají své činy za boj o lepší společnost). Zároveň jde o tragické peckinpahovské postavy na cestě, které nikdy nenajdou klid a domov, po kterém vlastně touží. ___ Divoká banda nestaví pouze na zpochybnění hodnotových hledisek, motivu ztraceného přátelství a tragických hrdinech, kteří najdou naplnění života paradoxně ve vlastní smrti. Z filmařského hlediska jde především o snímek s propracovaným rytmem, který pravidelně zrychluje a zpomaluje (a to i v rámci jednotlivých scén - zejména v závěrečném masakru). Film není přehlcován klimaxy, naopak na ně diváka nechá čekat s vědomím, že přijdou. V Divoké bandě jsou čtyři takové scény, přičemž všechny jsou jinak vystupňované a pracují s různým typem práce s časem: úvodní přestřelka, pád mostu, přepadení vlaku a závěrečný masakr s dlouhou expozicí. Každá z nich by mohla být samostatným vyvrcholením filmu... ___ Porovnávání jednotlivých vrcholných scén mezi sebou (např. debaty typu, zda je více fascinující vlaková loupež, nebo závěrečný masakr s hromadou mrtvých) ale většinou nevede k uspokojivým závěrům. Divoká banda je zkrátka fascinující celá... A stejně jako s jen lehce znatelnou melancholií tematizuje konec Divokého západu a začátek moderního věku (ve filmu se objevuje automobil), i ona je vlastně koncem jedné westernové éry a začátkem nové. Éry smutnější, syrovější, drsnější, násilnější, mnohoznačnější, ale zároveň melancholičtější, na jejímž konci stojí Eastwoodovi Nesmiřitelní. (08.05.2019)