Corpus Christi

Zatím jsem neviděla film, který by vyvrátil staré čínské přísloví "co polské drama to skvost" a ani Corpus Christi tak neučinil. Kluk je ani ne den venku z pasťáku a ještě se zbytkáčem mka či jiné sloučeniny si jen tak vystřelí z místní kostelní krásky a ani dvakrát nemrkne a už stojí v rouchu a káže. Racionálně uvažující člověk by si to asi ověřil, ale když žiješ na polský vesničce a tvůj hřeb týdne je bohoslužba jsi asi rád, že ti konečně poslali nového kněze a bez jakékoli pochybnosti ho nejenže ubytuješ nakrmíš a oblečeš, ale i mu u zpovědi vykecáš všechny svoje smrtelný hříchy. A tak si milý hoch vysloužil místo nucených prací respekt a úctu a to možná jen díky absenci nálepky "děcko z pasťáku" v kombinaci se zaslepeností části věřících obyvatel. Město pomohlo klukovi a kluk naoplátku svým talentem (možná přímo od boha?) pomohl městu vyrovnat se s křivdami dní minulých. Je to drama a všem je jasný, že to nezůstane jen tak. Na konci je vám mladého kněze fakt líto, když víte, že to byl prostě jen ztracenej kluk, který se možná mohl nalézt v tom malém kostelíčku, ale tu šanci mu sebrali. Film ukazuje hodně lidských a společenských nedostatků a asi si tam každej najde něco, nad čím se pozastaví. (25.12.2021)

Po prečítaní obsahu som si nebol celkom istý či takýto náboženský film mňa osobne môže nadchnúť , ale film v tejto otázke pristupoval nanajvýš seriózne a aj keď tých náboženských záležitosti tu bolo veľa, neboly fanatické, ale docela ľudské. Začiatok v nápravnom zariadení mal riadne grády, ale vedel som , že akonáhle sa dostane do dediny, tak od toho radikálne upustí a bolo to tak .  Tam išiel cestou spásy, pokory a odriekaní sa vnútorných pocitov. Na jednej strane neortodoxný kňaz a na strane druhej, dedinčania, ktorý sú plný smútku a hnevu, len si pri tom neuvedomujú, že svojim správaním ubližujú nevinnému človeku. Môže takýto kňaz skrotiť svoje ovečky a prinútiť ich k pokore a ohľaduplnosti alebo ho zožerú aj s Kožuchom. Je to jedna z hlavných myšlienok filmu a pekne na ňu dá aj odpoveď. Bartosz Bielenia bol v roli kňaza začiatočníka pôsobivý, ale viac mu to sedelo ako nasraný bitkár. Každý musel vedieť, ako to s tým kňazom dopadne,ale celkové finále bolo nezabudnuteľné . Ale očarilo ma aj to, ako si Daniel pomáhal s omšami alebo spoveďou, všetko to tu bolo pekne krásne rozobrané. A tak aj keď mal film skoro dve hodiny, vôbec nenudil, práve naopak, servírovali stále nové a nové skutočnosti, ktoré film slušne obohacovali. Silné 4*. (25.08.2023)

Určite zaujímavý, novátorský príbeh, do akej miery však má prínos? Pre mňa maximálne na poukázanie na toho echt dedinského katolíckeho pokrytectva v spore o pochovanie jedného muža, z ktorého ostal už len prach. Akoby na tom tak veľmi záležalo. A falošne si nepripúšťať, že naše deti nie sú celkom nevinné. No na druhej strane je príbeh málo uveriteľný. To si fakt myslí, že do morku kosti veriaca obec uverí, že chlapec s kruhmi pod očami ako po celodennom kukaní do vysávača, ktorý fajčí, chlastá, nadáva je skutočný kňaz? Šaty síce robia človeka, ale nie až takto. (20.02.2021)

Ďalšia mierne kontroverzná vec z Poľska. Osobne som si myslel, že ma to zasiahne viac, vzhľadom nato, že je opätovne na pretrase samotný Boh, respektíve vyobrazenie rôznych foriem viery v jeho kráľovské “duchovno”. Corpus Christi sa dá vysvetliť kadejakým spôsobom. Doslova a do písmena: ako komu vyhovuje. Osobné úvahy tu písať nebudem, nato nie je vhodná doba, keď už okolo nás kráča toľko 🐑 (27.10.2020)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)