Arabela

Bohužel jsem teď Arabelu viděl znova a musím ubrat ze svých "dětských" 4* na 3*. Janu Nagyovou asi Vorlíček klátil, jinak si nedokážu představit, že by takovýmu hereckýmu dřevu svěřil jednu z hlavních rolí. No a během toho klácení už mu nezbejval čas na scénář a tak to chvilkama vypadá, jak to vypadá -- dějový zvraty jsou občas těžkej facepalm. Ale jako děcko jsem to žral, to se musí nechat. Staříci by se asi neměli dívat na hity mládí :) (02.08.2012)

Na můj vkus se tam málo vyskytoval Fantomas (František Peterka:))), ale i tak jde o nedostižné dílo, neboť v něm pan Vorlíček výborně propojil svět pohádek a svět reálný. Tvrzení o nedostižnosti jen potvrzuje naprosto zbytečná "druhá série", ve které je sice více Fantomase, ale zas je tam na pytel všechno ostatní:) (16.09.2003)

Klasika všech klasik od pana Vorlíčka. Při opětovném zhlédnutí jsem si uvědomil, že jsem jako dítě vlastně vždy hltal až pokračování Arabely, což by dávalo smysl vzhledem k tomu, že v roce 1980, kdy Arabely vyšla, jsem ještě nebyl ani naživu. Přesto je první Arabela skvěle natočená pohádka pro děti, která určitě řekne mnoho i dnešní generaci. (04.12.2020)

První série Arabely je prakticky definice filmové pohádky a nechybí ji nic. Jako v jiných svých filmech, i tady smazal Václav Vorlíček dokonale hranici mezi realitou a pohádkovým nebo fantaskním světem, a zapsal se navždy svými nápady do našich dětských duší. Ať už jde o doktora Mráčka, dívku na koštěti, Křečka v noční košili nebo Čestmíra, nepochybil, vytvořil legendy a Arabela s panem Majerem, Rumburakem a kouzelným prstenem jsou jejich ikonami. (01.12.2021)

Tenhle seriál je často absurdní, má dost hloupě se chovající postavy (král a Vigo) a často se řídí heslem: to je blbý, to se bude dětem líbit. Také je to dost často nuda. Tak se na seriál dívám prizmatem odrostlého diváka, který v mládí Arabelu "baštil". Na druhou stranu tento seriál nabízí interaktivní menu ve výběru postav, jimiž se stanete. Disponuje dvěma časoprostorovými módy (svět, pohádka), takže k přepínání herních sekvencí potřebujete dva Joysticky. Nepřítele nezabijete sadou z čézety. Ke splnění mise potřebujete postupně na různých obrazovkách sesbírat pomocné artefakty (plášť, prsten apod.), které mají ale tu nevýhodu, že stejnou měrou se o ně zajímá váš nepřítel. Doporučuji plášť, který rychlou volbou mění lokaci postavy. Nedoporučuji jablko, může se stát, že vás začne batole liskat po hlavě, když při vybarvování přetáhnete vzor. Pro voyeurství chtivé doporučuji křišťálovou kouli, vyrobenou asi v Pelechovské sklárně, s.r.o., která vám zobrazí na konvexním monitoru daný subjekt nezávisle na tom, kde se zrovna nachází, pokud tedy narazíte na princeznu vykonávající v lese pod hradem těžkou (velkou) potřebu, nedivte se, to je holt far side of technology. Poslední artefakt, který vyzdvihnu, je divná bandaska, na které když začnete praktikovat fyzikální pokus se smykovým třením, tak vás místo součinitele smykového tření uvítá hodný musulman, pozůstatek invazní machometánské armády z bitvy u Poitiers z r. 732. Ten opět plní přání. Zde je na místě si povzdechnout, proč se tak nechovají i další soukmenovci z pohádkové říše Saúd-el-arab. Takže závěrem vám mohu doporučit tuto hru na 80%, nasaďtě herní brýle, čapněte joystick, seberte odvahu a hurá na to! Jo a Baba Praga taky nemá chybu. (26.05.2010)