Vlak

Hrozně by se mi to líbilo, kdyby mi bylo patnáct. Ale ani dnešním patnáctiletým se to asi líbit taky moc nebude. Mám stále silnější pocit, že dobrodružství je už odzvoněno, tak jako románové literatuře či historii 2. světové války. Neustálé "dokumenty o Hitlerovi a spol. a Stalinovi a spol." v soudobé televizi jsou už jen pokusy o oživení mrtvol. Raději nějaký případný citát: "Ale také zločinec produkuje - zločiny. Co by si však bez jeho práce počala policie, justice, soudci, porota, kat, o čem by psali spisovatelé a natáčeli filmy režiséři? Zločinec prolamuje jednotvárnost usedlého života, přináší rozruch, napětí, senzaci. Může se moderní společnost bez něho obejít, nepadla by do stagnace a nudy? A není tedy v jejím nejvslastnějším zájmu zločinnost podporovat?" (Karel Kosík: Předpotopní úvahy). A jakou roli v tom hraje pýcha francouzské kultivovanosti: moderní malířství? Kdo by si dnes nechal pro obrazy ceněné miliardou vrtat koleno? A proč by také měl. Obdivujme raději jejich dražby! (14.12.2019)

Tohle je film, kde člověk přímo cítí chuť kovu, vazelíny, oleje a sazí. Všechno velmi živelné, syrové, špinavé, chlapské a reálně podané, často v dlouhých nestříhaných záběrech, a to včetně vlaku projíždějícího bombardovaným nádražím nebo kolize dvou ocelových monster na kolejích. Příběh by mohl snadno sklouznout k dobrodružné jízdě, celkové vyznění filmu je ale velmi vážné a realistické. Proč jen musí být v dnešních filmech všechno tak zatraceně nablýskané? (06.01.2010)

Kdo je lepší - muž, který dokáže ocenit umělecká díla, ale nechá zastřelit hromadu lidí jen tak? Nebo chlápek, kterému je umění ukradené, ale má rád lidi, a to umění dejme tomu bere jako národní dědictví? Tuto základní myšlenku podporuje dokonalá režie a výprava - tohle natočit muselo dát vážně fušku. Scéna průjezdu vlaku z bombardované stanice je skutečně nejen filmařskou lahůdkou. A ta práce se zvukem! Kde slyšíme každé zachvění válců, kotle, pístů, tepot kol na kolejnici. Jen mi trochu vadili někteří herci. Třeba Papá mi přišel poněkud chladně zahraný, jako by sám nevěděl, co je právě jeho rolí, toho svérázného tvrdohlavce, kterým měl být, jsem mu nevěřil. Potěšilo mě, že Burt Lancaster se naučil hodně věcí pro tento film - třeba sám odlít kus olověné části vlaku, a že není jednoznačně heroickou postavou. Sám má pochyby, sám neví, co dělat, když je zraněn, zhroutí se. Tam, kde by současní filmaři použili pětiminutovou explicitní sexuální scénu, tady stačí střih a položení hlavy na rameno. Sem tam mi ve filmu něco skřípalo, přišel mi emočně zpočátku chladnější, ale o to větší pochopení se dostaví na konci. Lidi, kteří dokáží ocenit obrazy, ale ne lidský život, jsou akorát zmetci. (26.09.2012)

Je zaujímavé, že pri väčšine týchto starších filmov mi prekáža ich zdĺhavosť. A už si ani nepamätám, či čas v tých časoch bežal pomalšie. Film bol celkom zaujímavý, takmer uveriteľný a takmer bez negatívnych atribútov amerických vojnových filmov. Okrem toho bol veľmi realisticky nakrútený. Pikantné na ňom bolo, že hodnote kradnutých obrazov rozumela iba okrádaná riaditeľka múzea a zahraničný uniformovaný zlodej. Ostatní, ktorí zmarili krádež obrazov, za čo im Nemci zmarili život, nemali žiadnu alebo iba veľmi hmlistú predstavu o "nevyčísliteľnej hodnote obrazov". Paradoxné je, že keď sa Giacomettiho pýtali, či by z horiaceho domu zachránil mačku alebo vzácny obraz, jednoznačne povedal, že mačku. (09.10.2009)

Prvotriedne filmárske remeslo, ktoré mi svojou precíznosťou (a tematickým spojením) pripomenulo Singerovu Valkýru. Strhujúci thriller, ktorý je vďaka chytrému scenáru o krok pred divákom, parádne graduje v napätí, nešetrí na početných a na svoju dobu efektných explóziách, a hlavne disponuje luxusne napísaným i zahraným záporákom Scofieldom. Nekompromisnosť a nacistické povýšenectvo sa u neho stretávajú so slabosťou pre umenie, konkrétne pre obrazy, ktoré chce vlakom previesť z Paríža do Nemecka, a ktoré – jeho slovami – “kus mäsa” v podaní ľudového hrdinu Lancastera nemôže doceniť, takže ani nevie za čo bojuje. John Woo musí tento film milovať. Piata hviezda uniká iba o chlp. (19.02.2011)