Hadí vejce

Nečekejte klasického Bergmana. Tady je více diváčtější, avšak špatně to není. Teda, ze začátku bych vůbec nepoznal, že za tím stojí opravdu Bergman, jelikož jsem u něj zvyklý na jiný styl. On vlastně ten začátek je takový hrozně pomalý a nijaký. Pak se to ale naštěstí rozjede, zaujme to, začne to být zajímavé a čím blíže konci, tak tím i napínavější. A to finále je dost povedené, hlavně díky němu těch 5* dávám, místo původních 4*. A ačkoli to má zpočátku především dramatickou dějovou linku ukazující život v té době chudém Berlíně, nebojte se, rozjede se to a bude to mít v sobě nakonec víc, než pouhé drama. I pár záběrů je zde povedených a právě díky tomu je v tom ještě potom vidět ten Bergman. Sice nechápu, co ho vedlo k rychlým přibližovačkám ve chvíli, kdy jich nebylo třeba, ale naštěstí jich je málo a neobtěžují. Co k závěru, je to netypická Bergmanovka, která ale mě osobně sedla a nakonec si ode mě vyslouží plný počet. (10.07.2018)

Producent Barbara Conana, v hlavní roli legenda kung fu, a hromada mrtvol v meziválečném Berlíně, to nezní jako látka se kterou by přišel Ingmar Bergman... ale nakonec i v tomhle filmu je perfektně svůj. David Carradine natočil Hadí vejce v době kdy to ještě zkoušel jako skutečný herec a ne jen jako týpek co efektně bije lidi a pronáší u toho východní moudra... a i když jsem ho jako toho mistra Kung Fu od dětství miloval, teď je mi vlastně líto že to s náročným herectvím nezkoušel víc. Sledovat ho tady při jeho lehce detektivním putování špínou Berlína balancujícího na pokraji morálního kolapsu je nesmírně zajímavé - zvlášť když mu po boku stojí Bergmanova stálice Liv Ullmanová, a Bergman samotný se jako auteur zjevně snaží vyrovnat se svým mladickým obdivem tehdejšího Německa (v půli třicátých let mu bylo 16 a Hitler mu tehdy velmi imponoval). 8/10 (14.05.2022)

Perfektní biják! Hadí vejce je už 19. Bergmanovým filmem, který jsem viděl a ač jsem víckrát nabyl v minulosti dojem, že od jisté doby začal Bergman točit filmy na jedno brdo, naštěstí jsem byl už několikrát při návštěvě jeho tvorby vyveden z omylu. Zde situoval Bergman děj do meziválečného Německa a v dobovém prostředí si náramně vyhrál s atmosférou plnou deprese, paranoie i tajemna. Znovu vybrousil a vypiloval nezaměnitelný styl, tentokrát přecházející od bergmanovsky pomalých scén s důrazem na psychologii až do lehce béčkového násilí a akce, pravidelně i s odlehčeným doprovodem kabaretních popěvků a melodií... a vše mu skvěle včetně napětí a hereckých výkonů funguje a strhne diváka v pravou chvíli. Pro Davida Carradina šlo snad o životní výkon, i s ohledem na to, jakou proměnu hlavní postavy ke skepse, akoholismu až totálnímu šílenství rozehrál. Víc než on a standardně výborná Liv Ullman (i v nestandardních kostýmech) mě však ještě víc nadchl Gert Fröbe, který si po mnoha záporácích tady s přehledem střihl důmyslného inspektora z kladné strany zákona. Mysteriózní zápletka v pozadí spočátku evokuje klasickou krimi, o to víc mě dostalo šokující závěrečné vyústění, ve kterém Bergman působivě propojil fiktivní žánrový příběh s odkazem na další zásadní dějiny 20. století a ještě si dovolil v pozici postavy zapáleného doktora zaujmout tak zneklidňující kontroverzní postoj k problému, v rovině sebeobětování pro vědecký přínos a budoucnost. Částečně otevřený závěr mi zde vůbec nevadí, protože s vědomím, co se asi teď hlavní postavě může přihodit, je to skvostně úderná mysteriózní tečka. [90%] (30.06.2023)

Z filmu jsem cítila velkou úzkost a strach. Hlavní hrdina dělá často nesmyslné věci, jako by se snažil udržet se při smyslech, když všichni jeho blízcí kolem něj se ztrácejí nebo upadají v malomyslnost. Když přichází o všechny své jistoty a pravdy. Film natočil Bergman v neradostné době svého zatčení, obvinění z daňových úniků a německého exilu. (22.06.2010)

Bez ohledu na podmínky za jakých film vznikal nezapře režisérův originální rukopis. Kromě Bergmana jako by se však tentokrát v neradostné atmosféře snímku nemalou měrou odrážel i duch Franze Kafky a P. K. Dicka - počínaje nevyrovnaným duševním stavem hlavního hrdiny, přes jeho nejednoznačný vztah k nevyzpitatelnému, brutálnímu a morálně i fyzicky zdevastovanému prostředí v němž se pohybuje, až po samotnou konspirační zápletku. Ať už si o "Hadím vejci" myslíme cokoliv, podle mého názoru nikdy neztratilo na aktuálnosti a závěrečná promluva doktora Vergeruse nebo zjevně ironická poznámka komisaře Bauera o síle německé demokracie jako by v současnosti opět nabývala jistých znepokojivě varovných souvislostí. (28.08.2011)