Vivárium

Možná to jinak působí na Sitges fesťáku s lidmi a sluníčku ve Spain a jinak v celonárodní karaneténě. Podle mě je dokonale ponurej karenťák přesně jak říká kolegyně dzeyna, kde mě zajímalo jak to celý bude, samozřejmě určitá míra neschopnosti porodit nějakou nápaditou pointu tu sice je, ale člověk si svou současnou samotu okořenil o samotu dalších dvou lidí a to není uplně špatný. Na celou vesnici jen dva lidi, to by měl Primule radost. (29.03.2020)

Pracujeme, jíme, souložíme a umíráme v Yonderu, který si sami budujeme. Satelit za městem s hypotékou do smrti a občasným zábleskem zábavy a štěstí. Poměrně chytrý, bizarní, ovšem psychologicky lehce nedotažený (jinak bych asi s pátou hvězdou neváhal) film, o tom jak dvojice vybírá svoje hnízdo, které je připraví ve zkrácené verzi o vše. Za obzvláště zdařilé a zároveň děsivé považuji vyobrazení učení nápodobou, frustraci a postupné odloučení. (04.04.2023)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 47: IRSKO: Řekl bych, že to mají dnešní tvůrci těžké, rozhodnou-li se natáčet mysteriózní thriller, v němž skupinka lidí (zde mladá manželská dvojice) uvízne v záhadně uzavřeném prostoru, z nějž není úniku. Námětovou schému, často využívanou již od dob vybraných epizod Twilight Zone, lze sice pořád něčím ozvláštnit, ale málokdy se podaří, aby si takový film v celovečerní stopáži udržel stejný spád až do konce. I posledně mnou viděná mexická Smyčka, nakolik jsem ji dal vyšší hodnocení, mě svým postupným vyústěním částečně zklamala. A tady už nedlouho po druhém zvratu s příchodem dítěte začalo napětí stagnovat a povolovat. Pár dostatečně zneklidňujících horrorových prvků, jako už samotný komplex zelených domků s veselým uvítacím billboardem či závěrečné uložení balíčku do archivu, se najde, záběry na samotné prostředí z různých úhlů pohledu či neustálé vykopávání „svého hrobu“ mají jistou atmosféru a zapůsobila na mě i rocková skladba k závěrečným titulkům. Ke konci snímek překvapí mj. mindfuckovou sekvencí, která mi připadala jako zdařilá variace na nekonečné bludiště, tentokrát vertikálním směrem. Zápletka s donucením k výchově cizího dítěte vypadala slibně, jen jsem úpřimně nerozuměl jednání vychovavatelky, která toto povolání už vykonávala před tím a ač chvíli vypadá, že to s novým dítětem taky umí, každou chvíli k němu zcela nahodile mění svůj vztahod láskyplného hraní a budování bližšího vztahu až po touhu zabít či najednou i zabraňování vznikajícího rodinného vztahu, když mu dává častěji krutě najevo, že není jeho matkou... I z důvodu zmateněji vykresleného vztahu ženy k dítěti mě příběh v této lince nezasáhl a táhlé zpracování má na svědomí, že i ty 3* jsou z mé strany značně slabé. [55%] (07.09.2023)

Vivarium je zvidavy nemilosrdny sci-fi horor o tom,jak muzete byt uveznen ve svem vlastnim dome,coz je muj pripad. Nauvne jsem se domnival,ze behem pandemii jsou doma izolovani nemocni a oni ejhle naopak zdravi. Ustredni par jen aniz by k tomu vyvijel usili empaticti a presvedcivi. Vykonali na filmu zasadni praci. Pripominalo mi to analogii na nekonecna americka predmesti s izolovanymi rodinami, kde by prece chtel zit kazdy. (07.02.2021)

JFL to ve svém komentáři shrnul dokonale – Vivarium je opravdu jako epizoda z Twilight Zone roztažená na celovečerní stopáž, což je zároveň i kámen úrazu celého filmu. Vše začíná skvěle, úvodní sekvence je vtipná a krásně navodí tu správně bizarní atmosféru, která je každým dalším momentem víc a víc plíživě znepokojivá. Následný děj je už do určité míry nastavované kaše, která člověka začne pomalu (ale jistě) nudit. Tato část by přitom ani tolik prostoru nepotřebovala, jelikož se za tu více jak hodinu děj nijak výrazně neposouvá, spíš stojí na místě a přešlapuje. Někam se to posune až v samotném závěru, který už má zase trošku větší grady a vyvrcholí v ucházející pointu, kterou ale v pohodě vydedukujete již tak v polovině filmu. Příběh se hezky uzavře, vše do sebe zapadne, ale nic překvapivého to nepřinese. (08.10.2019)