Lesní jahody

Pokud bych měl pár slovy popsat Bergmanům opus LESNÍ JAHODY, musel bych ke svým "ódám na Bergmana" používat takových slov jako: nesmírně lidské, uvěřitelné, hluboké, melancholické a přesto pozitivní, humorné, veselé a plné života. Skutečně, nečekal jsem, že toto Bergmanovo dílo - o přemítání "sobce" a "starého mrzouta" v jedné osobě nad svým životem - bude přes svou hloubku a určitou míru melancholie plné života a (velmi decentně) humorné (za všechny například: "Přihodilo se mi, že jsem dospělý a nemusím si nechat od Vás poroučet." nebo: "A jaké neřesti smějí mít ženy? Pláč, rodit děti a pomlouvat svoje sousedy."). Cením si tedy toho, že toto dílo o "melancholickém přemítání" má v sobě šíleně pozitivní náboj. Shrnuto a podtrženo: Nesmírně vyrovnané dílo. Snad u málokterého jiného filmu mi přišlo tolik na mysl to, že film je schopen zprostředkovat myšlenky, které mě v životě mohou posunout o kus dál. Bergmanovi se to jeho opusem LESNÍ JAHODY povedlo na 100%. (30.11.2003)

Film o jednom starém pánovi, který si jede pro uznání za svou práci? Vlastně road movie z roku 1957? V režii Ingmara Bergmana? S jeho surrealistickými obrazy, kterých není moc, ale stejně vás dostanou? Třeba hned na začátku? A že je to dobré? No, posuďte sami, protože ono to opravdu dobré je, až to člověka překvapí, jak moc dobré. (14.01.2015)

Jak jsou mi Jahody blízké silně romanticky zidealizovaným pohledem na mládí a dospívání, vzdalují se mi zároveň svými zdlouhavými metaforami a opakovanými výjevy. Bergman v návratech do dětství vypráví často to samé, v hořké a přitom nostalgicky neopakovatelné podobě. Čím jsem ale starší, tím víc mi scény, kterým může rozumět jen on sám, přijdou zbytečné. (16.03.2020)

Formálně další bezchybný Bergman - vnitřní boj stárnoucího člověka, který se pod nečekaným nátlakem nových známých zpětně ohlíží za svým životem, je svým artovým zpracováním (impresionisticky pojaté vzpomínky a sny) filmařsky zajímavý a inspirativní i dnes. Ale obsahově se dnes jedná o téma již natolik ohrané a stále se opakující, že můj požitek z "Jahod" při vší úctě k režisérovi a jeho citu pro krásné herečky nelze ohodnotit čtyřhvězdičkově. Tím ovšem nijak nevyvracím, že pevné místo ve filmových encyklopediích si tohle dílo zřejmě zaslouží. 70% (24.02.2014)

Pohled starce do zrcadla, skrze sny i epizody nevšední cesty do Lundu, za čestným doktorátem. Absolutně nepojmenovatelná síla jednotlivých snových výjevů, které utkvější fantastickou vizuální kompozicí i celkovou náladou, která se zadírá hluboko pod kůži. Lehké střídání poloh od humoru, idyly (zejména oblíbené nadýchané rodinné výjevy), až po drásavé existenciální výlevy, které evokují Kafku... Bergman je v Lesních jahodách strhujícím vypravěčem, který do každého záběru dokáže vetknout nenápadné, ale o to sugestivnější drama. Bez jakékoli intelektuálské nesrozumitelnosti vytváří road movie stárnoucího muže, který se tváří tvář smrti, vlastní nedokonalosti a mrzutému osudu stane chápavým a štědrým otcem Isakem. Tohle je Bergman, přátelé, kouzelník filmového obrazu, žonglér zešeřelých nálad a mistr myšlenek. (29.10.2008)