Člověk proti zkáze

V rámci poučného životopisného filmu je to mírný nadprůměr, scénář je solidní, herecké výkony dobré, kamera a výprava rovněž ujdou. Ale je to zkrátka pořád takový ten film jako podle učebnice dějepisu - vyzdvihnuty jsou jen pozitivní stránky Čapka a lidí kolem něho, chybí jakákoliv lidskost, lidský konflikt. Všichni jsou děsní kamarádi. Postavy pronášejí moudra. Zkrátka takový ten odosobněný a nutně učesaný pohled na naše velikány, bez jakéhokoliv náznaku kritického tónu. Zajímalo by mne, jak by to natočil třeba Jirka Strach, který se do kontroverze nebojí jít. Mám rád životopisné filmy, kde jsou velké postavy našich dějin vylíčeny plasticky, jako lidé, i s jejich klady a zápory. Tohle je zkrátka akademické a navoněné podání. (27.04.2014)

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi. (16.09.2021)

Výborný životopisný film o Karlu Čapkovi. O naší velikosti (bratři Čapkové, TGM, novináři Lidových Novin, prvorepublikoví spisovatelé) i malosti (udavači, fašizující pravice etc.)... Film vznikl ještě za socialismu ale je zde vidět, že v samém závěru, kdy už pukaly ledy. Jednu výhodu to má a to autentické exteriéry (všechno zde bylo v 80. letech zachováno jako z roku 1938), omšelost byla snad ještě větší. Co se týče výkonů exceluje samozřejmě Josef Abrhám a pak role Masaryka, takto si představuji našeho prvního prezidenta. Pro mě jasných 5*! (01.04.2011)

Ten film jsem viděl asi potřetí a musím se přiznat, že teprve dnes jsem jej skutečně mohl ocenit, jak si zaslouží. Už dlouho nebyl světový mír ohrožen jako dnes, kdy zase zní bubny, které zvou mladé muže k tažení proti zlému Východu. Když jsem se tak díval na našeho současného ministra války v roli herce, představujícího jednoho ze synů Čapkovy Matky, zamrazilo mě, zda se jedná o téhož člověka... Nu, ale tato diskuse je především o filmu, ano - ten je dnes aktuální a my bychom si měli vzít poučení z toho, že bychom měli každé příští válce všemi prostředky zabránit. Film vznikl na konci 90. let, kdy již bylo možno podívat se na osobnost geniálního spisovatele Karla Čapka z pohledu nezaujatého historika. Čapek byl skutečným demokratem, který musel být zklamán nejen přístupem velmocí kolem Mnichova, ale také svým vlastním národem, který mu začal nepokrytě házet klacky pod nohy, totiž dlažební kostky do okna... Právě v rozhovoru s Vladislavem Vančurou o chování lidského davu v krizových situacích vidím jeden z klíčových momentů tohoto vydařeného díla. (01.03.2016)

Abrhám jako Čapek přesně takový, jakého jsem si ho vždy představoval - optimista, který ale vidí do dálky a mnichovský úskok od Britů a Francouzů bere jako zradu Československa i zradu ideálů, za něž se západní mocnosti po světové válce tak hrdě stavěly. Člověk proti zkáze je opravdu civilním příběhem jednoho člověka, ale zato člověka, který symbolizuje celý náš národ. (22.04.2012)