Člověk proti zkáze

V rámci poučného životopisného filmu je to mírný nadprůměr, scénář je solidní, herecké výkony dobré, kamera a výprava rovněž ujdou. Ale je to zkrátka pořád takový ten film jako podle učebnice dějepisu - vyzdvihnuty jsou jen pozitivní stránky Čapka a lidí kolem něho, chybí jakákoliv lidskost, lidský konflikt. Všichni jsou děsní kamarádi. Postavy pronášejí moudra. Zkrátka takový ten odosobněný a nutně učesaný pohled na naše velikány, bez jakéhokoliv náznaku kritického tónu. Zajímalo by mne, jak by to natočil třeba Jirka Strach, který se do kontroverze nebojí jít. Mám rád životopisné filmy, kde jsou velké postavy našich dějin vylíčeny plasticky, jako lidé, i s jejich klady a zápory. Tohle je zkrátka akademické a navoněné podání. (27.04.2014)

Ať už natočíte o Karlu Čapkovi jakýkoli film, tak nezměníte na tom, že on byl velkou personou českých novodobých dějin. Ze začátku je Člověk proti zkáze sice velmi divný a pro mě konzumního diváka nezajímavý, ale během času a událostí v životě film nabírá na zajímavosti. Vzpomenou musím také skvělého Abrháma, který se na Čapka přesně hodil. (16.06.2011)

Československý životopisný film zabývající se dramatickými posledními roky života světoznámého spisovatele K. Čapka. Snímek začíná svůj příběh někdy po nástupu nacistů v Německu k moci a čím více je ohrožena bezpečnost a suverenita československého státu, tím více se Čapek snaží zmírnit napětí svými protiválečnými díly Bílá nemoc a Matka, varuje veřejnost před nebezpečím ohrožení demokracie a dokonce díky své světové proslulosti hledá spojence v zahraničí. Historické události však šly svou cestou a Čapek, poté co odmítl emigrovat, se po mnichovské zradě ocitl jako humanista intelektuál osamocen v okleštěném českém území. Čapek těžce zasažen nevděkem a skutečnou tváří oněch prostých lidí, k nimž upíral svou naději, umírá před Vánocemi 1938 na zápal plic. Do role slavného spisovatele byl obsazen vynikající J. Abrhám, což byla samozřejmě nejlepší možná volba, neboť se mistrovi vizuálně dosti podobá a navíc měl možnost dostatečně předvést své mimořádné herecké umění v nekomediální dramatické roli o českém velikánovi. V roli energické Čapkovy partnerky O. Scheinpflugové se představila a H. Maciuchová a S. Beneš nehrál nikoho jiného nežli Čapkova přítele a prezidenta T. G. Masaryka. Ve snímku se objevily i další historicky známé osoby zejména ze spisovatelských kruhů, z nichž mnoho bylo později zavražděno nacisty, např. malíř bratr J. Čapek (F. Řehák), V. Vančura (L. Lakomý), K. Poláček, E. Bass, F. Langer (O. Brousek). Skalského dílo hodnotím jako velmi zdařilé, skvěle zachytilo atmosféru vzrůstajícího německého nebezpečí a Čapkovu úlohu a situaci v této nemilé době. Při závěrečném seznamu Čapkových literárních děl jsem se zastyděl, že znám z autorovy tvorby tak málo. (24.05.2016)

Příběh ze života Karla Čapka se spočátku odvíjí v trochu netradiční formě volně propojených útržků, které postupně dávají vzniknout celistvému portrétu Čapkovy osobnosti v boji proti „zkáze“ společnosti na sklonku 30. let minulého století. Tvůrcům se do tohoto rámce podařilo skvěle zakomponovat i vývoj a vykřeslení Čapkova vztahu k Olze Scheinpflugové – nedávno zesnulá Hana Maciuchová je v této roli přesvědčivá, fascinující, vyžaruje z ní osobité kouzlo a Josef Abrhám v titulní roli Čapka podal dle mého názoru svůj životní výkon (nepamatuji se, zda mě ještě někde tak hodně dokázal zaujmout). Člověk proti zkáze je ukázkou nádherné filmařiny a herectví v myšlenkově silném filmu. Pravidelné obrazy z divadelních her netvoří jen doplněk, ale promlouvají samy za sebe a dotvářejí obraz Čapkova boje proti rozpoutávajícímu se fašismu, stejně tak přítomnost velkých osobností své doby v lehce intelektuálních diskuzích na zahrádce obdařuje snímek nadčasovými myšlenkami. *** Zopakoval jsem si film po víc než tří letech a opět na mě silně zapůsobil pocity tíhy i obdivu k Čapkově odhodlanosti ve svém boji a tvorbě nadčasového umění (viz. Bílá nemoc). A kterou ze všech těch myšlenek bych vybral jako tu zásadní a pořád aktuální? Nejspíš tu o tom, že „demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby.... a musíme překonávat ty chyby, a ne překonávat demokracii.“ Byť Vančurovo zamýšlení nad souděním člověka dle společenské třídy, do které spadá, má v sobě rovněž obrovskou sílu. 95% (08.02.2021)

Pod čerstvým dojmem četby tetralogie Marie Šulcové o Čapcích jsem měla pocit, že se dívám na výukový film pro středoškoláky, byť bravurně obsazený (až na Věru Galatíkovou, která se ve vší úctě ani trochu nepodobá Heleně Palivcové, ačkoliv ostatní postavy lze bez potíží indentifikovat). Shrnuto a podtrženo: nenadchne, ani neurazí. Prostě líbivý průměr. (26.03.2019)