Země nomádů

"What's remembered, lives." Země nomádů, jež v sobě přirozeným a nenásilným způsobem snoubí prvky dramatu, road movie a jakéhosi psedodokumentu, vypráví příběh lidí, jejichž život působí na první pohled dobrodružně a nevázeně, avšak při druhém pohledu člověk cítí osamělost, nezakořeněnost a smutek. Film o lidech, kteří si vybrali, nebo spíše byli nuceni si vybrat život v pohybu a takřka bez pevné půdy pod nohama - i tak ale mohou mezi těmito "moderními kočovníky" vznikat přátelské nebo i hlubší vztahy. Zaujalo mě, že vedle profesionálních herců byli ve snímku i "naturščici", kteří vedle místy až syrové kamery a exteriérů dodávali filmu na uvěřitelnosti - palce nahoru za dějové linie se Swankie a Bobem. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, v tomto případě si ale přidám. P.S. "See you down the road." (01.03.2021)

Bílá dodávka, kočovný život, hodně krátkých přátelství, víra v lepší příští. Pekingská rodačka Chloé Zhao působící v USA patří mezi mladé filmařské tváře, kterým talent rozhodně nechybí. Její hrdinka objevila po smrti manžela nový životní elán v „bezcílném“ cestování napříč Amerikou, bere práce, které se nabízejí, řeší problémy, které s jejím způsobem života přicházejí. Zatímco ve výtečném dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem ztvárnila Frances McDormand neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, tady platí vlastně to samé, jen namísto prořízlé pusy spíš mlčky vnímá své okolí, naslouchá, snaží se pomoci, porozumět. Cítíme, že si v životě mnohým prošla, velmi působivé jsou tak momenty beze slov, kdy si divák užívá nikam nespěchající záběry podpořené skvělou hudbou (hlavně klavír) italského skladatele Ludovica Einaudiho. Smutně optimistická road movie. (22.01.2021)

Když po hodině asi pošesté nad McDormandovou začalo úhledně zapadat slunce, aby si s účastným výrazem a zamáčklou slzou vyslechla další moudro náhodného nomáda, který sice ztratil všechno, ale má srdce na dlani a ví, že "život je jako kruh", popřípadě "jako cesta", myslel jsem, že z té kraksny vystoupím. Nechtěl jsem být cynický, ale je v něčem fascinující, jak falešně a uměle může působit film, který obsadí reálné lidi, ale neprobarví je jakoukoliv komplexní charakteristikou. Famózní Florida Project bych vůbec v souvislosti s Nomadlandem nezmiňoval, protože Baker se nad svými hrdiny z periferie tupě a repetitivně nedojímal. Tohle by ve své domnělé "empatii", "citlivosti" a "civilnosti" mohlo mít klidně jako předfilm Imagine od Gal Gadot. (27.03.2021)

[VIDĚNO 26.1.] "I'm not homeless. I'm just houseless." ________ 'Země nomádů' je bravurní indýčko a perfektní adaptace knižního románu od Jessicy Bruder. Čínsko-americká tvůrkyně Chloé Zhao bez jakýchkoliv pochyb natočila ambiciózní melancholickou odyseu o osamocení, kterou perfektně implementovala do paranormativního doku-fiktivního road movie. Doku-fiktivního v tom smyslu, že 'Nomadland' v rámci narativu kombinuje autenticitu a fikci, a v rámci elementárních tezí je naopak těžko definovatelnou anatomií subkultury nomádů (v podstatě moderní prototyp kočovných hipíků) migrujících skrze americký středozápad. Do rolí oněch mytických cestovatelů Zhao navíc obsadila skutečné kočovníky cynicky žijící ve svých oprýskaných karavanech, či obyčejné neherce - díky čemuž intimně reflektuje reálné příběhy přehlížené společnosti, jejíž hodnoty jsou již z principu neslučitelné s exploatací amerického kapitalismu (jelikož oni sami jsou obětmi ekonomické krize z roku 2008), který staví do empirického kontrastu s jejich neomezenou svobodou a anti-systémovými ideály, které se již nikdy nechtějí střetnout s traumaty okolního světa, v důsledku čehož se tato komunita ubírá do dobrovolné kolektivní izolace. Tyto dané aspekty jsou posléze prezentované skrze sugestivní optiku zdánlivě průměrné ženy a empatické vdovy Fern - famózně ztvárněnou oscarovou Francis McDormand - která, nehledě na svou finanční krizi, jako ztracená duše cestuje skrze milijé amerického venkova.... Malebná krajina plná pískovcových úskalí zachycena impresivní kamerou Joshui Jamese Richardse v kombinaci s instrumentální hudbou Ludovica Einaudiho simultánně vytváří specificky poetickou atmosféru, a v celku utváří dokonalou formální symbiózu a subtilní elegické podobenství o hledání ideální životní cesty, které disponuje nezaměnitelným humanistickým rozměrem.... Jak Chloé Zhao, tak zejména Francis McDormand aspirují na kopu ocenění - jelikož 'Země nomádů' je taková exkluzivní one woman show a v neposlední řadě demonstrativní exemplář fascinace fenoménem amerického nezávislého filmu (respektive všeobecný distanc od hollywoodských škatulek, což fajne), po němž baží nejen američtí filmoví kritici ale taky evropští cinefilové.... Co dodat na závěr? Atypické, a o to více nevídané road-movie, které je z hlediska formy a stylu nesmírně fluentní, a které věrohodně revitalizuje pohled na korporátní falešnost amerického snu a současné konzumní společnosti. Určitě jedna z nejkvalitnějších kritik materialismu a industriálního světa co jsem za poslední dobu viděl........ // VERDIKT: 8,5 kočovných bezďáků z 10. // (19.02.2021)

Portrét samoty a osudu tzv. boomer-nomádů v důsledku ekonomické krize, duchovně očistné road movie posazené v nádheře amerických plání a někde mezi smutkem a svobodou, představte si Into The Wild pro starý :) Ale být jednou v tom věku sám, byl by to svým způsobem krásný život... * I’ll see you down the road. * (25.02.2021)