Země nomádů

V jednoduchosti je krása. A já miluji jednoduchost. Líbí se mi, že Frances McDormand se ukazuje taková, jaká je. Žádný makeup ani speciální účes. Ani sem se nedivil, že opravdu při natáčení přespávala v dodávce. Samotný film není nic objevného, ale cítil jsem z něj nádech divočiny ala Into the Wild, což je moje srdcovka. Nejpřekrásnější byly momenty ticha a souladu s přírodou, doplněné o nádhernou hudbu. To si člověk uvědomí, že život není o tom, aby si koupil barák, auto a jezdil na dovolené. Není nic krásnějšího a hodnotnějšího než příroda. Na rozdíl od Manka, kterého jsem sledoval den předtím, je Nomadland útěchou pro duši. Zatímco v Mankovi nikdo nesklapne ani na deset vteřin a neustále o něčem žvatlá, takže vnímám, že můj mozek vypíná a sleduje pouze obraz, Nomadland je přesný opak a absence dlouhých dialogů je výtanou změnou. Nominace na Oscary jsou mi víceméně ukradené, ale vždy nepochopím, jak některý film může být nominovaný v kategoriích, v nichž nic nepředvede. Například onen zmíněný Mank byl nominován za hudbu, přičemž jsem během sledování ani nepostřehl, že by nějaká hrála, zatímco Nomadland má překrásnou hudbu a nominaci nikde. Akademici, styďte se. (24.03.2021)

Film, ktorý Amerika potrebuje a skrz ktorý sa možno dá aj lepšie pochopiť. Fern nie je "homeless", ale "houseless", čo je veľký rozdiel, ktorý ale v Európe nedáva zmysel, keďže podobný spôsob života a podobné pojazdné obydlia nemajú u nás tradíciu. Nie je to o deji, ale o prežívaní Ferninho života spoločne s ňou. Niekedy sa jej rozhodnutiam môžete trochu čudovať, ale keďže je sympatická a bezkonfliktná, tak si ju obľúbite. A dozviete sa niečo o provizórnych záchodoch a aký si máte zabezpečiť, keď máte problémy s kolenami. Čo nie je málo. (21.02.2021)

Křehké, subtilní sociální drama, které ve mně rezonovalo podobně, jako před lety žánrový indie bratříček ´The Florida Project´, který byl ale přeci jenom osobitější a pro mě zajímavější. Ale i tak jsem neměl problém vcítit se do kočovného osudu Fren a někdy, na sklonku svý padesátky, kdy mě všechno v práci sere, se sebrat a jet bydlet třeba do Kořenova v Jizerských horách uprostřed krásné přírody :o) Fakt jsem jí někdy tu nespoutanou svobodu záviděl, i ty příjemné lidičky kolem ní, to se u nás nazažije. Stejně mám ale neodbytný pocit, že ten oscarový buzz kolem tohodle filmu je důkazem, jak chudý filmově byl minulý rok. Jindy, v tučnějších letech, by Chloé Zhao sbírala ceny maximálně v Sundance, teď si holt může v covidovém marasmu myslet i na zlaté plešouny. (10.03.2021)

Bílá dodávka, kočovný život, hodně krátkých přátelství, víra v lepší příští. Pekingská rodačka Chloé Zhao působící v USA patří mezi mladé filmařské tváře, kterým talent rozhodně nechybí. Její hrdinka objevila po smrti manžela nový životní elán v „bezcílném“ cestování napříč Amerikou, bere práce, které se nabízejí, řeší problémy, které s jejím způsobem života přicházejí. Zatímco ve výtečném dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem ztvárnila Frances McDormand neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, tady platí vlastně to samé, jen namísto prořízlé pusy spíš mlčky vnímá své okolí, naslouchá, snaží se pomoci, porozumět. Cítíme, že si v životě mnohým prošla, velmi působivé jsou tak momenty beze slov, kdy si divák užívá nikam nespěchající záběry podpořené skvělou hudbou (hlavně klavír) italského skladatele Ludovica Einaudiho. Smutně optimistická road movie. (22.01.2021)

„Jedna věc, kterou na tomhle životě miluju nejvíc, je to, že neexistuje žádné sbohem. Potkal jsem tu stovky lidí a nikdy neříkají sbohem. Já jim prostě říkám: Uvidíme se. A je to tak. Ať už je to měsíc, rok, nebo někdy léta. Znovu je vídám.“ Film věnovaný všem, co museli odejít. Tedy i Fern, která v odcházení setrvávala…Sociální drama hezké a pohlcující stejně jako smutné až depresivní. Tak či onak, takřka bez konstruktu a hodně přirozené. Jistě, záleží i na divákově rozpoložení a jeho míře empatie vůči Fern a jejímu chování, ale mně se na film naladit podařilo. Stejně jako na to setkávání a odcházení, samotu, jež tento způsob života přináší…a to až do té míry, že jsem neměl potřebu hlavní hrdinku soudit za to odmítání „bezpečných“ přístavů (poté, co opustila svůj vlastní) a do určité míry ji snad i pochopit. Podobně jako to, že trávila až příliš mnoho času vzpomínáním (v čemž jsem jí hodně rozuměl). Režisérka Zhao mě příjemně překvapila, McDormand byla stejně výborná jako ve Třech billboardech a já celkově hodnotím silnými 4*. (28.03.2021)