Dopisy mrtvého

Atmosfericky bezchybný film připomínající legendární počin Stalker, (ať už v knižní, filmové či herní podobě) který přetavuje jednoduchý příběh v umělecké dílo. Pro mě byl příběh moc jednotvárný a fádní a vychutnával jsem si jen postapokalyptickyou atmosféru zdecimovaných a vylidněných měst, která byla zobrazena vskutku brilantně. (13.04.2010)

Svět sežehl požár jaderné války. Lidstvo bylo sraženo na úroveň, z níž se už možná nikdy nezvedne, ale stále přežívají ti, co si to odmítají přiznat. Jiní se ztratili ve vzpomínkách na lepší časy a dodávají si odvahu patetickými proslovy o humanismu. Další plánují odvrhnout hodnoty které katastrofálně selhaly, a plánují novou společnost. Nemilosrdnou, morálně pustou, ale silnou. Konstantin Lopušanskij natočil neradostnou vizi budoucnosti, jenž není lehká na sledování. Nejen kvůli depresivní atmosféře, ale i pro svébytné zpracování. Dokonce i polodukumentární Threads jsou v určitém ohledu mnohem filmovější. O její působivosti a myšlenkové hloubce ovšem nemůže být pochyb. (22.11.2021)

Tradičně vysoká a objevná úroveň ruské fantastiky (sci-fi) je průlomovým objevem. Skutečnost, že na exulantovo (Tarkovského) dílo se podařilo navázat tímto strhujícím způsobem z mimoskevských ateliérů (LENFILM) a že se na plátně objevují tváře vesměs zcela neznámých a přitom výborných petrohradských herců, zaujme ještě víc. Gorbačevova pěrestrojka, která tehdy nabírala dech, v mnohém připomínala starší chruščevovské "ottěpel´". Dobové vystupňování zbrojení (nedávno bylo připomenuto ruské sestřelení jihokorejského civilního letadla nad Kurilskými ostrovy; od tohoto data uplynulo třicet let) podmalovala motivaci autorů scénáře. Původní verze byla výrazně delší, zahrnovala řadu epizod a děj "košatěla". Vliv Tarkovského poetiky jsem cítil (snad přesně) zejména v druhé gradující části MRTVÉHO. Cudnost a oproštěnost vytvořené filmové řeči je pozoruhodná a v ruských poměrech spíše výjimečná než typická. Je nutné upozornit, že - jak je u Strugackých zvykem - děj se odehrává ne v Rusku, ale na Západě v blíže necharakterizované budoucnosti. Zdá-li se toto dílo někomu rozvleklým, stojí za to připomenout festivalová ocenění, která získal: Velkou cenu a cenu FIPRESCI na mezinárodním festivalu v Mannheimu (1986); hlavní cenu na festivalu ve Varně; cenu federace francouzských filmových klubů na festivalu v Cannes; státní cenu RSFSR bratrů Vasiljevových; cenu za režii na festivalu experimentálních filmů v Madridu; zvláštní cenu jury na festivalu v Tblisi (tato ocenění byla získána o rok později). Není náhodné, že MRTVÝ neuspěl v USA; od americké sci-fi se liší opravdu pronikavě. 88 minut strávených jeho sledováním není v žádném případě promrhaným časem. (04.09.2013)

Můj druhý film od režiséra Lopušanského. Smekám před vizualizací postapokalyptické budoucnosti, je to asi nejdepresivnější a nejpůsobivější zobrazení co jsem viděl (a že už koukám na filmy s touhle tématikou dlouho). Něco tyto filmy mají společného - jsou velice zvláštní a zaryjí se vám hluboko do duše. Chtěl jsem dát zasloužené 4*, ale závěrečná scéna mě naprosto dostala, a to i po hudební stránce. (16.03.2014)

Obraz zpustošeného světa po jaderné válce. Scénář zajímavý i herecký výběr ucházející, ale chybí zde právě pohled na zpustošenou zemi, pohled na bortící se společnost a následky této zkázy. Jediný dohromady asi tříminutový výlet doktora Larsena na černý trh a do dětské nemocnice vydá za celý film plný monologu a dialogu vedených v atomovém krytu. (22.11.2014)