Tiché doteky

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Eliška Křenková. Elišku jsem si všiml a oblíbil už v Rafťácích a jejích následných menších rolích, takže mě nepřekvapuje její vzestupná tendence v herecké kariéře.... Rodinný film, Pustina, Všechno bude a nyní Tiché dotyky. Potvrdila, že utáhne film v hlavní roli. Film je to prazvláštní o prazvláštních lidech. Vždy si říkám, že už mě nic nepřekvapí. takové děsivé chování ve výchově dětí bohužel ale bude smutnou realitou. O to víc si cením, že takový film vůbec vznikl. Komorní, šedivý, s dusnou atmosférou. Navíc v tomto případě se můžeme hrdě bavit o evropském filmu, ten se v zahraničí určitě neztratí. (10.04.2020)

Nevím, jak pečlivě scénáristé téma prostudovali, nebo nakolik se naopak spolehli na licenci "inspirováno", ale nepřipadá mi to celé vůči sektě Dvanáct kmenů moc fér. Já o nich určitě nevím zdaleka tolik, co autoři (teda aspoň doufám, protože znám jenom historky své ženy z farmářských trhů na Míráku), ale příběh na mě nepůsobí věrohodně. Představte si, že jste farmář, který se rozhodl žít stylem 19. století (ano, včetně nedůvěry k evoluční teorii, sexuální výchově už ve školce a představě, že se s dítětem domluvíte bez "řízené frustrace"), chcete si v klidu pěstovat svoje biopotraviny, dojit krávy a zpívat náboženské písničky, a pak (prý o vás) někdo natočí snímek, kde máte bejvák jako milionář, chováte se za každé situace jako ve filmu THX 1138 a mlátíte své dítě rákoskou bez jakéhokoli důvodu. Taky celý náboženský kontext chybí. Není to fér, ten titulek na konci... Film samotný je dost náročný na udržení pozornosti - až tak, že jsem se v půlce několikrát úplně odpojil a místo sledování děje myslel na své věci. Předposlední scéna v jednom záběru je naopak filmařsky fakt super. (04.12.2019)

Zásady rodiny byly většinou na palici, ale můžu vás ubezpečit, že v celkovém důsledku film není až tak polemický, jak se na první pohled může zdát a přežijí ho i duševní mrzáci a srágory. Chtělo to delší stopáž a méně střízlivých záběrů. Škoda. Mohlo to být na plný počet hvězdiček. Eliška Křenková vypadá přitažlivě, když zrovna nenosí okuláry. Jacob Jutte vypadá dost roztomile na to, aby hrál tak těžkou a vážnou roli. Přesto věřím, že tento futuristický herec má před sebou slibnou kariéru. (30.10.2021)

Štve mě, jak ten film vypadal, protože když v titulcích vysvětlí, o co tam vlastně šlo, až pak mi došlo, jak skvělý film by se z toho dal udělat a mrzí mě to kvůli tomu, že atmosféru měl skvělou. Respektive měl by, kdyby mnohem víc znepokojoval a nepůsobil tak, jako by se v něm nic nedělo. To totiž Tiché doteky (možná to bude moc silný výraz, ale jsem prostě zklamaný) zabilo. Úvodních 20 minut bylo dokonalých a modlil jsem se, aby to tak vydrželo, protože by se konečně zas po dlouhé době objevil nějaký pořádný český film, který by se i lišil. Jenže stejně jako mnou nedávno viděný Hotel od Jessicy Hausner (který se k tomuhle filmu dá skvěle přirovnat hlavně kvůli úhlům kamery a vlastně i stejnou atmosférou a jejím průběhem), po 20 minutách mě to začalo nudit, protože nám za tu dobu byla nastíněna základní zápletka - au pair přijede do zahraničí k nějaké bohaté rodině a má se starat o zamlklého synka - jenže ono se pak nic moc nedělo a nejhorší bylo, že film si ani nedělal nějakou námahu s tím něco vysvětlovat. Co dělají rodiče Sebastiana? Nevíme. Proč jí Sebastian totálně rozflákal notebook? Nevíme. Proč se scházejí s dalšími bohatými lidmi? Dozvíme se až v textu před závěrečnými titulky. V tom textu se dozvíme úplně všechno o tom, co se ve filmu vlastně dělo, jenže problém je v tom, že ten film by to měl říkat sám, bez nějakých pomocných textů. A to Tiché doteky neříkají. Vlastně nebýt tam ten vysvětlující text, tak nikdo nevíme, o co vlastně šlo. A to je špatně. Ale zase na druhou stranu si zde musím pohonit své miniaturní ego, mě to v průběhu film došlo. Ne úplně vše, ale ten základ jsem odhadl. Každopádně, i když bylo dobré vidět tohle téma v českém provedení, bohužel to nedopadlo jak mělo. Zaujala mě jenom kamera, ze začátku a pak chvílemi atmosféra, pár scén a to je asi všechno. Navíc tam jsou i některé zbytečné věci (třeba ta romantická linka tam vůbec být nemusela) a Křenková má v obličeji pořád jenom jeden výraz, akorát se občas usměje a jednou nebo dvakrát rozbrečí (btw, v té telefonní budce to tvůrci moc nedomysleli, sopel z nosu nezačne kapat hned, jak člověk začne brečet). Škoda, mohlo to dopadnout mnohem, mnohem líp. A na nějaký pořádný a jiný český film evidentně musím čekat dál. 2* (20.02.2020)

[KVIFF 2019] Takový normální příběh. Zatím. Holka z Čech odjede do Lotyšsko/Holandska hlídat dítě. Takový normální příběh. Zatím. Pak nějaké ty umělecké skrupule, které k tomu patří a jsou sami za sebe trochu únavné. Ale dejme tomu. K tomu nějaký to ubližování. Hm, zajímavé. Už ne tak nějak normální příběh. Zatím. No a poté to už spíše hraničí se sci-fi a divák ani neví o co běží, kdo běží, kam běží. Tam se dostáváme k velkému finále, ve kterém se vlastně dozvídáme, že šlo o skutečnou událost. Což je zajímavost, kterou vlastně skoro nikdo nečekal. Minimálně já ne. Je to zvláštní, protože film tím dostal sílu až v posledních minutách. Nicméně já bych nemluvil o vyloženě špatném díle. Koukáme zde na kus díla, které není špatně udělané. Technicky. Příběhově je to někdy trhanec a někdy mazanec. A někdo má rád holky a někdo vdolky. A já obojí. To nic nemění na potenciálu, který je zde i do budoucna. Ale zatím ne tolik. Ale to nevadí. V celku to stačilo. (07.07.2019)