The Eight Hundred

I dnes jsem věnoval nějaký čas druhé čínsko- japonské válce, ale s tím, že byl včerejší zážitek mnohem mocnější než ten dnešní. Čínští tvůrci totiž tentokrát v oblasti emocionálního ždímání notně přitlačili na pilu, což je opravdu škoda, protože se jinak až překvapivě drželi skutečných událostí. Příběh obrany skladiště proti mnohonásobné japonské převaze byl už sám o sobě skvělým námětem na film, takže mi zbytečné bobtnání scénáře přišlo jako znevažování statečnosti těchto nesporných čínských hrdinů. Snímek také ukázal v pravém světle , že tehdejší obránci demokracie změnili svůj původní postoj z nevměšování se (Asie) v pozdější přímou zradu svých spojenců (Evropa). (21.01.2022)

Po vizuálnej stránke dokonalé, z dostatkom akcie, no vzhľadom na premrštenú stopáž, sa snímok tak či onak nevyhol pasážam, vďaka ktorým divák stráca niť. Nie niť dejovú či príbehovú, tá je jasne daná, ale z pohľadu zachovania koncentrácie na samotný priebeh. Ja skutočne nemám príliš veľké pochopenie pre filmy, ktoré trvajú pól dňa, pričom popri ich sledovaní by človek stihol upiecť hus spolu so štedrákom. Dobrý, no zbytočne dlhý film, vďaka čomu sa vytráca samotná pointa v podobe nezlomného národu. Koniec koncov, preto teraz vládnu svetu. (02.01.2021)

Rozhodně zajímavá záležitost !  Někomu bude možná připadat ve filmu nereálná existence toho neutrálního území  koncese, ale tak to skutečně bylo. Šhanghaj bylo na tehdejší poměry megaměsto. Svůj velký vliv zde měli Britové, Amíci a Francouzi. Tyto země měly vlivná obchodní centra a z těchto center vznikla Francouzská koncese a mezinárodní britsko-americký setlement. Centra to byl západní svět se svým tehdejším luxusem a koloniálním stylem. Kolem těchto center byla pravá tradiční mnohdy středověká Čína. Chudé domečky, slumy, opravdové lidské mraveniště. V roce 1937 zaútočilo Japonsko na Čínu a čínské čtvrti Šanghaje velmi rychle dobylo. Koncesí si Japonci nevšímali, protože nechtěli mezinárodní konflikt s mocnostmi. Až po zbabělém útoku na Pearl Harbor, kdy USA a Anglie vyhlásila Japoncům válku se Japíci vrhli i na zbytek Šanghaje. Modří už vědí a nebo ti co četli krásnou knihu J. Ballarda - Říše slunce. Ano tady začíná příběh britského chlapce, který byl i zfilmován pod stejným názvem jako nese kniha. Tento recenzovaný čínský film ale mapuje tu první etapu bojů, kdy z celého města zůstalo v rukou Číňanů už jen dobře opevněné skladiště. Je skutečně absurdní, že si stačilo vynést židličku na nábřeží a sledovat přes vodu v reálu boje mezi odhodlanými obránci a zuřivými Japonci. Docela bych se bál zbloudilých včeliček... Zejména pro obránce musel ten svět na druhé straně vypadat v tomto ohledu jako nějaký surrealistický sen... Čína umí točit slušné filmy to už nám nejednou dokázala. Bojové scény jsou bezchybné i akce. Horší je to s tou asijskou uřvaností plnou slziček, byť tady naštěstí nebyly žádné vzpomínkové flashbacky. Čeho tam bylo ale přesmíru byl patriotismus. Toho tam bylo tolik, že i nejeden soudobý ruský válečný film vedle toho vypadá jak Babicovo vaření.  Čína je teď na koni a tak pochopitelně chrlí tyhle národní snímky utvrzující ulidu národní hrdost a já si říkám proč vlastně ne (samozřejmě v titulcích se nezapomene, že to díky komunistické straně...). I nám by neškodilo natočit pár válečných filmů, ze kterých by bylo zřejmé, že Češi opravdu nejsou národ, který nikdy pořádně nebojoval. Bohuže na to po Marhoulově Tobruku nikdo neměl jak říká Mirek Topolánků gule. Dávám za 3 výstřely z japonského tanku Či-Ha. * * * (24.10.2021)

Mile překvapil námět, v němž nehrají titulní roli vojska čínských soudruhů, ale převážně Čankajškovi vojáci. Odvaha se cení a podle očekávání to vládnoucí garnituře nešlo pod nos. Dalším plusem je absurdnost prostředí, v němž se konflikt odehrával, kdy se bojující strany ocitly v jakési válečné divadelní hře, kterou z bezpečí za řekou pozorovali jak jejich krajané, tak Evropané či Američané pobývající v britské části Šanghaje. A nakonec je tu technická stránka věci a kvalita akčních scén, kde jsou vynaložené peníze prostě vidět. Na druhé straně stojí všudypřítomné gerojství a patos, což jsem se zpočátku snažil přehlížet, ale zkrátka a jednoduše to nešlo. Některé scény, jako to z vlajkou, sice působily efektně, ale člověk se při nich chtě nechtě musí usmát. A nelíbil se mi ani pohled na cynické bělochy sázející se o to, jak dlouho obránci vydrží. Celkově to vidím na mírný nadprůměr. 60% (13.01.2021)