West Side Story

Režisér Steven Spielberg může po všem, co dokázal, cokoliv. Může si plnit (ještě) nesplněné sny (ale s ohledem na to, jaké příběhy už má za sebou, jich moc nebude), a je jen na divákovi, zda u toho bude chtít být. Protože tady je tentokrát ten hlavní „kámen úrazu,“ kdy věhlasný tvůrce skutečně jen důsledně umetává už vyšlapanou cestu. Znovu se tak ocitáme na konci 50. let v newyorské chudinské čtvrti a děláme si (pro mnohé dobře) známé kolečko. Příběh byl už kdysi lehce tuctový. Divák přesně ví, co může od snímku očekávat a nové roviny pohledu hůř hledá. „Jen“ se do dialogů častěji vkrádá záměrně nepřekládaná španělština, zesiluje sociálně-realistický tón a výrazněji se angažují ženy. Každopádně Spielberg samozřejmě aktualizuje a scény se svým osvědčeným týmem vybrušuje k dokonalosti. Herci své party i poctivě odzpívali, ale že bych z nich padal na zadek (všechny ty herecké nominace a ceny), tak to určitě ne. Chemii mezi některými bych si navíc představoval hutnější. Taneční a pěvecké sekvence jsou fenomenální. Žádná vystoupení z divadelních prken, tvůrci vše přesunuli do ulic velkoměsta. Kulisy a výprava jsou velkolepé, kreace komplikované, Janusz Kamiński zase vládne, ale… ale… ale… Za mě prostě krapet neemoční oprášení muzikálové klasiky. Technická stránka je jedna věc, ale prostě mě to nezasáhlo. Nicméně pořád velmi důstojné. (18.03.2022)

Pravdaže bol by som radšej, keby Steven Spielberg točil niečo pôvodné a nie niečo, čo už bolo dostatočne dobre nakrútené pred 50timi rokmi (s výnimkou blackface Portorikáncov, pravdaže). Ale ak sa spojí jeden z najlepších muzikálov všetkých čias a geniálny tvorca ako Steven Spielberg, nemôže to dopadnúť zle. Hoc je to len ďalšia Spielbergova nostalgia. (10.04.2023)

Spielberg mě ani na stará kolena nepřestává překvapovat...... Je úplně jedno, že teďka si vzal na paškál remake kultovního muzikálu 'West Side Story', protože jde o fenomenální modernizaci původní melodramatické látky, jež je hudební variací na Romea a Julii. Tahle verze je však oproti originálu z '61 mnohem inovativnější, zábavnější, realističtější, mistrovsky zrežírovaná a nasnímaná (kudos pro Janusze Kamińskiho) a je dokonalá snad ve všech svých složkách – ta choreografie, kamera anebo old-schoolová stylizace jsou topový! – díky čemuž je i mnohonásobně kvalitnější. No a okouzlující Rachel Zegler v roli Marie (vzhledem k tomu že jde o její herecký debut) předvádí famózní výkon, za nějž si zaslouží nejednu cenu. Jednotlivý bangery mi navíc budou znít v hlavě ještě dlouho. Přitom jde o klasickej romantickej příběh nešťastný lásky dvou mladých milenců – jenže protentokrát jsem z toho byl fakt naměkko, že i ten kýčovitej patos mi byl naprosto ukradenej.... Neskutečně nápaditej muzikál. Dík Špilbergu! (26.02.2022)

Po zhlédnutí West Side Story se pro mě letošní rok stává rokem skvělých muzikálů. Oproti Annette, kde se perou různé poetiky, je tohle v základních obrysech čistokrevné muzikálové melodrama o lásce nerozlišující mezi dobrem a zlem, jemuž k dokonalosti chybí už jen předehra a přestávka. Spielberg s Kushnerem nadčasový příběh několika postav, kterým v naplnění jejich snů, v tom, aby na troskách, na nichž žijí, postavili něco hodnotného, brání násilí, chudoba a rasismus, radikálně neupravovali. Akorát rozvedli Tonyho minulost, připsali jednu důležitou postavu (kterou stylově hraje Rita Moreno), ženské postavy učinili silnějšími a aktivnějšími, změnili pořadí některých songů a nechali víc vyniknout motivy zvlášť relevantní pro přítomnost (rasové násilí, přistěhovalci vs. white trash, tradice vs. cizí kulturní vlivy). Ve srovnání s adaptací z roku 1961 je pestřejší obsazení (žádní běloši hrající Portorikánce plus mnoho záměrně nepřekládaných španělských replik) i skladba postav (které zahrnují i jednoho trans kluka). Herci, hlavně Ariana DeBose jako Anita, jsou fantastičtí, způsob, jakým Spielberg (resp. Kaminski) využívá barev k odlišení postav a zpřehlednění scén, v nichž je oněch postav více, je obdivuhodný. Barvy pak spolu se specifickým svícením, volbou lokací a pohyby kamery zároveň pomáhají s vymezením celých znesvářených subsvětů, jejichž střetávání (ať fyzicky, když se Tryskáči a Žraloci jdou o půlnoci zrubat, nebo paralelním střihem) představuje emocionální vrcholy filmu. A emocí je ve West Side Story bohatě. Verze ze šedesátých let, kterou jsem si před pár dny připomněl, je pěkná omalovánka a koukal jsem na ni převážně s nezaujatým uznáním. Spielbergovo zpracování, obratně tancující mezi realitou špinavých newyorských ulic a stylizací à la klasické hollywoodské muzikály, mě od mambo tancovačky ve školní tělocvičně (která je stejně jako pozdější America velkou pestrobarevnou oslavou života) naprosto pohltilo a dál jsem se jím jen nechával unášet, napínat a dojímat. O přehlednosti tanečních scén, hladkých změnách tempa a bravurní vnitrozáběrové rytmizaci, která nepřekvapí u režiséra natáčejícího i akční nebo komediální scény jako muzikálová čísla, ani nemluvě. 90% (09.12.2021)

Guildford, 12.8.2022 Letní kino v Guidlfordu nabídlo West Side Story a vzhledem k tomu, že jsem ho nikdy předtím neviděl, tak jsem na "novou" verzi byl docela zvědavý. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem film sledoval unavený, ale prostě mě tenhle muzikál nějak nechytil a dost mě svým tempem ukolébaval. Některé písničky byly super a choreografie k nim byla perfektní, ale to se dělo mezi nimi už tak zajímavé nebylo. Asi budu muset vyzkoušet i originální verzi, abych měl porovnání. (13.08.2022)