Chlast

Ve filmu opíjení roste z nudy, která nás obklopuje. Alkohol jí přebijí. Je úžasný společník, ale když nás zotročí, je po srandě. Postavy zde také pijí , když si uvědomí, jak je čas opotřebovává . Alkohol snižuje depresi z marné snahy být věčně mladý. Je to nekončící naplňování této touhy. Vinterberg nenabízí jiný recept na zahnání hrůzy ze stáří a nudy než alkohol. Zároveň mladí lidé, jimž už trochu mládí uteklo a dále mizí jsou opilí z existence. (26.12.2020)

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*. (03.01.2021)

K Madsi Mikkelsenovi mám kladný vztah, stejně tak i k Thomasi Vinterbergovi (hlavně za úžasný Hon) a k chlastu už trochu méně, ale přesto jsem při sledování filmu dostal na něco 30% a výše chuť. Film o partě kamarádů, kteří se rozhodnou každý den žít s určitou (čím dá vyšší) hladinkou a postupně odkrývat temná tajemství, je podobně poutavý jako přechozí film této dvojice, kterou byl Hon, přestože tentokrát téma není tak silné. Herecky skvělé, režijně také a je prostě fajn dění sledovat, protože máte občas pocit, jako byste sledovali skutečné lidi a to právě Vinterberg umí dokonale. (13.01.2021)

Chlapským způsobem sladkobolný snímek o hledání výmluv a úniků a o zbabělosti přijmout zodpovědnost a o přijetí odpovědnosti za to, a dost možná i o přijetí zodpovědnosti. "Pro Idu." Zdá se, jako by Vinterberg poprvé od Rodinné oslavy našel své vlastní téma, pojmenoval problém, a s ním i řešení (a ne, nic z toho není alkohol). A protože už nekrade jako straka (https://www.csfd.cz/film/245173-daleko-od-hluciciho-davu/komentare/?comment=10274157) a nespekuluje s náměty, aby se zalíbil publiku, ale pro jednou to - zdá se mi - zas zkouší po svém a přebírá za to zodpovědnost, tak ho poprvé od Rodinné oslavy můžu vzít na milost, a snad mu i přeju, aby se toho dočkal i u Idy. (Edison Filmhub. Be2can.) *~ (12.10.2020)

„UŽ LÉTA JSEM SE NECÍTL TAK DOBŘE…“ /// Pomalý drama o jednom experimentu. Ze života. Protože půjde o pití do jeho nejzazší katarze, věřím, že hodně z nás by mohlo tenhle film někomu věnovat. Není to tak drastický jako třeba tenhle polskej, přesto ukáže, co démon dokáže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, proč se říká „vožralej jak Dán“. 2.) Nejsem alkoholik, já piju, protože mě to baví! . 3.) Thx za titule „sheffield358“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.12.2020)