Rosemary má děťátko

R. Polanski budoval atmosféru neuveriteľne poctivo. Od úvodu vás chytí originálna a tajomná skladba a potom sa režisér nikam neponáhľa.Všetko sníma a odhaľuje postupne a s prehľadom. Výborná hlavná predstaviteľka M.Farrow má obrovský podiel na výslednom dojme. Nie je to vyslovene strach, čo vás drží v napätí, skôr nejaká neistota a hlavne zvedavosť, ako dopadne matka, proti ktorej sa všetci spikli. Sklamaní budú asi všetci, ktorí čakajú krutý a krvavý satanistický horor. Je to po všetkých stránkach skvelý film, ale hlavne psychologický, čo ako vidím podľa niektorých komentárov nevie každý oceniť. Mne to sadlo dokonale. 100%. (16.03.2010)

Pro mě celkem silný šálek kávy na sobotní večer. Horor, který si vystačí s pouhými dvěma hororými scénami. Zvláště při závěrečném vyústění by se ve mě krve nedořezal. Očima jsem tlačil kameru aby se podívala do kolíbky. Chápu že někomu může přijít film dost nezáživný, ale já mám to napětí a čekání na NĚCO prostě rád. (04.12.2010)

Jeden z mála legendárních hororů, který vás nezklame. Na každém kroku člověk slyší jak Vymítač dábla je úžasný horor, ale pro je Rosemary mnohem lepším filmem, který pracuje celých 136 minut a ne jen při zvucích hudby Mika Oldfielda a nebo během otáčení hlavy jedna "dívenky" v posteli. Rosemary vychází z knižní předlohy a Roman Polanski našel výborné herce, kteří tento film šperkují většinou životními výkony. Mia Farrow, John Cassateves a nebo Ruth Gordon. Tihle jména vám dnes možná nic neříkají, ale v tomhle filmu si jejich pohledy, jejich chování a jejich obličeje zapamatujete. Mrazivý závěr filmu, který dokazuje sílu lásky matky k dítěti je dokonalým zakončením a z Rosemary má děťátko dělá vyvážený mrazivý horor, který vás svou atmosférou donutí přestat šahat do misky s popcornem... (28.10.2006)

Až na drobné nuansy, ktoré sa samozrejme do filmu nedali preniesť, je to veľmi verná adaptácia knihy Iru Levina (čítala som ju asi týždeň pred filmom). Herecké výkony sa mi zo začiatku zdali poslabšie (možno som rozmaznaná špičkami súčasnosti), potom som si zvykla. Na čo som si nezvykla bol Rosemaryn vystretý chrbát a veľmi svižná chôdza vo vysokom stupni tehotenstva... (27.10.2006)

Na celém fenoménu Rosemary oceňuju hlavně fakt, že Polanského adaptace vznikla tak brzy po vydání Levinova textu. Tím byla zachována autentická atmosféra celého příběhu. Nicméně u Levina je radost probírat se těmi margináliemi ze života jednotlivých partají v domě a proměnami mladého manželství Rosemary a Guye. Celá spontánní paranoira přichází na řadu až v závěrečné části knihy a do té doby by si čtenář mohl myslet, že se jedná jen o obyčejnou selanku sepsanou pro potřeby společenské kritiky. Závěrečná smršť pak zcela mění literární žánr a knihu nelze do poslední stránky odložit. Film je pak spíše Levinovým textem okouzlen a zásadně nic nemění, chyběla mi pouze kapitola Rosemaryho vzdoru, ve které ji Hutch půjčí auto a chatu, aby si mohla promyslet, jestli s Guyem i nadále zůstane. Takto Rosemary s tváří Mii Farrow zůstává mnohem plošší postavou, což je docela škoda. A s novým účesem pak ztrácí i veškeré půvaby, ale to je zase naprosto v pořádku. Docela se ještě těším na ten televizní sequel - jestli v něm pokračuje Minnie se stejnou odpornou tváří, tak to už samo o sobě bude peklíčko. (22.11.2012)