Rosemary má děťátko

„Is God Dead?“ Bez legrace film, který svým přístupem „nožem proti těhotenství“ není vhodný pro nastávající matky. Polanski dále rozpracovává motiv z Hnusu (Mia Farrow je zpočátku dokonce podobná Catherine Deneuve): bezbrannost mladé ženy, obklopené ze všech stran čímsi cizím, usilujícím o narušení její sexuální integrity. Zde musí hrdinka navíc zápasit s faktem, že se nekontrolovatelné zlo stává její fyzickou součástí, ale jako matka je i v tomto ohledu bezmocná, své nenarozené dítě zabít nedokáže. Film i po čtyřiceti letech od vzniku fascinuje scénami, jejichž sestříháním Polanski protěžuje (možná) paranoidní konspirační teorii Rosemary, tedy i hororové „čtení“ příběhu. U mne to zafungovalo přesně opačným způsobem a vzdorovitě jsem začal „číst“ psychologickou rovinu. Netrpělivě očekávaný a velmi snový závěr nám k vlastní škodě dává jednoznačnou odpověď, ale zároveň si díky ní může dovolit asi vůbec nejděsivější scénu – pasivní přijetí vsugerované role. Odvážné téma i délka plně slouží režisérovu oblíbenému procházení nejtemnějšími a nejcitlivějšími podloubími lidské duše, které jsou v tomto případě (rok před brutálním zavražděním Polanského manželky Masonovým gangem) ještě sem tam projasněné zábleskem škodolibého humoru (například dva vetřelci procházející po špičkách za telefonující Rosemary). 85% Zajímavé komentáře: POMO, tron, tangerine1, Jordan, ScarPoul, Gardenboy (07.07.2009)

Pro mě celkem silný šálek kávy na sobotní večer. Horor, který si vystačí s pouhými dvěma hororými scénami. Zvláště při závěrečném vyústění by se ve mě krve nedořezal. Očima jsem tlačil kameru aby se podívala do kolíbky. Chápu že někomu může přijít film dost nezáživný, ale já mám to napětí a čekání na NĚCO prostě rád. (04.12.2010)

Filmy Romana Polanského mám ráda, horory nevyhledávám. Rosemary mě zajímá hned z několika důvodů a na film jsem se opravdu těšila. Dle mého soudu je o přeceňovanavý film, který byl populární především v době vzniku a je tak pozitivtně zapsaný především u starších diváků a žánrových fanoušků. V prvních dvou třitinách se nedá mluvit o hororové atmosféře. Nevnímala jsem žádné mrazivé napětí, zvědavost postupem času ustupovala. Na velkorysou stopáž bych očekávala větší rozehrávku s důrazem na detail. Takhle docházelo k rozvolnění nosného tématu a film působil spíše zdlouhavě. Překvapivě se nevydařil ani úderný závěr, což mě u Polanského vyloženě zklamalo. O rok starší Ples upírů se mi líbil podstatně víc. (04.12.2016)

Neskutočne mrazivý thriller, ktorý naberá na atmosfére každou sekundou a nestráca na grádoch ani po takmer polstoročí. Pálčivá téma, akými je Polanski známy znova prenikne pod kožu každému divákovi. Polanskeho filmy nie sú pre každého a buď vám pasujú všetky alebo ani jeden. Herecké precítenie hlavnej postavy v podaní Mii Farrow je obdivuhodné, psychologický rozbor postáv na jednotku. Znepokojivé zvraty podsúva Polanski divákovi tak, aby bol až do samotného záveru na vážkach a ja sám som nevedel, čomu mám v skutočnosti veriť. Počas celého filmu som mal srdce v krku. Okrem nezvládnutého záveru sa mi takmer celý film vryl do pamäti a to sa pri kvantách videných filmov tak často nestáva. 85%. (05.03.2012)

Ako tak pozerám STIGMY alebo KONIEC DNÍ a vidím, čo si Hollywood myslí o satanských hororoch, neviem, či mám byť podráždený alebo sa smiať. V 60. rokoch bola situácia drasticky odlišná. V prospech veci, žánru i diváka. ROSEMARY MÁ DIEŤATKO je takmer majstrovské dielko (nielen v hororovom žánri) a jeden z troch pilierov satanského hororu (neskôr prišiel ešte OMEN a VYHÁŇAČ DIABLA, všetky tri mimochodom boli natočené podľa kníh). Levinova novela (v Čechách vyšla v jednom zväzku s ďalšou jeho klasikou, Stepfordskými paničkami) a musím povedať, že ako knižka, tak Polańského filmová adaptácia sú skvelé. Odlišujú sa od seba v podstate len koncom... ale ťažko povedať, či je lepší knižný, alebo filmový. Aj to svedčí o tom, s akými perfektnými horormi máme dočinenia. (07.06.2009)