S tebou mě baví svět

Svět se mění a lidé se mění s ním. Z pradávné nenávisti jsem se propracoval ku znechucené úctě vůči klasice. A že to klasikou je se mi prokázalo již před lety, kdy mi pod okny tehdejšího bydliště v centru stověžaté táhl gejprájd. Zmaten všemi těmi barvičkami a posilněn destilátem z brambor jsem hochštaplersky vystoupil na parapet a do davu dole zvolal ,,Přátelé, kamarádi, my vám ty prdele rozmrdáme!". Zjevně díky notorické znalosti filmu má akce vyvolala nečekanou reakci. Jeden neoděný chlapec spadl smíchy z alegorického vozu, další mi posílali pusinky a dva nejhladovější započali stoupat po hromosvodu. Sice si to tedy dobrovolně nepouštím, vzájemně se s poledňákovinou vyhýbáme, ale víme o sobě a již se netoužíme zabít. Co? To tě zajímá? Proč tam již nebydlím? Bolestivá traumata, když už to musíš vědět! Vzpomínky, které mermomocí vytěsňuji. Zbytečně pevně ukotvený hromosvod. Jako Syřan - musel jsem se z té hrůzy odmigrovat. Sbalil jsem si pět švestek a odešel hrdě středem. Kachním krokem. (16.01.2018)

Klasická československá komedie dřívějších let. Nenadchne a ani neurazí. Film jsem viděl vícekrát, než bych vůbec chtěl. Pochopitelně jsem si u sledování neucvrkával blahem, ale ani jsem nijak závratně netrpěl. Už ten nápad je příjemní. Tatínkové si jedou do hor zachlastat. Bohužel se musí postarat o pár dítek, takže hledají nejlepší program, jak se pozornosti dětí co nejlépe zbavit. Samozřejmě to skončí katastrofou. Všude vládne strašně pohodová atmosféra a všichni se mají rádi. 3* (19.10.2013)

„Večer. Co večer! Na noc by jste se měli šetřit.“ Klasická rodinná komédia, ktorú vysielajú televízie niekoľkokrát do roka (ideálne na Vianoce, ale nie je podmienka). Výborné herecké obsadenie (predovšetkým Satinský a Nový), pekná snežno-horská výprava, podarene nakastingované decká, kultové scény (kadibudky, šípkový čaj, Matýsek, stará indiánska babička) a jeden dialógový klenot vedľa druhého („Ještěže Mates neumí mluvit.“; „Maminka je doma?“ – „Ne, to nadává papagáj.“). (27.12.2008)

Divácky nadhodnocená komedie má přesto - nebo právě proto - co nabídnout. Od přesvědčivého pohledu na skutečný stav ženské otázky v normalizačním Československu až po rozpustilé scénky na horách, v nichž řada mužských iluzí bere až překvapivě rychle zasvé, a jedinečně zvládnutou mateřskou miniškolku pro malé děti jakéhokoliv věku se divák nenudí. Zájem Poledňákové režisérky i scénáristky byl nepochybně soustředěn právě na tento typ odpočinkové komedie pro celou rodinu. Výraz "kadibudka", kterým obohatila českou slovní zásobu, zřejmě zůstane vedle některých hlášek trvalou stopou tohoto díla v českém diváckém povědomí všech generací. A to není v žádném případě málo. (21.11.2010)

Zalézt pod lopuch, klapky na oči a ucpávky do uší. Tohle je naprostej vrchol nevkusu. Nad amorálností a bezskrupulózním chováním postav opravdu zůstává rozum stát a takové jsou prý všechny filmy paní Poledňákové. Doufám, že to byl její první a poslední film, kterej se mi poštěstilo vidět. Normalizace? Ne, děkuji. (03.04.2008)