Asi to ukončím

Tohle není žádný Věčný svit neposkvrněné duše ani Adaptace. Kaufman píše ujeté filmy, ale tady svým specifickým způsobem zpracoval stejnojmennou knihu a je z toho pořádně depresivní film, který hlavně působí dost mysteriózním dojmem. Myslel jsem si, že se nám tu postupně odhalí nějaký ten zvrat, který třeba bude v kaufmanovském stylu... Třeba že ve sklepě bude nějaká mašina na klonování lidí nebo cestování v čase, nebo že to celé bude jenom rozepsaný román nebo tak něco. Původní předloha navíc údajně velkolepý zvrat na konci má. Zde si ho ale Kaufman schoval pro sebe, resp. ho celý film jen naznačuje, dává různé stopy a tak. A ne, nejsem až tak zabedněný. Když jsem si potom dohledal oficiální vysvětlení, tak jsem v podstatě všechno uhádl, ale... nevím, moc na tyhle hádanky nejsem. Spíš než "kaufmanovské" je v tomhle ohledu film "lynchovský". Taky to hodně působí jako komorní divadelní drama. Je tam minimum lokací, jsou tam třeba dlouhé scény, kdy si postavy jen povídají v autě. Celý film taky táhnou výborní herci. Někdy mi přišly dialogy skvělé, někdy dost úmorné. Přijde mi, že si tady Kaufman prostě s filmem jako takovým dost hraje, což je sympatický, ale často mě ty jeho hrátky moc teda nebavily. Radši bych klasičtější film než tohle artové mrky mrk. Zajímavý film, ale nic pro mě, znovu bych se na to nepodíval. (5/10) (20.10.2020)

Charlie Kaufman je takový ten druh režiséra, kterého mají rádi hlubokosmýšlející milovníci filmů. Nevím, co jsem tedy čekal, když jsem jej zapínal. Možná jsem doufal, že se dočkám alespoň nějakých nápadů nebo nějakého úletu, kterej mě něčím dokáže zaujmout. Úlet to sice je, což o to, ale chybí tomu nějaký šok. Všechno je sledováno jakože z povzdálí, divák si musí hodně domýšlet. Věřím, že někteří filmoví fanoušci si v tomhle zalíbení najdou, ale já vlastně pozoroval dění, přišel si jak v Twin Peaks, a přitom to příběhově vůbec nešlo dopředu. (11.01.2021)

„Rozmýšľam nad (niektorými) vecami, že už ich asi ukončím” , keď najrozumnejšie možné riešenie ohľadom Kaufmanového, neznesiteľne úmorného filmu, ktorý by som v podstate ani nemusel vidieť, kde by sa vôbec nič také strašné nestalo, lebo tie dve (nekonečné) hodiny, som mohol stráviť, trebárs i takým, poctivým, kosením, väčšieho dvora, čo by bolo asi oveľa osožnejšie, je nakoniec v mojom prípade najmä to, že úprimne ľutujem a zároveň odhováram všetkých ďalších, potenciálnych divákov, ktorí pomýšľajú dať mu šancu. Nerobte to, keďže sa poriadne opálite, ako aj ja sám ! Už úvodná sekvencia, dlhej (20 minútovej !), zimnej jazdy autom, šoféra Jakea a maliarky, mladej ženy s rôznymi osloveniami, napríklad Lucy, je viac, než výstižná, a tak sa mi vidí, že Charlie sa predovšetkým sústredí na jednotlivé štádiá starnutia, čo súčasne dokladajú scény Jakeových rodičov vo veľkom dome s neuveriteľne bizarnou atmosférou. Dopozeral som film bez väčšej ujmy na zdraví, ale druhýkrát by som to už asi neriskoval !? / Jesse a Jessie, prvý sa podobá na Matta Damona, že druhá celkom ujde, alebo to bol iba zámer = Žena pod vplyvom ? (16.09.2020)

Sousloví 'nenávidět či milovat' už dlouho žádný hollywoodský filmový projekt tak nevystihovalo. Kaufman odmítá tendenční lineární vyprávění, přimyká k postavám, které v autě vedou intelektuální rozpravy, udržuje pozornost snovým asociováním různých obrazů a daří se mu zvláštním způsobem podněcovat zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Stále zřetelněji přitom dává najevo, že zde nepůjde v prvé řadě o složitou romanci, nýbrž startuje působivou časoprostorovou deziluzi a pokládá interpretačně silné otázky, jejichž zodpovězení se odsouvá a vlastně nikdy diváka prahnoucího po vysvětlení zcela neuspokojí. Do popředí vystupuje kromě dalších filozofujících či sebeuvědomělých rozprav milenecké dvojice hlavně hra s filmovými žánry, které pomáhají zpřehlednit a definovat každý z jednotlivých dějových bloků - návštěva u rodičů je v podstatě zkouškou Formanovy trapnosti a hororové paranoie, rozhovory v autě inklinují spíše k povídkovému podobenství a v závěru se dostává i na tolikrát vzývaný muzikál jakožto čiré filmové vyjádření, v němž se realistické hledisko již zcela rozpadá. A úplné finále nabízí až surreálné uchopení myšlenek a otevřeně apeluje na diváka, že je pouze na něm, aby si udělal v hlavě pořádek a předchozí dění zkusil individuálně dešifrovat. ___ S vědomím, že jednoznačná interpretace zkrátka není na skladě a že tenhle spíše pocitový než dějový snímek naštve mnoho sledujících, musím Kaufmanovi vyseknout uctivou poklonu. Neřadím se sice k nadšeným divákům, ne vždy jsem jevil stoprocentní zájem o to, co si postavy vlastně povídají, a samotné formální uchopení závěrečných klíčových minut mě poněkud minulo, ale v průběhu jsem pociťoval velký a upřímný respekt k filmaři, který se nebojí jít proti proudu a točit snímky s matoucím a záměrně nedivákým uspořádáním, jaké vznikaly v dobách uměleckých autorských osobností. Asi to ukončím apeluje na vaše nejniternější cinefilní i smyslové buňky, a přestože se vždy nesleduje úplně pohodlně a divákovi se spíše škodolibě posmívá, tak klíče k vlastnímu pochopení jsou rozesety doslova ve všech koutech a určitě není vyloučené, aby zcela obyčejný divák nemohl tenhle intimní zážitek o ztrátě identity, stárnutí a vnitřním psychickém souboji plně a zúčastněně procítit. Mně se to celkem povedlo a asi se nebráním dalšímu setkání, které může být zase úplně jiným filmem. 75% (19.09.2020)

Příjemně znepokojivá hra s divákem, hezky snová zimní atmosféra, top herci, poutavé dialogy, řada famózních scén a obrazů (prasečinec, večeře, Tulsey town). Velká škoda úletově abstraktní Oklahoma!-ový poslední půlhodiny, lehce mi ten dojem pohřbila. "We’re all the heroes of our own stories, but what if our stories don’t go anywhere?" (05.09.2020)