Japonská mafie

Ak sa mam vratit spat kinematografiou...a dat si dokopy filmy nesuce v sebe fenomen a srdce "mafie"...,the Yakuza je urcite kultovym snimkom. Nejeden film bral z nej priklad...a mrzi ma, ze sa mi ju podarilo zhliadnut az TERAZ. Oproti spickovemu, brilantnemu a podla mna novodobemu mafianskemu klenotu "A Dirty Carnival" sa pochopitelne historicky vracia spat...a tak isto ani 30 rokov rozdielu medzi Pollackovim snimkom a vyssie spominanym Dirty Carnivalom nespravilo totalne ziadnu chybu...ci uz po stranke scenara alebo kamery...ktoru zvlast chcem vyzdvyhnut, a dat uznanie, bo tak ako sa s nou pracovalu prave v tomto filme so zmyslom pre detail...nevidel uz pekne davno. Z mojej strany kultovy snimok...a plne hodnotenie 5/5,nazdar (24.06.2008)

Na začiatku som bol skeptický. Ale pravdou je, že ten príbeh sa tak krásne odvíja a rozbaľuje, že na konci z neho zostáva číre potešenie. Pollack veľmi umne a pomaličky rozvíja motívy priateľstva, pomsty a zrady. Vzťahy medzi postavami prechádzajú množstvom mikrosituácií, ktoré posúvajú celú rovinu povestného stretu západu a východu do novej a omnoho zaujímavejšej roviny. Ovplyvňujú sa navzájom. Cez hlavnú postavu sa dozvedáme o zvyklostiach, tradíciách a cti danej kultúry a tiež o organizácií ako je yakuza, a rôznorodé prostredia (od uličiek, kúpeľov alebo sídiel) umocňujú vizuálnu pestrosť a komplexnosť myšlienky, ktorú sa snaží režisér divákovi predať. Jediné čo mi naozaj vadilo bol toporný prejav hlavného predstaviteľa. Robert MItchum má možno na svojom konte množstvo zaujímavých úloh, ale tu sa jeho Harry Kilmer (či už oblečením, alebo prejavom) absolútne nehodí. Nebyť jeho(ako herca) ten film by patril k tomu najlepšiemu čo neo noir ponúka. (17.02.2021)

Pollack dokázal myslím si docela pěkně natočit Yakuzu z amerického úhlu pohledu, takovým tím pomalejším stylem typickým pro sedmdesátá léta. Je to neustálý hon za splněním slibů a chutí po pomstě, při které se pomalu vytrácejí kontrasty mezi americkou a japonskou kulturou. Ocenil bych trošku víc japonštiny a větší pohled do samotného vedení Yakuzy. (12.03.2017)

Pravda, že tvůrci tohoto filmu tady mnohdy šli do zbytečného detailu. Pokud v té době ještě nikdo v USA moc netušil, co je to Yakuza, tak je to asi pochopitelné. Při dnešní filmařské masírce už to ale musí minimálně tušit každý, kdo má rád filmy a alespoň jednou se s nějakým mafiánským (s japonskou tématikou) setkal. První polovina byla tedy spíše seznamovací a decentně nudila. Spád to ale začalo mít druhý poločas a ten už jsem si užil poměrně s chutí. (29.06.2023)

„Co udělá Američan, když se zblázní? Otevře okno a všechny zabije. Když se zblázní Japonec, okno zavře a zabije sám sebe.“ Ano, začátek je pomalý a utahanější, ale vykupuje to zbytek. Hrozně se mi líbí, jak se film zejména v akčních pasážích zaměřil na kontrast právě západního přístupu, který tkví v zběsilých přestřelkách, a toho Japonského, kde naopak převládá rozvážnost, úcta a převážně kontaktní souboje s meči (katanami, budeme-li korektní). Dá se říct, že jde o téměř dokonalé propojení obou kultur bez toho, aniž by kterákoliv byla znevažována. Boje samotné nebyly nijak dlouhé, nehrály na nesmrtelnost a spoléhání na štěstí ať už kladných, či záporných postav. Ústřední zápletka nešetřila někdy až nečekanými zvraty a situacemi, ve kterých převládlo neuvážené a chybné jednání nad perfektně provedenými tahy. Film rozhodně není na pět hvězd, má své mouchy, ale jako celek funguje dobře a po dokoukání zanechává hořkosladkou pachuť na jazyku. (23.06.2023)