Hra bez pravidel

Ojedinělý počin v československé kinematografii - akční kriminálka, která se povedla. Název přesně vystihuje podstatu příběhu. Nejsou tu hodní a zlí, jsou tu lidi. Téměř u nikoho si nemůžeme být jisti, jestli v tom taky nejede. Navíc je tu skvěle vyvážena akce s psychologickým rozborem (přeževších) postav. Závěr je navíc taky netradiční, ale rozhodně to není jediné klišé, kterému se tvůrci zdatně vyhli. Určitě jedna z nejlepších českých kriminálek. (15.01.2007)

Jedna z nejlepších československých kriminálek, které pomáhají tvořivá a odvážnější šedesátá léta a bravurní režisér. Na socialistickou krimi až západní (francouzské) pojetí, kdy nejsme svědky policejního pátrání, ale sledujeme drama z pohledu zlodějů a ani žádná z postav zde není vyloženě kladná, které by měl divák držet palce. Přesto vynikající výběr herců v uhrančivých i nečekaných rolích a hereckých výkonech udržuje do poslední chvíle děj do napětí a i v současnosti válcuje mnohé nové kriminálky. Herecké obsazení je vskutku interesantní - Svatopluk Matyáš, představitel sošných chlapáků, který mohl být takovým československým Gregory Peckem, nebýt toho, že pak dostával už role poplatné době. Jiří Adamíra, zde nečekaně v roli na kterou nepotřebuje použít své charisma a o to více fungující. Zdeněk Kryzánek, herec s vizáží předáka ze smaltovny, který ovšem mnohem lépe propůjčoval svůj obličej ranařům a hajzlům. Malou roli má i Vladimír Menšík, opět trochu atypickou a využívá svůj rtuťovitý herecký talent na maximum. Speciální třešničkou je obsazení legendárního motocyklového závodníka Franty Šťastného, který sice hraje sám sebe, ale zapojí se i do akce! Franta byl v té době natolik populární osobnost, že prostě byl, byť křečovitě vpasován do tohoto filmu a jeho role je tak trochu úlet. Tento filmový klenot je osazen ještě jednou geniální tvůrčí složkou a tou je hudba - kombinace bondovských ústředních melodií a žesťových variací  à la Fantomas. (02.09.2023)

Celou dobu mi to kamerou a kompozicí scén strašně připomínalo styl nějakého jiného režiséra, jenže absolutně netuším kterého přesně. On se ten film totiž svým způsobem vymyká zbytku tehdejší tvorby už jen tím, že skutečně je - minimálně na svou dobu - akční. A překvapivě to celé naprosto vážně funguje, příběh mi přišel zajímavý, taky je to skvěle natočené a zahrané, solidně se tu pracuje se zvukem a dost mi to sedlo i svojí atmosférou. Ta si v mém případě sice svoji poutavost neudržela celou dobu, nejvíc mě držela na začátku a na konci, ale i tak se mi Hra bez pravidel dost líbila a rád si ji někdy pustím znova. Nedokážu z ní být úplně nadšený, ale povedená kriminálka to je. 4* (02.09.2021)

Jindřich Polák předvádí, co musel jeden v šedesátých letech podnikat, když chtěl být bohatý jako Pan Tau. Hned v úvodu, kdy se příslušník bezpečnosti Málek dostane ve střetu s grázlem Jana Třísky do průšvihu, divák pochopí, že karty jsou rozdávány tentokrát poctivě a zaděláno je na československou verzi čehosi od Jean-Pierre Melvilla. Příběh na rozdíl o jiných českých kriminálek, na něž se dá dodnes s potěšení čučet při nedělních odpolednách, není jako ta bílá čára uprostřed silnice, do karet není vidět ani hlavním postavám a dokonce schází dobově obvyklá adorace fízlů. O to více zamrzí, že dojem z filmu sráží dolů bota, které se šlo snadno vyhnout. Svatopuk Matyáš v roli Málka je sice typově přesný, ale v hlavní roli netáhne, což je cítit v každém okamžiku, kdy se ocitá na plátně tváří v tvář jiné herecky váhové kategorii - Jiřímu Adamírovi, Josefu Bláhovi, o Menšíkovi nemluvě. Potěší, ale zamrzí. (02.01.2018)

Zdařilý film-noir, který by se klidně mohl postavit vedle svých mnohem slavnějších kolegů. Námět, scénář i režie si zaslouží velké uznání. A taktéž herecké výkony. Snad nejlepší film, ve kterém Svatopluk Matyáš hrál. Zdá se, že mnozí mu stále ještě neodpustili, že v roce 1985 létal nad přehradou, a tak kritizují jeho výkon ve Hře bez pravidel. Mám však dojem, že to není oprávněné. (10.04.2011)