Noc klavíristy

Československý krimifilm věnující se nekalým obchodním praktikám vedoucího stavebního podniku Ing. Kratiny, jenž se stane obětí vydírání jednoho ze svých zaměstnanců. V roli Kratiny, který si běžně bral úplatky za dokončení staveb v termínu a i jinak se neoprávněně obohacoval, se objevil O. Brousek. Snímek tak kromě kriminalistické zápletky, která se objeví až poměrně záhy, ukazuje rozkrádání socialistického stavebnictví, kde si každý bral, co mohl a obohacoval se, jak to šlo. Kratina se rozhodne neznámého vyděrače odstranit, bohužel pro něho zastřelí náhodného kolemjdoucího a tedy nesprávnou osobu. Svědek této události, klavírista v blízké vinárně Tůma, se rozhodne vypátrat na vlastní pěst pozadí tohoto činu, neboť nebohá oběť byl zeť jeho dobré známé paní Mráčkové (D. Medřická). Pan V. Voska, jenž hrál onoho elegantního hudebníka s jeho charakteristickým aristokratickým vystupováním, byl uveden jako hlavní postava tohoto filmu, já však vnímám jako mnohem důležitější Brouskovu roli, neboť u něho bylo naznačeno i rodinné zázemí, zobrazeny psychologické postupy a hlavně se na obrazovce objevoval od začátku až do konce. Vyděrače, který za svoje činy nakonec zaplatí životem, ztvárnil tapetář Šulc v podání J. Kanyzy. Kriminalista A. Švehlík a jeho kolegové, jež vyšetřovali okolnosti vraždy chodce na Maltézském náměstí, hráli ve filmu všestranného J. Poláka pouze doplňující roli. Nesmím též opomenout zmínit povedenou hudební složku, jejímž autorem byl K. Svoboda. Netradičně pojatá kriminálka s výborným O. Brouskem mě zaujala natolik, že neváhám udělit nadprůměrné hodnocení. (17.12.2020)

Moc hezky vystavěný příběh. Ačkoliv není moc co odhalovat, divák se nenudí. Herecký koncert především Otakara Brouska. Normalizační čs filmy jsou i dobré. Nechtěl bych v té době pracovat ve stavebnictví a dělat třeba jen setinu toho co inženýr Kratina, to jim všem musela po premiéře zhoustnout káva. (27.07.2019)

Václav Voska v jedné z mála větších filmových příležitostí v zajímavé vystavené i ztvárněne roli (az poněkud přiliš) zvědaveho postaršího klavíristy, kterému coby jedinému svědků noční vraždy nedá spát jakou roli v celém případu měl asi muž, který po sobě v podkroví jednoho činžovního domu zanechal několik vykouřených cigaret. V zasade detektivka z rodu těch, kdy divák dopředu zná vraha (Otakar Brousek st.) i jeho motivaci a vlastně jen sleduje, jak dojde k jeho odhalení. V tomto případě ale víc než policejní vyšetřování sledujeme spíše Václava Vosku, jak se snaží pátrat na vlastní pěst. A když už se dostane policie ke slovu, divák moc netuší, jak vlastně přišla ta tu správnou stopu. Pokud se však člověk soustředí především na Voskuv herecky výkon a pěknou hudbu Karla Svobody (s krásnou ústřední klavírní melodii), neměl by být zklamán. (17.12.2018)

Další docela ucházející detektivka z období nefalšovaného drsného socialismu, se zápletkou, která se už dnes opravdu stát nemůže (i když teď tu máme zase jiné věci, že). Naštěstí jsou rozvraceči socialistické společnosti buď po zásluze potrestáni, nebo dopadeni - omlouvám se tedy za spoiler - ale jak jinak by to mohlo asi skončit. Vcelku se ale jedná o docela solidní kousek s pěknou atmosférou. (22.10.2012)

Mě fascinovalo jak Vašek Voska se z pozice vinárenskýho klavíristy pustil do pátrání aniž by čekal na výsledek policie. V době všeobecných škrtů to vypadá jako dobrý nápad pro Radka Johna, až se někomu stane zločin, ať si to laskavě vyšetří sám a stát ročně ušetří x miliard za policii. Tady ve filmu ještě policii nikdo nerozpuštěl, ale i tak Václav Vocka se vždycky někde zjevil jak dědeček hříbeček a poměrně vtíravě se zajímal o druhý a pak si odplul zpátky do vinárny k tomu svýmu klavíru. Krom Václava Vosky se mě líbil Otakar Brousek z jeho postavy byla cítit zoufalost člověka, kterej je zahnanej do rohu. Film sice není nikterak napínavej, ale přesto dokáže zaujmout až do konce. (07.02.2011)