Noc klavíristy

Na tomto filmu vlastně nacházím vše, co mám na československém filmovém dramatu obecně rád... dobrý příběh s napětím i atmosférou, v pozadí společenský obraz doby, propracovaná psychologie hlavních postav, vynikající herci a nechybí ani působivá hudba, kterou tentokrát složil Karel Svoboda. Viděl jsem ho několikrát a ani jednou mě nezklamal, byť s odstupem času drobné nedostatky či místy ne zcela naplno využitý potenciál (který nejspíš může pramenit z doby vzniku?) postřehnout lze a po 5ti letech od prvního zhlédnutí mu tu původní slabší pátou hvězdičku odebírám. Přesto nadále Noc klavíristy považuji za zdařilý snímek, v němž nad kriminální zápletkou dominuje psychologické drama dvou mužů, kde protipól k podvodníkovi dohnanému vydíráním k radikálnímu činu tvoří zajímavá postava osamělého „prvorepublikového“ klavíristy, zcela nehodného do aktuální doby, který se proti všem zvyklostem pouští do napínavého pátrání na vlastní pěst. Jindřich Polák přispěl do kriminálního žánru po westernové Smrti v sedle a akční Hře bez pravidel s odstupem další dekády už minimálně potřetí a opět trochu jinak... komorněji, ale působivě. Režimem často omezovaný Václav Voska dal do svého noblesního výkonu i velký kus samého sebe, Otakar Brousek ztvárnil naprosto přesně hroutícího se muže s nejistou proměnou na rafinovaného zločince a pokud se divák soustředí zejména na výkony těchto dvou výrazných herců, je díky nim a Svobodově hudbě s krásným klavirním sólem Noc klavíristy pěkným dramatickým zážitkem. [85%] (10.01.2022)

Mě fascinovalo jak Vašek Voska se z pozice vinárenskýho klavíristy pustil do pátrání aniž by čekal na výsledek policie. V době všeobecných škrtů to vypadá jako dobrý nápad pro Radka Johna, až se někomu stane zločin, ať si to laskavě vyšetří sám a stát ročně ušetří x miliard za policii. Tady ve filmu ještě policii nikdo nerozpuštěl, ale i tak Václav Vocka se vždycky někde zjevil jak dědeček hříbeček a poměrně vtíravě se zajímal o druhý a pak si odplul zpátky do vinárny k tomu svýmu klavíru. Krom Václava Vosky se mě líbil Otakar Brousek z jeho postavy byla cítit zoufalost člověka, kterej je zahnanej do rohu. Film sice není nikterak napínavej, ale přesto dokáže zaujmout až do konce. (07.02.2011)

Protože jsem na začátku nedával pozor a myl nádobí, bylo mi divný, co to maj ti študovaní inženýři za zvláštního koníčka střílet po nocích spoluobčany. Když se ale ukázalo, že obětí měl být mladý floutek s fešným knírem, bylo to jasný. Kdo by nechtěl zastřelit Kanyzu, že. I když byl plán vymyšlen nápaditě a dokonce i zpracování bylo dobré, vloudila se chybička v podobě zloděje koťat a navíc kolem šmíroval pianista z místní nálevny čtvrtý cenový. Chladnokrevný vrah tak musel vykoumat novej plán, jak to vše zaonačit a i když se zdálo, že ta jednočlenná náhrada za magneťák mu nevědomky napomohla, bylo nakonec jeho šmejdění fatální. Nehledě na to, jak chladnokrevně naš hrdina riskoval. Bylo to celkem originální a hlavně mi to přišlo poměrně svižně natočený a dobře zahraný. Po těch hrůzách, kterým jsem poslední dny věnoval čas, potešilo. (03.06.2015)

před panem Voskou smekám, paní Medřická mu zdatně a s grácií sekundovala, škoda, že si Jarda Drbohlav zahrál jen chviličku, jak dopadlo kotě, jsme se nikdy nedozvěděli...ale mladej Bartoška s Julkou Jurištovou,to bylo moc hezký....ovšem parta řemeslníků, to bylo snad nepředstíraný a natočený skrytou kamerou...kolik je teď panu Kanyzovi,potřebuju vytapetovat! (18.05.2020)

Díval jsem se na to v podstatě jen proto, že to je jediná hlavní filmová role Václava Vosky, který je stejně skvělý, jako kdekoliv jinde. První půlku, ilustrující v podstatě morální rozklad úplatného inženýra v podání O. Brouska můžete s klidným svědomím přeskočit, je neuvěřitelně nudná. Druhá půlka se neopírá jen o skvělé herecké výkony (především Voska, ale i Brousek a Kanyza), ale i o solidní a promyšlený scénář a dobrou atmosféru (a skvělou hudbu). Celkově vzato celkem rutinní komunistická detektivka, ale rozhodně ne špatná. (03.05.2009)