Smrt stopařek

Občas, když mi bouchnou saze a jsem pod náporem ženské jednoduchosti a stupidity v práci, mám k tomu rčení, že "na ženské nesmí nikdy zaschnout krev". Hlavně na té dané, co mě zrovna točí a nedokáže porozumět. Škoda, že se tímto heslem neřídil i šofér Charvát. Ten je namísto pořádnýho facana rovnou poslal prdět do hlíny... I přes to, to byla velice fascinující úchylka. Brrrrrr 65% (04.06.2020)

Docela solidně natočené, člověk snad toho řidiče i chápal, a o to víc ho mrazilo, když si hrál s klukem paní domácí, o holky, které stopují na smrt, jsou pěkné, i to nádraží v Benešově vypadá fajn, ale stejně mi to přijde utahané, že tomu chybí větší spád a ani ta honička mi nepřišla nějak napínavá. (04.04.2019)

Dnes už klasický film kriminálního žánru z doby, kdy zde opravdu dobré české kriminální filmy viditelně chyběly. Není špatný, ale v podstatě se o žádné pořádné krimi nejedná, spíš sleduje psychický vývoj a později i psychologický rozbor hlavní postavy, tedy vraždícího řidiče Charváta. Ve své době tento jistě nadprůměrný film musel vzbudit jisté rozpaky, ale na druhou stranu měl být i jasným varováním pro mladé lidi, kteří rádi jezdili stopem. Na zapádě by z tohodle vzniklo jistě zmanité exploitation! (24.11.2007)

Film jsem poprvé kompletně zhlédl asi jako poslední člověk na světě, protože ho jinak považuji za poměrně velmi známý - a to především díky jeho relativně četným televizním reprízám. Osobně mě ale bohužel moc neoslovil a vlastně se i divím tomu, zda je potřeba tento film film stále znovu uvádět v telce, když jde o zástupce žánru, který se tak radikálně proměnil (fráze "na svou dobu...", která má film jakýmsi zvláštním způsobem bránit vůči hodnocení očima dnešního diváka, se zde v komentářích objevuje až podezřele často). V roce 2018 už nutně ten film podle mě musí působit velmi krotce - ve srovnání se současnou krimiprodukcí je zde v podstatě minimum krve, násilí, a vlastně i jakéhokoli napětí, když pachatel je od začátku znám (podobně jako např. v další detektivce z podobné doby, Příliš velká šance) (a hlavní vyšetřovatel, v podání totálně nezajímavého Buchvaldka, postrádá jakékoli charisma a ve filmu působí dojmem dokonale zaměnitelného socialistického fízla, jakými se filmy z té doby jen hemžily - osobně jsem sice ocenil, že náznaků skryté normalizační propagandy je zde minimum, ale přesto se člověk neubrání dojmu, že celkové vyznění snímku - v němž hrdinní příslušníci Veřejné bezpečnosti dopadnou obávaného vraha - je dokonale poplatné době svého vzniku). Pokud mohu ještě dále soudit o obsazení, Marek Perepeczko je herecky zcela excelentní, a rovněž se mi zde velmi líbila mladá Dagmar Patrasová (její pohádková sestra Jana Nagyová mi zde přišla spíše nevýrazná, dílem kvůli jejímu děsivému účesu a dílem proto, že byla předabovaná). Ještě se mi tam líbil Karel Heřmánek, byť jeho herecký prostor zde není příliš velký. Celkově jsem měl z toho filmu dojem, že má něco do sebe (založení děje na skutečných událostech dodává příběhu na vážnosti; hudba Karla Svobody je velmi dobrá; hraje tam spousta dobrých herců a Jana Nagyová tam ukáže prsa), ale ve výsledku se nemůžu zbavit dojmu, že kdybych to i nadále neznal, zas tak o moc bych nepřišel. (27.08.2018)

Zhollywoodštěná verze skutečného případu vyniká především skvělým obsazením a naturalistickými scénami znásilnění, odvážnými i na dnešní dobu. V pozdních sedmdesátkách musely mít ještě větší sílu. Jindřich Polák vtiskl filmu nepříjemně realistickou atmosféru, ale jaksi neměl s čím pracovat. Scénář je zoufale přímočarý a tak se opřel o herce. Z nich mě zaujal výborný Marek Perepeczko a především pragmatická Jana Janěková. Kriminalisté se moc nepředvedli a Arebela s Xénií neměly dost prostoru. (20.11.2021)