Smrt v sedle

Rodokapsy se válely na půdách našich prarodičů, protože si je jako puberťáci kupovali naši otcové, jak vidno třeba ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Samozřejmě, jednalo se o ty nejhorší braky, které vzbuzovaly dobrodružné představy, aniž dosahovaly úrovně lepších příběhů z Divokého západu. A že čtení takové literatury bývalý režim nepodporoval, bylo pochopitelné. Ono trvalo až do půli šedesátých let, než byly opět vydávány mayovky... Když se takový mladý člověk dostal ke koním, samozřejmě si je spojoval s divokými jízdami prérií, honičkami s Indiány, kolty zavěšenými proklatě nízko. A o tom je tento film. Vedoucí Lukavský se snaží skloubit klukovské sny se skutečností a podkladě těchto snů vypěstovat skutečnou reálnou lásku ke koním se vším, co k tomu patří. A do toho je vsazen detektivní příběh, naštěstí s dobrým koncem, protože se Josef Beyvl jako pokladník uzdraví a také mladé divochy život začíná učit, že nejde o žádnou planou romantiku... Film tehdy kultovní, dnes už zapomenutý. Jedna hvězda dolů - natáčení ve Slatiňanech se mi nějak nechce spojovat s kopcovitou krajinou Slovenska, vražda se odehrává prakticky v rovině, hon za vrahem v kaňonu... (13.09.2016)

Naivní pokus o českou kovbojku a ještě střiženou loupež. Kluci hrající si na kovboje se šátky přes ústa. Rudolf Jelínek, kterému jsem nikdy neodpustila Zemana. Barevný materiál tehdy mohli dáte na kvalitnější produkci, i když rok 58 žádným veledílem nezářil. (Jen před chvílí hodnocená Baldová v Morálce a Pátém kole). Ale dovedu si představit, jak tehdejší teens film doslova žrali, ve škole pod lavicí rodokaps a odpoledne do bijáku. (04.06.2008)

Průhledný děj prvoplánové agitky viděné mladýma očima, které přes opar indiánek ještě nestačily dohlédnout do velmi šedivé dobové současnosti. Ale současně skutečná romantika, povznášející dřinu v hřebčinci - tehdy jedno z nejhůře placených povolání - na poslání. A s tou romantikou přichází i skutečné posluchačské okouzlení. Je ho sice jako šafránu, ale zapřít se nedá. Stejně jako Polákova režie. Film-odraziště, film-příslib. Na konec padesátých let je toho poměrně dost. A to není málo. Určitě. (30.12.2007)

Vůbec to není špatný film. Jen tak na okraj - zajímavostí je, že dost padesátkových filmů je barevných a zrovna tomuto snímku by barvy hodně pomohly. Zvláště proto, že se natáčí v úžasných lokacích. Také mě napadlo, že by tohle klidně mohl být předchůdce seriálu Dobrá Voda. I ten statek mi připadal podobný. Nejen lokace ovšem zaujaly. Honičky na koních byly velmi dobře zvládnuté. Vlastně celá okolní příroda včetně koňských jízd byla jak z Vinnetoua. Jen ty dozvuky kopyt byly fakt příšerné. Dokonce mi k tomuto hodnocení stačila i vcelku slabší zápletka a to i jejím průběhem řešení. (10.08.2020)

Poválečné období bylo ve znamení oblibených rodokapsů, plných westernových dobrodružství. Daly se koupit v novinových stáncích a držely se v oblibě do doby, než je totalitní mašinérie po osmačtyřicátém postupně vytlačila jako nevhodnou a pokleslou literaturu kapitalistického západu. Tedy rok 1958 byl nejzažší možnou dobou pro vznik "Smrti v sedle", kriminálního příběhu s pozadím zavánějícím koňským pachem připomínající Divoký západ a přitom ničím westernový Divoký západ nenapodobující. Nepovažuji "Smrt v sedle" v žádném případě za ubohý pokus o český western, i když o koně a westernové sny mladého naivního Tomáše není nouze. Jde o běžný dobrodružný film s kriminální zápletkou, romantikou oblíbených westernů a mírným závanem budování socializmu. Na dobu kdy začínaly vznikat různé škváry s rudými hvězdami a budovatelskými myšlenkami vymývající mozky, dost dobrý. (08.06.2007)