Zítra vstanu a opařím se čajem

Tak jsem si zase jednou dopřál návrat v čase k filmu, v němž se to různými časoskoky jen hemžilo. Nebyla to zrovna typická komedie té doby, bylo to spíš takové vtipné, špionážní scífko, které mě ještě i dnes překvapivě bavilo. Každý Čechoslovák se tu mohl navíc tetelit pýchou nad tím, že jen naši odborníci přišli na to, jak cestovat časem. Jistě, záchvěvy hrdosti mi poněkud kalil fakt, že se kosmodrom nacházel v Praze, ale zase mě hřálo vědomí, že za úspěchem tohoto podniku, stáli zcela jistě i oceláři z našeho regionu razowiteho.  Ale vážně; na rok 1977 byly časoprostorové přesuny zvládnuty skvěle (leckteré současné snahy dopadají i přes přemrštěně používanou CGI podstatně hůře), ve Vůdcově bunkru jsem bez problémů poznal všechny význačné nácky a v ději mi trochu drhli jen američtí turisté, bez nichž bych se klidně obešel. Pokud mě ale něco opravdu dostalo, byla to herecká sestava v rolích tria zachránců kolabující Třetí říše. No, trio, Jiří Sovák by prošel, ale Kraus s Bauerem měli k árijskému ideálu asi tak daleko jako Goebbels a Himmler (ti reální pochopitelně). Jo, jo, bavil jsem se:-) / Poučení: I malý kousek rohlíku může překlopit misky vah. (06.11.2023)

(Prorocký film: Janovo dvojče Karel se udusí soustem a stráví několik let mimo čas, je a není.) Jedna z prvních věcí, kterou divák po titulcích uslyší, je hlas z rádia: "...socialistické státy, které zajistily úspěch mírové konference." Závěrečné vyznění, kdy bdělí esenbáci zatýkají zlé spiklence, raději nekomentuji. Jinak vcelku vydařená, místy pěkně bizarní, ovšem trochu přiblblá komedie. Ke konci jsem se už ztrácel v tom, kolikrát kdo vlastně je. Páreček amerických důchodců - turistů v hitlerovském panoptiku byl věru podařený, ačkoli dnes už by v nich Američany nikdo neviděl a manžel je mnohem spíše parodií na klasického britského gentlemana ("Nejsem si jist, Shirley"). Rozhodně boduje negroidní Menšík v uniformě SS, dobrý je taky Hitler sledující videozáznam svého konce, nicméně nejlepší z celého filmu je fáze, v níž běží úvodní titulky. (13.04.2011)

Po zhlédnutí téhle scifi komedie jsem si uvědomil, že v oblasti scifi žánru máme opravdu co dohánět, ale pokud je scifi v tomto příběhu jen pouhou záminkou k rozehrání zajímavé černé komedie s prvky scifi a s elitním hereckým obsazením, může nám i takový Tarantino závidět, protože tahle taškařice o změně chodu dějin, potažmo 2 světové války, zde byla dávno před jeho Hanebnými pancharty. A Adolf Hitler Františka Viceny stál za to a opravdu byl svému nechvalně známému předobrazu k nerozeznání podobný na rozdíl od jiných filmových rádoby Hitlerů. Jindřich Polák režíroval s přehledem a ve velké formě. A nápaditý scénář Miloše Macourka se nezapře. (25.10.2009)

Do posledního puntíku naprosto geniální film. Již od samého začátku a originálních titulků až po záverečnou neskutečně údernou pointu. Otec české sci-fi Josef Nesvatba sepsal geniální povídku, podle níž Miloš Macourek s Jindřichem Polákem sepsali vynikající scénář. Za zmíňku tvoří samozřejmě také výprava Theodora Pištěka, který si se vším do posledního puntíku vyhrál. Ať už je to technika, vodíková bomba, či zobrazení Hitlera a jeho mužů, proti tomuto nemůže říci žádný renomovaný technik a ani vojenský historik ani popel. Další kapitolou jsou herecké výkony. Petr Kostka podal svoji životní (dvoj, vlastně troj) roli. O tom bez debat. Rovněž Abbard v neodolatelném podání Jiřího Sováka je jedna z jeho nejlepších rolí. Evu hrála krásná Zuzana Ondrouchová, která bohužel o pár let později v mladém věku zemřela. František Vicena je spolu s Brunem Ganzem nejpřesvědčivějším představitelem Hitlera. Úžasná komediální sci-fi záležitost. Chlouba českého filmu. (13.10.2007)

ZÍTRA VSTANU jsem stejně jako PANE VY JSTE VDOVA též podle Macourkova scénáře jako mladší miloval (o to víc, že mám velkou slabost pro filmy o cestování v čase a tenhle patří k nejlepším a navíc je český), ale také s odstupem času nadšení trochu vyprchalo. Snímek se dost dlouho rozjíždí a i po zbytek filmu, kdy kadence gagů rychle narůstala (scéna v Hitlerově bunkru), jsem se jen uchechtával, nikdy jsem nešel do kolen. Naštěstí jakmile se poprvé začne měnit minulost, film se stává naprosto fascinující hrou časových paradoxů a záměn. Pobavilo mě, když Petr Kostka v bonusovém rozhovoru řekl, že po prvním přečtení mu scénář přišel moc ujetý a složitý, ale Polák ho moc chtěl a naléhal na něj, aby si to přečetl ještě jednou a "třeba pomaleji". Kostka v titulní roli je výborný a nemohu nezmínit i hravý hudební motiv Karla Svobody. Nejlepší česká sci-fi. (14.11.2007)