Místnost sebevrahů. Hater

Promyšlená a zpočátku velmi poutavá vzpoura jednoho dosud vysmívaného mladíka, se kterým brzy nebude radno si zahrávat. Vzhledem troubovitého, ale myšlenkami sociopatického studenta právě vyloučili z práv kvůli plagiátorství. Nemá moc přátel a je posedlý láskou ke krásné Gabi, s jejíž rodinou se zná z dětství. Aby se dostal na její „úroveň“, potřebuje začít vydělávat. Nastoupí do marketingové agentury, která kromě standardních zakázek dokáže i dokonale zlikvidovat kariéru i životy známých lidí. Vede ji cynická šéfová, které náš nenávistný hrdina padne do oka, protože se jeho manipulační kroky po síti záhy ukážou jako velmi efektivní. Do své nové role se naplno ponoří, rozehrává to na několik stran, včetně štvavé kampaně na kandidáta na primátora Varšavy. A tady asi nastává potíž. Měl jsem za to, že ve všech směrech nešťastný hošan, kterého všichni považují za nekňubu, bude škodit v komornějším pojetí, půjde mu hlavně o vlivnou rodinu, která ho spíš lituje/vysmívá se mu, a dívku, kterou rozhodně nepřitahuje. Jenže my se vrtáme hned v několika bolestech polské společnosti. A brzy začne (velmi) haprovat věrohodnost. Protože se nejprve začneme otírat o vratkou bezpečnost na síti, následně o zneužívání internetu k manipulaci s veřejným míněním, abychom skončili razantní radikalizací společnosti, která vyvrcholí zrůdným činem. Natočené je to skvěle, ale počáteční drive začne chtě nechtě drhnout. Nedělám si iluze, přesto je to místy dost přepálené. Výkon Macieje Musiałowského velmi výrazný. Do stropu přesto neskáču, tři až čtyři hvězdy. (30.12.2020)

Určite nadpriemer najmä vďaka skĺbeniu myšlienky šírenia dezinformácií a myslenia chorého jedinca, ktorý sa doslova našiel “v obore”. Film nenudí, postupne graduje, záver je satisfakčný, “boľavý”, no koho už dnes baví sledovať drámu, ktorá trvá takmer dva a pól hodiny? Poliaci vedia, vedeli, a vždy budú vedieť. Ich tvorba je tej našej na míle vzdialená, keď niečo natočia, poväčšine to stojí zato, rovnako ako tento “Hate”. (02.09.2020)

Jestli se Komasa po tomhle nedostane do Hollywoodu, tak už nevím. Jako vstupenka by to totiž mohlo fungovat dokonale, i když v charakterové drobnokresbě chudáka lačnícího po uznání je to slabší než American Crime Story o Versacem, a v mapování navrtávání vzteku mas na sociálních sítích zase méně pronikavé a realistické než třeba Brexit. Je to vlastně ve všem "obvi", ale fakt to stačí! (07.09.2020)

Nerozumiem, čím to je ale v poslednej dobe mám naozaj šťastie na filmy, ktoré sú a rozvíjajú sa úplne iným smerom, ako som očakával. (Možno to v tomto prípade bude tým najdebilnejším popisom, aký som za dlhú dobu videl a pod ktorým som si predstavoval čosi úplne iné). Miestnosť samovrahov. Hater (ach ten názov) je snáď jedným z najlepších filmov stvárňujúcich sociopatickú myseľ (mladého) človeka. Podobne dobre sa podarilo stvárniť a obsadiť Todovi Phillipsovu Jokera Phoenixom. Musialowski je totižto bravúrnym objavom a zrovnania k fantastickému a omnoho skúsenejšiemu Phoenixovi sa vôbec nebojím. Pod režisérskou taktovkou Jana Komasy (Corpus Christi) je zrejme radosť hrať, nakoľko môžeme hovoriť hneď o niekoľkých úžasných výkonoch. Komasa je vychádzajúca režisérska osobnosť Polskej kinematografie, avšak dovolím si tvrdiť že svetového formátu. Ak bol Corpus Christi príliš lokálnym filmom a nemal ambíciu byť aj komerčne úspešným vo zvyšku sveta, Miestnosť samovrahov. Hejter je už úplne iný príbeh. Problematika polarizácie spoločnosti na pravicu a lavicu, konzervatívcov a liberálov, nazi-extrémistov a ultraliberálov a problematika dezinformácii na sociálnych médiách a nasledovný vplyv na spoločnosť ako takú, či chorú myseľ istých typov osobností sú skrátka natoľko celosvetovo aktuálne a zaujímavé, že film má (alebo mal) rozhodne ambíciu byť úspešný aj v zahraničí. Komasa ponúka pohľad do tohoto sveta skrz oči hlavnej postavy, ktorá je zároveň pozorovateľom a sprostredkovateľom rôznych protichodných názorov a napokon i hýbateľom deja. Komasa sa opäť ponoril do hĺbky mysle človeka a jeho postavy sú plnohodnotnými živými postavami a nie oba figúrkami na šachovnici šikovného rozprávača. Poliaci vládnu kinematografii strednej i východnej Európy a zrejme ich ešte dlho nikto nedobehne. Neostáva iné než tešiť sa na ďalší Poľský film ktorý mi príde pod ruku. (P.S. - to že som film takéhoto rázu spoznal vďaka Netflixu ma veľmi príjemne prekvapilo) (25.03.2021)

„Paní profesorko, mohu Vás poprosit o věnování? Vaše kniha změnila moje vnímání práva. A děkuji vám…za celý rok. Jste pro mě velkou inspirací.“ Jakože Tomaszovo vnímání práva, ale i morálky a vůbec toho co je dobré a zlé, se ukázalo být poněkud pokřivené…Hlavní hrdina je nula. Ještě k tomu chudá, zneuznaná, zhrzená. Avšak za to zatraceně ctižádostivá a ambiciózní. A pak stačí jedna osudová zakázka, která jí dá šanci vyšvihnout se a dosáhnout svých cílů…Pozorovat Tomasze mě do jisté míry fascinovalo. Sice jsem nechápal jeho posedlost Gabi, která mi přišla jako totálně zpovykaná kráva, ale budiž. Bavilo mě sledovat, kam až je Tomasz ochotný a schopný zajít, zda dosáhne toho, po čem touží, a hlavně za jakou cenu. Maciej Musialowski byl ve své roli perfektně slizký a přesný. Režisér Komasa mi tak stejně jako v Corpus Christi ukázal, že umí ze svých herců dostat maximum. Neviděl jsem sice o 9 let starší verzi, ale tahle silně efektní, stylizovaná a vtahující podívaná si mě podmanila. Dám slabších 5*, velká spokojenost. (25.04.2021)