Storož

Strážnik sa snaží byť veľkou shakespearovskou drámou. Ostáva však len na úrovni slušného štandardu. Hoci atmosfericky skvele vystavaného. Odohráva sa v priestoroch obrovského opusteného kúpeľného sanatória s jediným strážcom. Ten v ňom zároveň žije i vartuje. Uprostred na sneh a mráz bohatej zimy narušia strážcovu samotu a rutinu dve nečakané udalosti. Stratí sa mu pes a o niečo neskôr prerazí bránu sanatória auto, ktoré vrazí do stromu. Od toho momentu nič nie je tak ako bývalo. Uzavreté prostredie, uzavretý počet hlavných hrdinov. Vzťahy, postupne odkrývaná minulosť. Strach, napätie. Čakanie na vyvrcholenie a katarziu. Ok. Ruské reálie opusteného, mamutieho komunistického komplexu, litrov vypitého alkoholu (niet sa čo diviť, že alkoholikov u našich ruských bratov tentokrát plnohodnotne zastúpi žena) a pod kožu sa vrývajúcej zimy, plnej ihličiek ostrého, mrazivo štípajúceho snehu pridali k hodnoteniu hviezdičku naviac. (11.02.2021)

"SKORO SOM TAM ZAMRZOL, TY KRAVA!" ----------- Bykov je konečne opäť späť (hoci pre rusky govoriacich už o rok skôr) v zasneženej pustatine ničoho. Predpokladal som, že Storozh bude ďalšou štúdiou rozkladu ruskej spoločnosti, no mám skôr pocit, že išlo o rozklad človeka a/alebo manželstva. Buď jedno z tých troch, alebo som film nepochopil. Zostáva už len smútiť, prečo tu ani po troch rokoch ešte nie je ďalší Zvjagincevov výtvor. "Komentár" som písať ani nechcel, keďže nemám moc o čom, chcel som sa však týmto poďakovať Danielke za titulky (x), bo bez nej by som si Strážnika ešte asi dlho nepustil. (13.12.2020)

Film měl velmi pomalé tempo, ale co může člověk čekat od místa prakticky v pustině, neustále zasypávaného sněhem a v pořádném ruském mrazu. Stálou posádku tady navíc tvoří oddíl v síle jednoho muže a jednoho psa, který si z pocitu osamění hodil mašli. Pravda, v průběhu času sice nějaké ty postavy přibudou, ale tempo příběhu to skoro neovlivní. I přes tu rozvleklost jsem si celou záležitost (jaksi proti své vůli) dokázal užít- asi na tom Bykovovi něco bude. (17.01.2021)

Bykovovy filmy mám hodně rád, ale ten kluk ušatá začíná přešlapovat na místě. Hlídač je oproti jeho předchozím filmům slabý jak čaj a to už Fabrika nebyla bůhví co. Bykov se sice drží své osvědčené šablony a točí filmy o volbě mezi svědomím a přežitím, ale tohle už nebylo ani promyšlené, ani dokončené a to nemluvím o naprosto průměrném herectví. (25.12.2020)

Klasika Bykov. Pár postav, malý prostor. Každá postava má neskutečnou hlubinu a drží si linearitu. Postavy tím, že se střetnou, tak vytvoří děj, zamotaný, psychologicky propracovaný, epicky se rozvíjející k vyvrcholení na konci. Vcelku si postačil ve filmu s ústřední trojicí. Mentálně rozloženou alkoholičkou, jejím mužem a správcem sanatoria. Láska. Záplaty na duši. Mafie. Každý si nese svůj kříž a svůj příběh. A jde tu o - jak jinak - život. (12.12.2020)