Reklama

Reklama

VOD (1)

Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (230)

Chlupis 

všechny recenze uživatele

Mank není ódou na Hollywood přelomu 30. a 40. let podobně, jako tomu bylo například (pro 60. léta) v Tarantinově Once Upon a Time In Hollywood - svou dobu Mank, výjmaje zobrazení herečky Marion Davies, glamouristicky neidealizuje, ani se nesnaží skrze narativ napravit chyby daného období (jako tomu již třikrát udělal Tarantino). Naopak se jedná o pohled velmi krutý a pravdivý, příběh o člověku, který se konstantně ocitá na samém okraji hollywoodské "top-notch" společnosti, který si stojí za svou pravdou a odmítá přejímat názory druhých jen proto, že jsou ve většině (skrze celý film se táhnoucí guvernérské volby mezi demokratickým Uptonem Sinclairem a republikánským Frankem Merriamem). V rozporu s tím, co píší mnohá média a diváci, nesouhlasím s názorem, že chtěl Fincher plně evokovat dobové postupy snímání - je to v naprosté kontradikci s formátem obrazu, ale především s úvodním titulkem uvozujícím kameramana, kde je jako technologie natáčení ostentativně zdůrazněno HDR (podobně jako bylo dříve upomínáno například na technicolor nebo cineramu, tentokrát ale ve zcela digitálně orientovaném světě). Naprosto jasně se zde potvrzuje, že máme co dočinění s technologickou inovací pro dané období, o NOVÝ pohled na éru. Mimochodem i zvukově se nejedná o přesnou "magnetickou" citaci tehdejší práce se zvukem - zpracování placového (!) zvuku je sice jakoby dobové (a v monu), stále se ale jedná o kontakt a zároveň zpracovaný dost jiným způsobem (nikoliv čistě dobovým), který jen uvozuje pocit, že nelze rozeznat, jak daleko se od sebe postavy nachází - jestli si jsou blízko v prostoru anebo se naopak de facto neslyší. Jako by celá ta stylizace významově křičela, že nás sice chce svou atmosférou uvést do doby na přelomu 30. a 40. let, ale zároveň nám nabízí něco nového, nepoznaného a významně zkresleného. K tomu se váže i moje interpretace hlavní postavy, kterou mimochodem odráží jak zpracování úvodního NEWS ON THE MARCH Občana Kanea, tak propagandistické volební medailonky v Mankovi. Jak Wellese, tak Manka v závěru nevidíme v klasické interpretaci filmu - Welles je pouze v audiu na černé obrazovce, Mank je zase předtočen (stejnou technikou jako lživé volební materiály, kvůli kterým jedna postava filmu skutečně spáchala sebevraždu) a ještě k tomu vyfabulován, protože taková sekvence reálně neexistuje. Domnívám se, že Fincher, scénář ani film obecně netvrdí, že Welles není právoplatným spoluautorem scénáře Občana Kanea - myslím si, že tvrdí naprostý opak, anebo takovou verzi minimálně relativizuje. Stejně jako Kaneova slabina, pro kterou neviděl svět takový, jaký vidět mohl, byla nedostatečné zohlednění svých kořenů a návrat k nim (Rosebud - sáňky a jejich symbol), je Mankova slabina alkohol, pod jehož vlivem mu sice jde lépe psát, ale ztrácí svou společenskou soudnost, kdy se v samém závěru svých srážek s okolím ze všeho a všech zebleje - akcentováno je to velmi podobnou kompozicí pro oba filmy, tedy velkým detailem skleněného objektu v ruce, který dopadne na zem. Navíc obě postavy vidíme naposledy spolu v momentě, kdy Manka Wellesovo rozčílení inspiruje pro napsání, respektive vylepšení jedné ze scén ve scénáři. Fincherův film nijak netvrdí, že po odevzdání Mankovy verze Welles nic nepřepisoval či neupravoval, naopak docela věrně ukazuje, že odevzdal jednu svou (extrémně dlouhou) verzi scénáře a následně udělal úpravy pro verzi druhou (kterou údajně Welles dále přepisoval a kombinoval se svou vlastní). Zároveň, Mank se jako postava ve filmu inspiruje pro postavu Charlese Fostera Kanea jen jedním magnátem, se kterým Fincher ve filmu (samozřejmě na základě reality) vytvořil konflikt, přestože je dnes již prokazatelné, že jako inspiraci pro Kanea film využívá minimálně tři reálné osoby, z toho minimálně jedna měla osobní napojení na Wellesova mentora - Mank k takové inspiraci nikdy nemohl dojít a sám ji vytvořit. Stanovisko Manka je pro mě vlastně stejně krásně ambivalentní, jako sama Mankova politická příslušnost ve Fincherově filmu - nesouhlasím totiž s tím, že je mu vyloženě připisováno nějaké stanovisko. Mank se ve filmu výslovně ohrazuje proti tomu, že by měl výrazně levicové/v rámci US politického systému demokratické smýšlení, věří ve volbu "by the people" (nikoliv jen of the people!, vlastně trochu cituje slavný Lincolnův projev a poukazuje na to, co se stane, když se začne rozkládat na samostatné části a nefunguje pak jako soudržný celek) a vadí mu tak manipulace s fakty a propaganda, ale jasný názor na věc sám nemá. Ať už budou na Manka divácké reakce jakékoliv, jedno je jisté - filmoví fanoušci a filmaři o něm budou diskutovat věčně. () (méně) (více)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Mank byl můj nejočekávanější film roku, ale taky film, kterého jsem se po prvním traileru hodně bál. Jistě se nestane, že režisér Fincherových schopností by se spokojil prostě s fetišistickou pseudoaplikací dobového manýrismu? Něco takového lze jistě očekávat od tvůrce mnohem méně sofistikovaného, než je on? Bohužel se mi ale v tuhle chvíli nezdá, že by ten film byl něčím dalším. Nemám ani tak problém, že Fincher rozšiřuje pozadí vzniku Občana Kanea o fanfiction s Uptonem Sinclairem, opakuje vyvrácené teze o Wellesově nízké účasti při psaní scénáře a z Manka dělá levicového intelektuála, kterým podle všeho nebyl - nevadí mi, že ten film není historicky přesný, protože se nezdá, že by tím páchal nějakou škodu. Vadí mi ale, jak málo z toho vyplývá a jak mě nudilo to sledovat. Vadí mi, jak nezajímavé jsou postavy včetně protagonisty a jak nešťastně je ten film vyprávěný (nechci v tomhle konkrétním případě působit jízlivě,ale asi není dobrý nápad točit podle scénářů rodinných příslušníků jen proto, že je máme rádi), když vším včetně úvodního titulku strhne pozornost k Wellesovi, aby psaní scénáře bylo přinejlepším druhotné téma, nejspíš ani to ne. V důsledku se prostě dějí věci a vypadají skoro tak, jak by vypadaly ve filmu z 40s, a místo naznačeného děje sleduju Garyho Oldmana, jak mu nerozumí svět, aniž by ale něco pořádného světu říkal. Kéž by to aspoň líp vykreslilo konflikt s Amandou Seyfried (stáří scénáře vysvětluje na současného Finchera nezvykle mělké ženské postavy). Nebo něco. Protože nepatřím mezi nostalgií zahlcené cinefily, tak to pro mě nebylo moc zajímavé. Plus jsem ještě tápal, proč to není natočeno v akademickém formátu - Kaufman si ho domluvil, tak by na to Netflix zjevně přistoupil a tollandovská práce s hloubkou vypadá v tom obdélníku leckdy hodně divně, nekomfortně pro zrak, a "zdůrazňuje to samotu postav" taky není všelék. Jak říkám, dodržování dobových postupů pro mě není nějaká naplňující rozkoš, ale když už, tak už... Proč tu stylizaci volit, když jí to zároveň nedůvěřuje a 40s estetice se to v mnoha ohledech naopak vzdaluje? Na stylistické i emocionální rovině je to teda prostě... meh... Někdo si tam asi bude hledat odkazy a ten film pro něj bude zcela opojný čistě mechanicky a z toho principu, že se s ním jde ztotožnit coby s pozičním symbolem, který umožňuje jeho fanouškům identifikovat se s konkrétním typem lásky k filmu. Čekal bych ale fakt víc. Čekal bych, že budu aspoň chápat, proč je film vyvedený tou pseudohistorickou stylizací. Ale tak jako nedá se nic dělat, každý má nárok na slabší film a teď si to holt vybral Fincher... nehroutím se, je to v klidu. Úplně v klidu. Úplně. Můžu se těšit něčím jiným. Vypěstoval jsem si avokádo, tak to je fajn. Člověk nemůže mít všechno. ()

Reklama

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

Mank rozhodně neskrývá oscarové ambice a zároveň představuje jeden z x-filmů, kde (akademická) forma válcuje (divácky přívětivý) obsah. Černobílý vizuál, zatmívačky, úvodní vintage titulky a samotný námět snímku vrací diváka zpět do zlaté éry Hollywoodu - do doby velkých studií, zářných hvězd a scenáristických týmů i solitérů. Fincherův Mank je řemeslně natočený životopisný film, který však po většinu stopáže postrádá jakoukoli dramatickou či hlubší scénu - až téměř v závěru filmu, při "Mankově vylévání srdíčka okatě pokukujícím po Kaneovi", jsem cítil silnější emoce. Herecky a námětově slibný film, který však pokulhává na jalovém zpracování. ()

HAL 

všechny recenze uživatele

Cinefilní porno. Nic menšího jsem od Finchera neočekával, ale naštěstí se neomezuje jen na to - film o vzniku snad nejuznávanějšího filmu všech dob není ani jednoduchou poctou, ani kopií filmařských technik které Kane zacementoval, ale spíš jejich mixem s kritikou Hollywoodu a hlavně sociálních poměrů s parafrázemi na jejich současnost. Škoda že v tomto nebyl Fincher ještě o kus ostřejší a nadčasovější, pak by byl Mank skutečně facinujícím dílem i pro širokou veřejnost, a ne jen pro ty cinefily. 8/10 ()

verbal odpad!

všechny recenze uživatele

No a co, že to vypadá jako by to spatlali v roce 1940! No a co, že to předabovali přes plechovku od fazolí, aby to i znělo jako z roku 1940! No a co, že všichni ti panáci hrají jako o život a vypadají a pohybují se téměř totožně jako jejich předlohy z roku 1940! No a co, no a co, no a co, když je to bestiální nuda k posrání o nesympatickém dědkovi, který se tváří a mluví, jako by právě vylízal Adinu Mandlovou, a jenž jakože píše scénář k už tak přeceňovanému a prudivému Občanu Kejnovi, přičemž zažívá všeliká naprosto strhující dobrodružství. Například třeba večeří, leží v posteli, jede v autě Holým Údem roku 1940, unyle a nezáživně žvaní s prominentními židy nebo dokonce naprosto dechberoucně diktuje stenografce text. Bez dramatizace, bez příběhu, bez nápadů a totálně bez koulí, jen vyňuňané až do posledního hřebíku z roku 1940. A to jsem toho Finčra míval tak rád, než znolanovatěl a začal točit egomasturbační sračky pro hloupé snobské pozéry (mrk, mrk, Marku), artové hnědopichy a technohoniče nad dobovými kulisami. Tak s tímhle jdi do prdele, Davčo! Film má být především zábava a mě opravdu nikterak nerozptýlí dvě hodiny ve smyčcce čumět na, byť technicky dokonale retropřetočený, Příjezd lokomotivy, nebo na to, jaxi Burian nekonečných 131 minut sáhodlouze, ale autenticky!!! voskoval kníra, než se postavil k pokladně! To si příště raději večer infrákem nasvítím špajz a budu s nadšením do úmoru pozorovat, jak mi v něm nádherně dobově a černobíle plesniví cikorka po dědkovi, kterou v roce 1940 koupil u Meinla a jež se v naší rodině z úcty k předkům jakožto cenný historický artefuckt dědí z generace na degeneraci, a to až do doby, než ji nějaký zadek prohlásí za dávno prošlé plesnivé svinstvo a spláchne do hajzlu. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (20)

  • Jeden z producentů, Eric Roth, k filmu před vydáním řekl: Fincherovi se povedlo dokonale napodobit černobílý vzhled a atmosféru filmů z třicátých let, je jen škoda, že to dohromady uvidí tak šest lidí.'“ (Spinelion)

Související novinky

Seriálový Mindhunter je definitivně mrtvý

Seriálový Mindhunter je definitivně mrtvý

23.02.2023

Patříte mezi fanoušky seriálu Mindhunter od režiséra Davida Finchera? Pak pro vás má tvůrce špatné zprávy. Zdá se, že po pár let starých informacích, že herci byli uvolněni ze svých smluv a se třetí… (více)

David Fincher dotočil svůj nový film

David Fincher dotočil svůj nový film

31.03.2022

Tradičně si režisér David Fincher (Sedm, Zodiac) mezi svými filmy nechává pár let rozestup, oblíbený tvůrce teď ale naštěstí fanoušky na svůj další projekt po poněkud úzce zaměřeném Mankovi nenechá… (více)

93. Ceny akademie - výsledky

93. Ceny akademie - výsledky

26.04.2021

Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)

Nominace na Oscara zveřejněny

Nominace na Oscara zveřejněny

15.03.2021

Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (více)

Reklama

Reklama