Naši kluci

Seriál ve mně zanechal velice rozporuplné pocity; na jednu stranu šlo o skvělý náhled do palestinsko- izraelských vztahů se všemi manipulacemi a politickými tlaky, které ukazují, jak bezcenný je lidský život, na druhou stranu tvůrci zřejmě trpěli Alzheimerem, protože v některých epizodách ztratili přehled o předchozím ději, a výsledek pak působil mírně řečeno podivně. 4*- (16.09.2020)

-5* V médiích jsou konflikty mezi Izraelem a Palestinou už stokrát omílaným evergreenem, ale jaké jsou reálie, tak to si málokdo dokáže představit. A tento seriálem Vám určitý obrázek dokáže jasně nastínit. Dokázal převést na obrazovky skutečný případ takovým neutrálním způsobem, že z toho výhody nemá ani jedna strana, spíš naopak. Začíná to únosem a kriminálním vyšetřováním, pokračuje odplatou a vyšetřováním a končí soudem. Přesto nemám pocit, že je to pro každého diváka, tak nečekejte od něj výraznou akci, spíš je to komorní drama a pečlivě vystavěná sociální sonda o obou národech. Reálnost vyprávění je až neuvěřitelná a proto nezbývá než opět pochválit a doporučit. PS: Po seriálu Chalífát, který se taky věnuje terorismu jsem si už udělal jasný obrázek o Dálném Východu. Zasytil jsem se toho až až a dlouhou dobu se budu dalším podobným snímkům vyhýbat a nejspíš i těm zemím. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.07.2020)

Pokud by jste příběh ohlodali až na kost, tak je to o vraždě, jejíž pachatelé byli celkem rychle dopadeni, usvědčeni a odsouzeni k nejvyšším možným trestům. Problém je, že s tím nikdo není spokojen a to je vlastně meritum věci. Z mého pohledu se jedná asi o nejvyváženější a nejopravdovější sondu, zabývající se izraelsko-palestinským soužitím, přičemž bestiální vražda arabského chlapce tu slouží jako záminka pro širší kulturní a sociální střet. Ostatně to, že tvůrci odvedli vynikající práci dosvědčuje i fakt, že naštvali úplně všechny. 100% (21.04.2020)

Určitě záslužnější tři, nicméně s výhradami, jež mi víc nedovolí. *** Mám silný dojem, že problém série je mj. v nezadržitelném zlomu a rozpadu prvotní vyprávěcí síly a atraktivity tam, kde se původní fabulace volněji popouštějící uzdu fantazii a sledující několik výnosných barvitých obecně kulturních a filosofických motivů, držících diváka v soustředěných úvahách, reflexích, vstřebávání, tázání, znepokojení a napětí, ostře a neplynule, trochu násilně napasovává ke konci na realitu skutečných událostí, a navzdory rozběhnutému širšímu a slibnějšímu potenciálu se odpovědí na ty obecnější otázky u jednotlivých postav nedočkáme. Zatímco zhruba do šestého sedmého dílu víceméně sledujeme Schrödingerův kulturně-detektivní příběh, jenž si drží všechny své vyprávěcí i úvahové potenciality, od sedmého osmého dílu začíná vyprávění strmě a stroze kolabovat do jediné verze zploštělé dokumentární reality, a tohle zadokování se bohužel neobejde bez zbanálnění a změlnění. Konec je tak mnohem plytčí a neuspokojivější, než co navozovala celá první polovina série, scénář trpí zvoleným postupem, kdy se evidentně zpočátku chytalo víc zajíců a tučnějších, než se nakonec mohlo strčit do pytle, aby to bylo košer, a divák jako já je přese všechno poučení, jehož se mu tímhle výletem do blízkovýchodního světa a střetu kultur dostalo, nevyhnutně poněkud zklamaný. Nejvíc se to pro mě zkonkrétnilo v postavě Simona Kohena, do jehož hlavy a srdce bych asi chtěla nahlédnout nejvíce, ale stalo se to více či méně skoro se všemi postavami, jak scénáristé najednou nevěděli, co si s nimi počít a postupně je po vynesení rozsudku zahazovali a opouštěli, aniž by dali divákovi možnost pochopit, co se v nich doopravdy odehrává. Nejkrutěji to odnesla postava Toto, již scénáristé divákovi pravidelně připomínají, aby jí na konci vůbec neumožnili se projevit. *** Kdyby se scénáristé drželi fabulační logiky vlastního započatého vyprávění a dotvořili ho i po dokumentačním závěru u soudu jako smyšlené drama, byl by výsledek zřejmě organičtější a snad by i z reality odzrcadlil víc, kdyby dali příběhům postav osudová vyústění, nechali je vyrovnat se dle svého naturelu s výsledkem soudu i společenskou a politickou atmosférou v zemi a odhalili divákovi své niterné reakce. Takhle jsme po vynesení rozsudků skončili s prázdnou, bez sebemenší katarze, jen proto, že u reálných předobrazů si tvůrci dál nic fabulovat netroufli. Nicméně soudím, že i přes tuhle závěrečnou frustraci to stojí za shlédnutí. *~ (14.06.2020)

Na horké půdě Izraele platí asi ještě víc než kde jinde ono okřídlené slovní spojení „oko za oko, zub za zub”. Přiznám se, že mi z toho všeho úplně běhá mráz po zádech. Kdo je vlastně v právu a kdo ne? Koho litovat a koho ne? Podobných otázek a dilemat souvisejících s daným tématem mi v mysli naskakuje fakt hodně. Přesto mám neodbytný pocit, že kdyby tvůrci děj zhustili do šesti epizod, byl by celý příběh podstatně údernější a rozhodně i divácky atraktivnější. (75%) (18.11.2022)