Halloween zabíjí

Je to z mé strany otřepaný hodnotící soud, ale některé franšízy by měly zemřít, protože nedokážou nalézt způsob, jak uchopit ústředního zabijáka. Zatímco z Freddyho anebo Chuckyho se staly popkulturní ikony, které v přiznaně pokleslých dílech slouží ke glosování dějin audiovize, různé reinkarnace Michaela Myerse trápí sebe i své publikum. Výborná halloweenská trilogie (H1 + H2 + H20) uchopila maskované monstrum psychoanalyticky, jako návrat vytěsněného, spojeného s rodinou a traumaty, násilí provázala se sexualitou. Pokračování od čtverky dál - s výjimkou H20, samozřejmě - zase ze slasheru učinila rodinné drama, maskovaný postrach s nožem v ruce se v nich kvůli nadpřirozeným prvkům (runy a tak) proměnil v naprosto běžné nesmrtelné osmdesátkové monstrum ala Jason ze sequelů PÁTKU TŘINÁCTÉHO. Zombieho remaky byly pro změnu hixploatace, ale odvyprávěné z perspektivy a empatické vůči monstru, jeho zázemí i prostředí. V podstatě šlo o origin story o monstrech utvářených společností (HALLOWEEN 1 - Michael, HALLOWEEN 2 - Laurie), což je koncept, jímž se Rob Zombie vzdaloval carpenterovskému pojetí abstraktního zla (kinoverze H1).__________ David Gordon Green se s H2018 jakoby navrátil ke carpenterovskému přístupu, který ozvláštnil mezigeneračním konfliktem, jenž zároveň umožňoval nepřímo glosovat proměny subžánru na příkladu tří různě poučených final girls. HALLOWEEN KILLS, pokračování H1 (´78) a H2018, do toho všeho hází vidle, a to ke konci i doslova: z abstraktního zla, nezastavitelné a ohrožující síly, činí velmi doslovným a tupým způsobem projekci společenských strachů a úzkostí, zjevnou politickou alegorii (vlivu dezinformací, psychologie lynčujícího davu, strachu z jiného jako strach a teror nadále udržující). Jenže celá významová rovina je neokázalá, chytrá a důmyslná asi stejně jako název filmu, který by asi chtěl něco sdělit o společenských fobiích, ale taky by moc chtěl jako první nějak rozpoznatelnou postavu zabít Afroameričanku a brutálním způsobem odpravit dva fakt stereotypně vyobrazené gaye. Přitom jednotlivé vraždy jsou jednou z mála věcí, která tam za něco stojí (nejvyšší body count v historii halloweenské značky). Úmrtí jsou totiž podána jako procházka historií subžánru, upomínající zejména na omsdesátkové slashery. Navázání na poetiku osmdesátek, kdy by nebyla zápletka, pokud by se všichni do jednoho nechovali jako idioti (HK je ukázkový příklad idiot plot), si ale nelze ani náležitě užít. Místo přímočaré zábavy - vrah kydlí idiot(k)y a na konec stane proti final girl - je fokus soustředěn na město a jeho obyvatele jako kolektivního "hrdinu" projevujícího svou monstrozitu (lynč). V rámci subžánru nezvyklá volba, jenže kvůli ní je vyprávění hrozné rozpadlé a rytmicky i co do tempa nevyrovnané: prolog před titulky má podobu štafety mezi několika postavami, poté se stříhá mezi několika vzájemně neprovázanými liniemi apod. Obdivuji ambice, snahu se subžánrem něco dělat, přitom se odkazovat na jeho bohatou historii a snažit se fungovat jako relevantní politický a společenský komentář, ale ve všech ohledech HK selhává. Green a spol. by se mohli podívat na NOVOU NOČNÍ MŮRU, jak se aktualizuje slasher a utváří komentář ke společenské funkci strachu v hororech. Halloween Bores. (17.10.2021) (méně) (více)

Michael Myers se odmítá smířit se svojí derniérou a podniká brutální atak na svoje rodné městečko Haddonfield, kde si před 40 lety vydobyl pověst zrůdně bezcitné vraždící mašiny. Kdyby ale jeho vražedné řádění a běsnění doprovázel ještě navíc sofistikovaný scénář, respektive jakkoli dějově rozvinutý a v nějakém ohledu zajímavý až neprobádaný, neminuly by jeho opětovný pochod zkrvavenými nočními halloweenskými uličkami uznalé ovace. Takhle divákovi zbývá nejvíce se těšit na to, kolik pověstný maskovaný zabiják zamorduje nožem a rukama lidiček a jak mohutný obsah pojme gore. A v tomhle ohledu toho není rozhodně málo. Pověstný zabiják Myers v minulosti prošel leckterými béčkovými produkcemi a na jeho krvavých dobrodružstvích se vystřídala pěkná řádka režisérů nejrůznějších, povětšinou však značně podružných kvalit. Na příhodné zabijácké světlo ho z marastu devalvujících produkcí až v lepší kvalitě, nikoliv však vrcholné, vytáhl dvojnásobně Rob Zombie. Myers mu nepřímo poděkoval, že hororovým fanouškům vrátil jejich ikonu, v roce 2009 se s ním rozloučil a nadále lačně vyčkával, kterého režiséra si na své brutální cestě pěškobusem stopne příště. A v roce 2018 režisér David Gordon Green vycídil jeho ostří, omyl mu prostředkem na nádobí jeho upatlanou masku a zatelefonovalo se Jamie Lee Curtis, jeho neméně slavné filmové sestře Laurie Strode, že se chystá velký filmový návrat hororového monstra, co jí v podstatě udělalo kariéru. Zásadním prohřeškem tohoto filmu je nulová konfrontace Myerse s Laurie. Ti dva se spolu tentokrát vůbec nesetkají(!). Laurie většinu svého skromného času proleží v nemocnici, odstavená od přímého dějství. Snímek bezprostředně navazuje na předchozí počin z roku 2018, kdy kontinuálně sledujeme dění o halloweenské noci poté, co byl náš starý dobrý zabiják domněle zlikvidován, Lauren je převezena do místní nemocnice, kde nad ní bědují dcera a vnučka. Do celé záležitosti se pochopitelně vmísí místní policie a také obyvatelstvo, které zná Myerse z dětství. A rozvášněný a zfanatizovaný dav provede tažení, které má monstrum, dost odolné a nezničitelné, jednou provždy zastavit. Film v tomhle ohledu nebyl nikterak zajímavý, scenáristicky připomínal nehotový patvar, který režisér toužil ideálně zformovat, načež nejvíce jeho úsilí vyniká brutalitou a krvavou sondáží zohavených těl. Napětí má podobu stagnace, přece jen se dostaví. Scenáristický zmar nejvíce odnese finále. Je znát, že scenáristické trio, které je poměrně nesourodé, od posledně jeho členem zůstal Danny McBride i režisér osobně, nemělo v ruce žádný (závěrečný) překvapivý trumf či tah. Oproti tomu vtipně působilo, že v Myersově domě přebývá homosexuální pár, kterému koledníci vyvádějí darebné kousky. Rozhodně je to ale na téměř dvě hodiny méně, než bych čekal. Technicky si film vede velmi zdatně, gore má říz, vraždění není až tak stereotypní, neopomene se na proslulé hudební téma z dílny otce stvořitele Johna Carpentera. A když se zabijákovi sejme v jednom momentu maska, probudí to i zvědavost jak asi vypadá. Režisér si dal i práci nově natočit retrospektivní část pojednávanou ve stěžejním roce 1978, kdy se v Myersovi poprvé probudí vražedné běsnění a zasáhne proti němu policejní hlídka. I tak platí, že scénář je pramálo zajímavý, není si mnohdy jistý, jaké sdělení chce interpretovat, téměř až průměrný a máločím uchvátí. Ovšem je jen a jen dobře, že tvůrci jistým způsobem myslí na důchodové časy u archaické hororové ikony, které se odebrání do ústraní kvapem blíží a stále ji krvežíznivé choutky ani v pokročilém věku neopouštějí.  Počítám s tím, že výši starobního důchodu vysloužilého zabijáka na penzi odhalí následné pokračování. 7/10 (18.10.2021) (méně) (více)