Poslední souboj

Dobrý to bylo, ale bacha, trailery klamou tělem. Poslední souboj není zdaleka tak epická podívaná jako Království nebeské nebo Robin Hood, vlastně je to kom dvou krátkých a vcelku malých bitev a finálového střetu dost komorní záležitost, která si obvykle vystačí s tím, že si spolu pár lidí povídá. Jenže to vůbec nevadí. Poslední souboj vypráví příběh ze tří různých úhlů pohledu a logicky se za toho největšího hrdinu a nejčistší charakter považuje ten, kdo zrovna vypráví. Holt hovado se málokdy považuje za hovado… záleží na divákovi, aby si ujasnil, kdo je skutečný hrdina, kdo oběť a kdo oportunista. V tom tkví jediná pro mě zásadnější výtka, kterou k Poslednímu souboji mám. Je to celé trošku snadno čitelné a prostoru pro nějaké váhání a nejednoznačnosti tu nakonec bohužel není tolik, aby film vyvolával ty diskuse, po jakých evidentně tvůrci toužili. Respektive vyvolával, ale asi bude velmi snadné shodnout se. V každém případě Driver a Comer jsou skvělí, Damon velmi fajn a Affleck si očividně užil, že mohl hrát postavu, která mu evidentně sedí a zároveň je dost výrazná na to, aby se vedle ústředního tria neztratila. Scott navíc v komorních scénách dovede strhnout vizuálem a prodat dialogy, když pak ovšem dostane možnost pořádně do toho šlápnout, nedrží se zpátky. Díky formě a vlastně trojímu převyprávění událostí, které k souboji vedou, se navíc jede dopředu hodně rychle a ty dvě hodiny utečou nečekaně svižně. Běžte na to. A pokud možno do sálu s co nejlepším zvukem, ten souboj je po vizuální a hlavně zvukové stránce fakt nářez. (20.10.2021)

"Vzpouzela se, jak se sluší, neboť je to dáma. Ale nebylo to proti její vůli." Středověká romantika je snem každýho chlapa. Jenže dneska se to nesmí říkat, takže ani já to neřeknu. Spíš se zaměřím na to, že jsem se nemohl rozhodnout, komu budu fandit. Spravedlivýmu buranovi? Intelektuálnímu nadrženci? Nespokojený manželce? Kdepak. Já si vybral církev. Ta byla tradičně boží. Kluci upalovačský zase rozjeli svoji ligu a znásilněná přece nemůže otěhotnět. To je snad jasný každýmu ministrantovi, kterej někdy našel svýmu knězi nádor na varlatech. Ale abych jen netruchlil nad rozprášeným semenem, tak mě bavili požitkářskej Pierre a infantilní král Karel VI, ale celkově to na mě bylo zbytečně dlouhý. (29.10.2022)

Úžasný film. Spolehlivě skvělá režie Ridleyho Scotta se tentokrát potkala s neméně skvělým scénářem, který si s divákem nádherně pohraje. Tři hlavní postavy, tři pohledy na jednu věc... A ačkoliv se ty pohledy liší, neznamená to nutně, že někdo z nich lže. To vše navíc v dokonalém hereckém podání, s nádhernou výpravou... A samozřejmě s tím titulním soubojem. Jen jednou za čas se objeví takový biják, jehož jediný nedostatek je, že není o něco delší. (10.04.2022)

Ačkoli film zpočátku velmi navnadí rozděleným vyprávěním z vícero perspektiv, postupem času se ukáže, že příběh neskýtá velká překvapení. Nicméně mnoho detailů je dotaženo takřka k dokonalosti a mnoho drobností hraje na tu správnou notu. Ať už je to vybudování ústředních charakterů včetně jejich silného charisma, či úžasně vykreslené atmosféry 14. století připomínající ty nejlepší díly Hry o trůny. Příběh je vlastně velmi chytrý, neboť dokáže všechny hlavní postavy uvrhnout do nesmírně obtížných situací, nebo chcete-li dilemat, v nichž navíc silně rezonují nemilosrdná pravidla téže doby. Jak z toho ven? Poslední souboj! Tak těžký, bezvýchodný, nevyhnutelný... 9/10 (06.11.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)