Rytíři

Ten Albert Pyun je patrně těmi Cyborgy posedlý. Cyborg s Van Dammem je super, ale totok? Ta baba je tak nesympatická, že by ju nezamněstnali ani coby jako koupelářku na šachtě Důl Darkov. Věřím, že v originálním znění to vypadá lépe, bo ten náš dabing opravdu rve uši:-) Jednu hvězdu jak byk pro Henriksena a jeho papouška. (01.05.2012)

V rámci sci-fi béček nepochybně jedno z nejlepších a jen zbytky soudnosti mi brání dát 4 hvězdičky. Propojení postapo filmu s karate filmem vyšlo tentokrát na výbornou, hlavně proto že film má krásnou výpravu i hudbu, pěkný vztah mistr-žákyně, docela originální nápad (cyborgové živicí se lidskou krví) a hlavně Kathy Long. Tahle drobounká blondýna vypadá jako první oběť z kdejaké vyvražďovačky, ovšem než se začne hýbat. Její styl je perfektní, bere si od všeho trochu, využívá rychlosti a oproti třeba takovému van Dammovi (nic proti němu) má mnohem širší rejstřík pohybů. Díky tomu se Pyun může vyhnout spoustě střihů a akci pěkně do detailů ukázat. Závěrečná snad půlhodinová bitva nemá chyby. Čistě subjektivních 70%. (13.04.2010)

Pyun vzal kameru, pár levných komparzistů a vyrazil do Grand Canyon. Zde asi na třech místech natočil zcela neakční sci-fi, kde souboje buď nevidíme, nebo jsou tak okatě markýrované, až by jeden brečel, s hereckými výkony kohokoliv z ulice. Příběh kopíruje Conana, ale v ženském podání, navíc logicky cyborgové ve světě bez technologií by se buď hned rozpadli, nebo zrezivěli. Zvlášť po jakékoliv tekutině. Postavy mi lezly na nervy, střihač měl dovolenou, kameraman občas nevěděl, kde se zrovna něco děje, kurnik, za co bych tady dal byť jen jednu hvězdu? Celé to působilo spíš jako parodie, zvlášť robotické "kalhoty" odseknuté a připevněné v jedné ze závěrečných scén, (16.07.2012)

Levná variace na steampunk (alternativní historie, technologický protipól k středověké životnosti ve formě zmíněného Města kyborgů), která měla ambice rozlétnout se do šíře epické ságy (jak napovídá otevřený závěr), leč nepodařilo se. O důvodech se můžeme dohadovat, ale buď na pokračování Pyun nenašel sílu (literární i režijní) nebo nesehnal prachy (to spíš). Samotní RYTÍŘI (považte ten vznešený titul) nejdražší položku svého inventáře obsahují ve jménech Lance Henriksena (slušná role do karmínu oděného kybernetického démona s masivním hákem místo pravé ruky) a Chrise Kristoffersona. Dále už je jen těženo z přírodní scenérie státu Utah (skutečně impozantní a velmi dobře volená), nevelkého komparzu, sporadické výpravy (několik pestrobarevných látkových stanů a kostýmy kyborgů, odkojené arabským folklórem) a zábavných, béčkově rukodělných zvláštních efektům (nějaký ten nůž do čela, ukopnutá hlava, snaha o výměnu očního implantátu). Je třeba s podivem, že se Pyunovi daří snímat Kathy Longovou tak, aby v boji nevypadala jako ženská, která pouze dělá, že se pere, na druhou stranu je její vypořádání se prakticky se všemi kyborgi z logiky filmu trochu postavené na hlavu (banda kovových těl pod pláštíkem lidských parametrů, věčně lačnící po čerstvé krvi, je vyvedená jako nezničitelná armáda - přesto drtivá většina z nich padne rukou ženy s jednoměsíčním bojovým výcvikem). Logika, dialogy tady skutečně stojí za hovno. Pyun má ale také dost zmatek v návaznosti záběrů, ve špatném střihu a nesouladu hudby s probíhajícím dějem. Ten je sám o sobě řídký jako punčochy přetažené šlapky a několikrát zmíněné město Taos s desetitisíci obyvateli nebo Město kyborgů slouží vlastně jen jako chiméra - nedojde na ně... Dalo by se říct, že skrze všechny tyto výtky, nemohu mít k filmu jiný vztah, než přísně kritický. Nakonec mám ale pocit, že přes veškeré nedostatky mne RYTÍŘI bavili - svou nekomplikovaností, roztomilou filmovou naivitou i schopností z ničeho uplácat životaschopné něco. Malou roli si ve filmu střihl i Pyunův oblíbenec a charismatický záporák z KYBORGA, Vincent Klyn. 60% (18.10.2010)