Pět malých prasátek (S09E01)

Netypicky temný, psychologický, melancholický a pomalý Hercule Poirot bez špetky humoru. Tentokrát jsem odhadl zápletku skoro hned, protože jsem odhadl k jakým silným pocitům a rozuzlení máme dojít. Kdo byl vrah je tu taková vedlejší otázka. Zpracování mě uchvátilo a Pět malých prasátek tak u mě aspirují na nejlepší díl vůbec. (29.01.2021)

Pravdivé jádro případu se skrývá někde v bludišti pěti subjektivních výkladů událostí, které se odehrály v několika kouzelných letních dnech před čtrnácti lety. Pravdy a lži, láska a nevěra, podivná forma lásky a podivná forma nevěry, kdy nic není tak, jak se zdá být. Najít správný konec nitky a rozplést natolik zamotané klubíčko je herculovským úkolem pro nejlepšího detektiva všech dob, který kromě šedých buněk mozkových umí použít také srdce, které ho neomylně přivede k rozuzlení. (15.09.2014)

Výborný díl, který má i zajímavou formu vyprávění, čemuž je celkově přizpůsobena vizuální stránka filmu, a to jak v případě flashbacků, tak i v případě současnosti. Je to krásně zamotané a až do konce nebudete vědět, kdo je skutečně vrahem a proč. Skvěle natočené. Vůbec nevadí, že tu není ani špetka humoru. Není ho třeba. (28.04.2015)

Nejspíš jedna z nejlepších Poirotových adaptací, rozhodně moje nejoblíbenější. Tolik poetiky a citu se najde v málokterém celovečerním filmu, nemluvě o takřka impresionistickém obrazu a nádherné hudbě. Herci svým postavám vdechli život doslova a do písmene a jejich vášněmi zmítané osudy opravdu bodají do srdce, pokud jste naladěni na stejnou vlnu. Z protagonistů z trochu osobních důvodů vyzdvihnu Tobyho Stephense... viděla jsem ho tady den po sledování Dnes neumírej a musela jsem si říkat: "Je to opravdu ten stejnej chlap?" Je, kdyby nic, tak zuby to řeknou za něj. Ale to jen tak mimochodem, zkrátka tohle si pustím ráda znovu a znovu, když mám depku nebo záchvaty melancholie. Jeden z těch filmů, které mi opravdu změnily život (nebo náhled na něj). ♥♥♥ (18.11.2006)

Perfektní a komorní vztahový propletenec, vše v intencích nejlepší poirotovské tradice. Dokonce i závěrečné kolečko dýchá jistou bezútěšností, neb obvyklé (a nelogické) přiznání bez důkazů je sice přítomno, ale nemá tentokrát kýžený efekt. Minulost navíc nelze vrátit, nic nelze odčinit ani potrestat. Nečekaně temný závěr lze jen pochválit, jsou však jiné vady na kráse. První je již zmiňované pachatelovo přiznání. Druhou a větší je soudobá ideologie. A tak, kde se vzal, tu se vzal, naprosto zbytečně, ale musí tam být: zamilovaný a něžný homosexuál. Kvóty naplněny. Myslím, že Agatha se už nejednou obrátila v hrobě. Až to budou točit v Hollywoodu, přibude i Afroameričan. (11.01.2021)