Bratři

Z historického hlediska velmi důležitý film. Protože kdo byť jen na vteřinu pochyboval, že Bratři Mašínové jsou obyčejní vrazi a dementi, musí po shlédnutí téhle řemeslně dobře natočené rutiny procitnout. Nejlepší totiž je, podřezávat krky obyčejných příslušníku bezpečnosti a nechat v bolestech trpět svoji matku a sestru. Filmařsky je to precizní, byť rutinně odvedená práce o několika bezcitných a hloupých debilech. A to jsem antikomunista a Havloid. Ale tyhle hovada uctívat natož obdivovat nebudu. Větší kokot byl už jen Palach. 60%. (15.06.2024)

RECENZE: Bratři ctí řemeslo. Názor jim však až úzkostlivě chybí - Českokrumlovský deník Marná sláva. Ani očekávaní Bratři nevynášejí jednoznačný verdikt nad věčným národním sporem ohledně činnosti skupiny bratrů Mašínů. Vlastně nevynášejí vůbec nic. Film sám je totiž překvapivě plochý, doslova bez tváře. Přitom kontroverzní látka by si o pevné stanovisko říkala až běda. Tomáš Mašín se ji přesto rozhodl natočit bez soudů, bez ozvláštňujícího klíče, rádoby nezúčastněně. Není tedy divu, že psaním scénáře pověřil Marka Epsteina, jehož díla silný autorský pohled postrádají téměř vždy (Šarlatán), a raději se spokojil s jalovou cestou „od všeho trochu.“ Kupříkladu JFK vynikal intenzivním přesvědčením Olivera Stonea, že Kennedy byl zavražděn z iniciativy nejvyšších pater americké politiky. Forman zase nalezl v příběhu Larryho Flynta strhující anabázi boje za svobodu projevu. A jak praví sám Stone: „Film znamená hledisko. Zbytek jsou dekorace.“ A co filmoví Bratři? Jsou prezentováni jako hrdinové, nebo vrazi? Ani jedno. Spíš jako věční „páni kluci“ se zbraní v ruce. To stvrzuje i obsazení Oskara Hese a Jana Nedbala do hlavních rolí Josefa a Ctirada Mašínových. Ne že by snad Hes s Nedbalem postrádali charisma, přesvědčiví jsou, ale scénář jim nepřináší prostor pro hlubší vývoj. Jsou to prostě chlapečci, kteří se rozhodnou vzít situaci do svých rukou. Sic odvážně a s mladickou dychtivostí, nicméně bez rozvahy nad tím, jaké důsledky to pro ně a jejich rodinu bude mít. Z obsazení vyniká ještě neselhávající Tatiana Dyková v roli Zdeny Mašínové. Jiskru vyzařuje pohříchu jen Stefan Konarske v roli tajemného pomocníka StB, jenž kolem skupiny zprvu pouze podezřele čmuchá, ovšem s postupem času, a s přibývajícím počtem mrtvých, začíná utahovat smyčku. Ve výsledku však Bratři nejsou nutně nezdarem. Je to film, který neurazí a navzdory závažnosti skutečných událostí slibuje oddechovou podívanou. Mašín vykazuje zručnost a cit pro řemeslo, jež umí špičkově využít pro konkrétní účinek. Některé momenty, jako noční vlakový přestup, jsou vyloženě drásavé. S napětím zachází režisér vůbec obratně. Někdy snad až moc (např. zcela prázdné napínání při pasové kontrole). Kde míra sugesce přechází v nevkus, je závěr, kdy znovu zaznívají památná slova generála Josefa Mašína o nutnosti svobody. Tvůrci jako by si dopisem vypomáhali ke zdůraznění a podložení unylých tezí, jejichž význam všichni diváci pochopí i bez toho, aniž by ve scénáři musely nutně stát repliky typu „Ozbrojenej odpor je to jediný, co na ty svině platí.“ (08.11.2023)

Hrdinní bojovníci za (výhradně vlastní) svobodu a proti rudému útlaku nebo sobečtí a vypatlaní animální zmrdečci?  Takový animální zmrdeček se myslím dá zcela objektivně definovat jako někdo, kdo zcela vědomě svými činy vystaví nejbližší rodinu (včetně dětí) bez jejího souhlasu smrtelnému nebezpečí nebo dlouholetým mukám, či někdo, kdo s gustem podřeže omámeného a zcela bezbranného figuranta, kterého mohl klidně mnohem humánněji bodnout, střelit či prostě jen nechat spát. Domnívám se, že si to Radeček hodně užil a dozajista nad tím pak za velkou louží ještě dlouho honíval. Že to byl gauner od pohledu a že kosí bratři ve všech rozhovorech kolem nejkontroverznějších momentů jejich „boje proti totalitě“ jen tak mlhavě blábolili a žádný z přizdisráčských moderátorů nikdy neměl koule dostrkat je k přímé odpovědi, to taky vcelku hezky přispěje k formování vlastního názoru. No, ať to s těmi vrahy nevrahy bylo, jak chce, ve všeobecně známých kontroverzních momentech mlží i samotný film, popřípadě tyto momenty zcela ignoruje a strká hlavu do pysků. Nasraně druhé, pokud by o nich jeden věděl úplné hovno, vyklouzl by z toho Epštajn docela alibisticky a neutrálně, aniž by se viditelně přikláněl na tu či tu stranu oněch dvou nesmiřitelných táborů funoušků podprůměrných kapel Rage against the Mašín a Mašín head. A ani režisér se kupodivu nesnažil své příbuzné nějak zvlášť glorifikovat, což není divu, když se nám ten socialismus právě tak hezky vrací! Tudíž tu máme zručně natočené a sympaticky zahrané, zdánlivě nestranné retro s nadějným bulvárně výživným podkladem, jehož dramaturg je zcela prokazatelně impotentní chuj, a i ten Epštajn se tentokrát mohl trochu utrhnout ze svého konzervativního řetězu, oprostit se od obvyklých sterilních klišé, jít na krev a trochu si to po sobě i přečíst a opravit vskutku diskutadebilní návaznost některých scén. Každopádně žádné nanebevzetí, jak tu dští síru někteří strojoví nenávistníci, se rozhodně nekonalo, tak tu apoliticky zanechávám po vzoru tvůrců připosranou trojku a odcházím budovat ten novokomunismus s mou milovanou plísní Damn the Mašín na rtech… (06.02.2024)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)

Pokus neadorovat ani neobviňovat moc nevyšel. Nejkouzelnější, možná nechtěnou,  scénkou celého filmového vyprávění o hrdinné odbojářské skupině bratrů Mašínů byla ta, když u Ctibora Nováka zazvonila Státní bezpečnost.  Tady mohlo umřít zmrdů... Ale chápu, proti svázanému esenbákovi se "odbojaří" lépe.   Smáznout to nejkontroverznější z celého příběhu bratrů Mašínů do několika krátkých epizod, kde se třeba o přepadení vozu s penězi nakonec vlastně jen mluví a o použití peněz z téhle loupeže už úplně pomlčí, to chce hodně takové té mašínovské "odvahy".  Samotný útěk byl ale pak moc fajn, takové hongkongské akční béčko, a to se jen tak v českém filmu nevidí. Naposledy myslím v Nahotě na prodej.  Nezasáhlo, nenasralo a dokonce ani nenudilo. Typický průměr. (07.02.2024)