Všechno dobře dopadne

Hezký dokument s myšlenkou, která by měla být slyšet. Bohužel na druhou stranu moc nemusím takové ty řeči, jak jsou lidé hloupí a zaslouží si vyhubení - ne, ne, to zkrátka ne. Ale jak jsem napsal, jinak řemeslně nádherné, každý vystupující měl své opodstatnění a také jsem odcházel ze sálu o něco chytřejší, což je určitě plus. Vyhodnocení: Mnohem lepší než Všechno bude v pohodě (05.11.2022)

Vcelku pěkný dokument , který se bohužel nevyhnul všeobecným nářkům nad lidskou rasou a její zkažeností. Myslím, že kdyby se točil před 100 lety, určité typy lidí by naříkaly úplně stejně. Navíc tam občas padly, jistě v dobré víře, pěkné pitomosti , například, že člověk není schopen altruismu, jehož plody nebude čerpat. Škoda tohohle mudrování, byl bych se raději dozvěděl víc o včelách. (22.05.2024)

Náhled do mysli včelařů a náhled do praktické včelařiny. Ze všech aznamenaných "mouder" se mi nejvíc líbilo "Lidi si pořád myslej, že nejsou součástí přírody a proto to tak vypadá",  "Stav včelstev odráží stav společnosti", nebo "Bylo by to takové neštěstí, kdyby lidstvo zahynulo? Země by si konečně mohla vydechnout" Zajímalo by mě, jestli je to u včel podobné jako v jiných komunistických totalitních společenstvích jako třeba u mravenců. Zde každý dostane co potřebuje, když má hlad, ale nepracující by byl rychle odhalen. Dokonce mravence zraněného v boji odtáhne "záchranná služba" zpátky do mraveniště, kde se může léčit. Zde v dokumentu se objevila včela, která se vyvázala ze systému, ale měla hlad a šla do úlu loupit. "Je jako lidi" komentuje to včelař. Potěšil výstup Brabence. (22.05.2024)

Je dobře, že tento projekt vznikl. Sice celý vyznívá dost pesimisticky, protilidsky, a snaží se být až na sílu umělecký, čímž si škodí, ale jinak jsem rád, že tvůrce přemýšlí, alespoň trochu nad technikou a kompozicí filmu, hlavně myšlenkovou. Umění včelařské spojuje s uměním řezbářským, kreslířským, filozofickým a hlavně hudebním a také s duchovním hledáním. Celek je bohužel tak dobrý, jak dobří jsou jednotliví protagonisté a umělci, takže z toho nejlépe vychází hudba. Lidoví filozofové, kteří zde říkají své myšlenky, si občas protiřečí a režisér se z nich snaží vymačkat co nejvíce medu moudrosti a tu a tam odkápne sladký nektar slov, jindy dostanete opojné žihadlo pesimizmu a českého kritizování neosobního lidstva. Přesto jsem rád za tuto esej nejen o včelařství. Zajímalo by mě, co asi na ni říká nějaký obyčejný včelař, protože ti ve filmu moc nebyli, promlouvali tam spíše alternativní včelaři a filozofičtí mluvkové. Do úlu dokonce vlezl i nějaký Brabenec. Ti myslím ke včelám nepatří. Po skončení jsem si odnesl poznání, že si budu více vážit každé lžičky medu a budu ho konzumovat méně. Doteď jsem se s ním vysloveně nacpával. (04.06.2024)

Stálice české dokumentární scény Miroslav Janek přišel letos s na první pohled možná zvláštní filmovou esejí na téma včela a člověk. Janek chtěl nejspíše vytvořit komplexní zprávu o tom, co je to včela a jak se k ní chovat. Janek je ale také zkušený filmař a ví, jak zaujmout poroty, které rozdávají filmová ocenění. Místo toho, aby nám včelu představoval klasickým televizním dokumentem, spojuje veškeré vědění o včelách do jedné dlouhé filmové eseje, kde nesejde na tom, kdo nám své myšlenky předává, ale co nám vlastně předává. Nezdržuje se titulováním respondentů, nebojí se s nimi vést dialog i když je schovaný za kamerou a nebojí se střihem propojovat zdánlivě nespojitelné. Nemůžeme se pak divit, že tento na první pohled ryze umělecký film bude mít úspěch u staromódních institucí jako je ČFTA. Co do stylu se tak asi nejedná o nějaký převratný počin. Ovšem může se jednat o nový pohled a nové zpracování toho, co to znamená včela. Rozšířenou verzi najdete na kritiky.cz. (22.05.2024)