Na Hromnice o den více

Tuhle zdánlivě beznadějnou komediální smyčku už viděl zřejmě každý. I tak dokáže po letech znovu a znovu překvapit/potěšit/dojmout. Co je podle cynického moderátora počasí horší – svišť, sněhová bouře, vězení, Dylanova ranní píseň z rádia, otravný spolužák ze školy nebo ledová louže, které se musí naučit vyhýbat? Tenhle den už tu jednou byl, všichni se chovají stejně jako minulého dne a vypadá to, že ráno se vše bude opakovat. Uvízl v nekonečné sérii stejných čtyřiadvaceti hodin. Výhody: může zamachrovat ve vědomostní televizní soutěži, využije předchozích informací ke sbalení opačného pohlaví, pořádně se nacpat, ukrást peníze bez následků… jenže zaujmout krásnou producentu, na které mu skutečně záleží, a navíc za jeden jediný den, to je docela oříšek. Originální nápad dělá z téhle milé a inteligentní látky nezapomenutelný kus, kterému ani nevadí to, jak je americký a plný morálního poselství. Bill Murray a Andie MacDowell jsou k nakousnutí. Podle toho, jakého je divák pohlaví. Tohle se prostě musí líbit.. (03.02.2012)

Nepátrejte po logice, není tam. Přesto je to výtečná komedie s nepřetržitou řadou humorných zápletek a situací, které umožňuje a vytváří základní šťastný nápad, že se jeden den opakuje pořád dokola, ale jen pro jednoho z jeho protagonistů. Samozřejmě všechno stojí a umocňuje se s výtečným Billem Murray. (05.04.2010)

"Nemáte déjà vu?" - "Podívám se do kuchyně." Stoprocentně milý film s naprosto úžasným Billem Murraym. Jeho reportér Phil je sice jeden velký chodící sarkasmus, ale je to sympaťák a naštěstí pro něj a pro diváky i dost inteligentní člověk, který velmi dobře pochopí, jaké výhody všeho druhu mu hromnicová časová smyčka přináší, a okamžitě je začne objevovat a využívat. A je radost se na to dívat. O trochu menší radost je sledovat, jak si naopak Phila vyhledávají nevýhody smyčky a jak jeho počáteční cynický údiv a málem klukovské řádění pomalu střídá deprese a odevzdanost - ovšem pozor, i to je pořád vtipné! Takže nezbývá než mu držet palce, držet palce a držet palce, no a ačkoliv je moralizování pravděpodobně to poslední, oč téhle komedii jde, stejně si z ní nakonec můžete leccos užitečného odnést. Stačí chtít. (30.07.2019)

Moje oblíbená buddhistická komedie. Čím jsem starší, tím víc na tom filmu oceňuji ne vtipně mizantropického Billa Murraye se svištěm nebo důmyslné spirálovité vyprávění (s postupným omezováním informací potřebných k tomu, abychom pochopili, jak se hrdina v dané situaci/části dne ocitl), ale trefnost, s jakou vystihuje existenciální úzkost člověka, jehož život se zasekl ve smyčce. Phil je po pár cyklech hned od probuzení přesvědčen, že jeho den nebude za nic stát, že bude stejný jako všechny předchozí, že nemá smysl se snažit. This is what depression feels like. Musí si projít očistcem, aby pochopil, že jeho svět zůstane stejný do té doby, dokud se nezmění způsob, jakým k němu přistupuje. Zda se dá dohromady s Ritou nehraje takovou roli – láska sama o sobě k překonání opakujících se vzorců nestačí. To, co prožívá, je především odrazem toho, jaký je on sám – do sebe zahleděný, nabubřelý, cynický, egoistický pesimista. Dokud pravdu o sobě samém nepřijme a nepřipustí si, že se chová převážně jako prvotřídní blb, nic se nezmění. Dojít společně s ním jednou za čas k tomuhle poznání a připomenout si, jak velká část „reality“ je utvářena a zkreslována naším egem, je užitečné a očistné. 85% Zajímavé komentáře: Eddard, joker2, Ondrish (17.04.2005)