Ztraceno v překladu

Do kina jsem přišel ve velmi špatné náladě, a přesto mě Ztraceno v překladu bez obtíží mnohokrát rozesmálo. Dvakrát neholduji současným komediím a obával jsem se, že se dočkám jen stereotypního bavičství á la Strach a chvění, ale jeden záchvat smíchu stíhal druhý a při vzpomínce na mého (do té doby) neoblíbeného Billa Murrayho a jeho Santori se mi ještě teď dere úsměv do tváře. Po závěrečných titulcích mě tížil pocit, že mě to zase tolik nedostalo - aniž bych tušil, jak intenzivně se mi vzpomínky na Ztraceno v překladu budou každý den vracet, čím dál tím krásnější a lahodnější. Totéž se mi přihodilo naposledy při X-Men 2. Někdy prostě trvá než vás čistota těchhle tišších filmů naplno osloví a zjistíte, že jste zrovna viděli geniální dílo. Pravý vítěz letošních Oscarů:-) (21.03.2004)

Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10 (21.05.2012)

Ale ano, tenhle filmeček podle mě není špatný... Jenže není zdaleka tak dobrý, jak by tomu odpovídaly nadšené ovace kritiky a části diváků. Ztraceno v překladu boduje tím, že přišel ve správné době se stylem, po kterém byla poptávka. Diváci a zejména kritika byli zkrátka unaveni vysokorozpočtovými produkcemi nabitými digitálními triky a akcí a toužili po civilním, kultivoaném projevu. Není to v pravém slova smyslu komedie, ryze humorných situací je tam pomálu, a pokud se objeví, jsou to ty, které vzbudí na rtech úsměv, rozhodně ne smích. Mnohem víc je to nenaplněný milostný příběh mezi nerovnými partnery bez reálné perspektivy. Kladem snímku jsou herecké výkony ústřední dvojice a scénář, který těží ze znalosti filmového prostředí a japonské kultury. Na druhou stranu jsem už viděl mnohem silnější filmy na podobné téma a nic výjimečného jsem ve filmu nezaznamenal. Některé scény mají tak přetaženou stopáž, že mohou dokonce i nudit... Spíš slabší 4 hvězdičky, celkový dojem: 70 %. (13.08.2007)

Film, který v dnešní době chyběl. Film o lidech s lidmi. Naprosto dokonalé herectví obou hlavních představitelů. Absurdita japonska obdivujícího a žijícího fenoménem jménem Amerika. Krásná kamera, obraz hudba.,.. a režie. Ta slečna to má v krvi ale stejně už nic podobného nikdy nenatočí. Takový film může být jen jeden. Jen jednou dokáže naprsoto pohltit a vším co říká člověka zaujmout a donutit k přirovnání sebe k postavám v tomto filmu. Tento film mě dostal. Pocit na konci se dá jen stěží popsat, musíte ho prožít a nejlépe si ho i užít ;-) stojí to za to ;-) kdo naslouchá hodně se doslechne :) (10.10.2004)

9 / 10 Filmový minimalizmus dotiahnutý do absolútnych krajností podčiarkujúc tak to, čo je na celom príbehu najdôležitejšie - postavy. Bill a Scarlett sú na prvý pohľad divný pár, na druhý tiež, no na tretí si už jedného bez druhého nevieme predstaviť. Obaja sú si navzájom majákom v preľudnenom Tokyu plnom šikmookých Japancov, ktorých chápanie je nám vzdialenejšie ako ňadrá Angeliny Jolie a možno aj preto sa s nimi dokážeme tak ľahko stotožniť. No a čo sa týka Sofie Coppola, nielenže dobre vyzerá, ale aj dobre píše a vynikajúco režíruje. Človek si ani nedokáže predstaviť aké ťažké je pracovať na scenári bez jediného výbuchu či prestrelky, na scenári, kde sú jediným ťahúňom ľudia z mäsa a kostí, a pritom sa nestratiť v spletitej sieti ich vzťahov. Niečo na tých génoch bude... (15.04.2005)