Prvok, Šampón, Tečka a Karel

S panem Hartlem nemám žádné zkušenosti, takže mě omluvte. Knihu jsem nečetl. Na to jak mi všichni velmi film doporučovali, tak jsem čekal, že to bude aspoň čtyřhvězdičková záležitost. Což podle mě není, ale rozhodně nelituji investovaného času. Česká komedie o čtyřech kamarádech, kteří si dřív představovali život jinak. Každý bojuje se svými démony a každý hlavně bojuje jinak. Film docela hezky ukazuje jak rychlá, zmatená a divná je dnes doba. Taky o miskomunikaci, cílech, hodnotách a samozřejmě vztazích. Čekal bych více "úkolů", aby byl film více jako komedie a méně jako drama. Přesto jsem se bavil a mohu film pochválit hlavně za obsazení. Čermákovi přicházím pomalu na chuť, Švěhlík je neodolatelný jako vždy, ale nejlepší je opět Hofmann. Po Známí neznámí (2021), další fantasticky zahraná role. Hofmann začíná být jedním nejlepších českých herců současnosti. Jen ten konec je teda dost temný. Ale k vyznení filmu to asi patří. (65 %) (30.12.2023)

Chlapi sobě. Nic víc, nic míň.  Čili samozřejmě nejvíc. Konečně česká nekorektní prasárna, která minimálně zpočátku opravdu s chutí sere na zákony konvence a rozjíždí jízdu minimálně v českém filmu poslední doby nevídanou. Všemu prospívá i dávno zapomenutý postup, tedy angažmá známých tváří do malých rolí, v československých komediích kdysi běžná věc. V závěru pak třesk, kterej dodá celýmu tomu kolotoči mužský vzpoury pravdivej  a vlastně jednoduchej lidskej rozměr a odpoví na vcelku jednoduchou otázku, na niž ale často a dlouho neznáme odpověď:  Co je vlastně v tom našem životě důležitý?  Jsem moc rád, že česká komedie ještě neumřela a snad je tohle směrovka, která ukazuje, jak se z toho marastu vztahových kondomédii a  TV sračkoseriálových pilotů a lá Růžovka na plátně dostat. (07.01.2022)

„A KDO TO PORUŠÍ JE SRÁČ…“   Konečně film o chlapech a (snad) pro chlapy (jakože bysme mu mohli rozumět…). Navíc je takovej normální (scénář, herci mluvěj jako lidi…), a stejně, jako je zajímavý obsazení hlavních postav, baví mě, kolik si tady štěkne známejch herců. Hartl jako režisér překvapil… Bohužel na víc hvězd to není. Vono toho v tom filmu víc není…      /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal Patrik Hartl, neznám. 2.) Miluju výzvy!  ///                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.01.2022)

Asi nejlíp moje podstatné výtky vystihuje komentář Idego. Pro mne je tenhle film chameleonem, který se tváří na oko jako komedie, ale je to jen a jen neředěná depka, dokonce s tragickým koncem. Protože do komedie se smrt jedné  z hlavních postav prostě nehodí. (A neberu to jako spoiler, o tom tady píše kdekdo.) Je to asi podobné, jako kdyby v detektivce podle Agathy Christie přistáli mimozemšťané. Také mi vadí naprostá plochost charakterů ženských postav - manželka je mašina na rození dcer, kterou první problém odrovná tak, že skončí v nemocnici, ostatním holkám jde jen o sex, snad jedině maminka policajta je nějakým způsobem zajímavá. Spousta linií není dořešena. Jak to skončilo s tou IT firmou? Co chudák ta holka, co má s rejžou syna? Ti dva se po její nevěře usmíří, nebo ne? Polda jde za tlustou sestřičkou ze zoufalství, nebo ne? Jak dopadly reklamy? Vymaní se polda z vlivu matky? Dost se bojím, aby se nechystal druhý díl. Vlastně ty postavy se za celý film odnikud nikam nepohnou - polda bude pořád bydlet u mámy, ajťák pořád nebude vědět, jestli své ženě může věřit, dlouhán bude mít doma čtyři dcery a pořád malý plat, jen rejžova postava vypadala, že prožije nějaký přerod, ale to se asi panu autorovi kdovíproč nehodilo do krámu. Oceňuju slušnou kameru, lokace a střih. Vadí mi opět snaha dělat humor z chlapů převlečených za ženské  viz Láska na špičkách. Ha ha ha. Takže depresivní film s mimikry komedie, který depresivně začne, pokračuje a skončí. (27.02.2023)

Sestava užvaněných a věčně nespokojených chlapíků, kteří by rádi, aby jim všechno a všechny spadly do klína na straně jedné. Na té druhé smutná sestava žen, které si dovolují po mužích občas něco chtít. A když vizuálně nebo očekáváním od života náhodou vybočují z řady, dobrovolně čekají v koutě nebo se rovnou doprošují. Patrik Hartl si možná píše a točí erotické nebo životní touhy a cíle, ale výsledek je tak nepříjemně toxický, že se mu raději budu vyhýbat obloukem. Autorova masová oblíbenost v balíku předložených skoro-hodnot je pro mě slušně děsivá, ale v rámci agresivních dvacátých let bohužel i mnohé vysvětlující. (06.08.2023)