Promlčeno

Ten film mě bavil v každém svém okamžiku absurditou celého Rodenova plánu a napětí, jestli to do sebe zapadne (nezapadne). Je to opravdu divné a naposledy jsem byl takhle vtažený filmem, který mě tak frustruje a který je tak utržený ze řetězu, snad u Modeláře. Je to nesmírně podnětné a i když nevím, nakolik ten film říká, co říkat chce, tak bych asi nic neměnil. Snad krom matečného závěrečného titulku (který mimochodem vložil producent a Sedláček by ho tam nechtěl). (28.04.2022)

Scénaristicky chytře zvolené a zpracované kontroverzní téma. Doteď mě vlastně nenapadlo, jak velká blbost je promlčecí lhůta u vraždy. Projev a charizma Barbory Bočkové mě nepřestává překvapovat a přitahovat, Barešovi role těžce vychcanýho a všehoschopného úlisného právníka sedla jak prdel na hrnec, ale Karel je stejně všechny strká do kapsy. Ať už jako postava, nebo jako herec. Tohle byla příjemná krimi chuťovka s dost dobře vybalancovaným a gradujícím dějem. Konec možná trochu lehce zadrhl, ale vybudovanou atmosféru to naštěstí už nedokázalo rozhodit. (14.12.2022)

Nebejt tam rušivýho elementu v podobě poldovský kanceláře s tim nafouklým mladým poldou, možná bych šel i do pěti. PO dlouhý době film , kterej na minimu prostoru mojí maličkost upoutal vážně dokonale. Navíc popisovaná doba je teď hustě probíraná díky seriálu Devadesátky. A mrazení mám z toho, že člověk dělal v tý době, pohyboval se po Praze, a kolem mě se v zákulisí děly tyhle prasárny. Film je povedenej. 80%. (23.07.2022)

"Nepodceňujte sílu peněz na rozhodování lidí." Nepodceňuju, ale jelikož mám přesně tolik peněz, kolik potřebuju, tak mě žádná nabídka nezajímá. Nicméně můžete zkusit mou pevnou vůli a zkusit mě uplatit pár miliony. Třeba podlehnu a vy vyhrajete. Ale zpět k Radkovi, kterej svou hru naplánoval naprosto geniálně, brilantně ji rozehrál a ještě se při ní choval naprosto pragmaticky. A samozřejmě měl štěstí v tom, že při jeho akci zrovna nefungovaly Murphyho zákony. To je ale náhodička, jestli on je ten geniální ajťák taky nehacknul. Ale to nevadí, protože mě to bavilo. (04.08.2023)

Promlčeno se snaží vecpat do thrillerového rámce kritický řez společností, ale výsledek budí rozpaky. Možná kvůli složitému vývoji (námět napsal a původně roztočil Mirek Veselý) a zakázkové povaze projektu, který byl Sedláčkovi nabídnut producenty. Základní dějové schéma sice slibují napínavý thriller odehrávající se v reálném čase, ale tenhle příslib je zrazen hned během nepříliš úsporné expozice, odehrávající se před hlavním dějem. Dejme tomu, že témata, k nimž se film chce vyjádřit, vyžadují prokreslení postav. Jenomže to si žádá zpomalení a zaměření na detail. Thrillerová zápletka oproti tomu potřebuje stálý přísun energie. Střetávání odlišných dynamik vede k zadrhávajícímu rytmu. Sedláček se navíc zdá být jistější při režii herců vedoucích dialog než při inscenování akce v  prostoru. Film je formálně dost opatrný, místy až malátný. Při dlouhých, místy komicky doslovných a popisných hovorech, které tvoří základní stavební prvek vyprávění, je nenápaditě stříháno z detailu nebo polodetailu jedné tváře na druhou. Letecké záběry noční Prahy plní především rytmizační funkci, k navození specifické atmosféry moc nepřispívají. Ačkoli je časový rámec určen délkou Evina pořadu, postavy se nezdají být pod tlakem. Počáteční thrillerový drajv se vinou scén jako je dlouhé intimní povídání matky a dcery sedících u kuchyňského stolu postupně zcela vytrácí. Dokonce i zásadní závěrečná konfrontace je řešena nevzrušivým stříháním mezi dvojicí stojících herců, snímaných s malou hloubkou ostrosti. Kamera většinou zůstává statická, mění se pouze úhly. Kdykoli obkrouží herce nebo nabídne podmanivou kompozici Rodena sedícího v autě, která by se pěkně vyjímala v jednom z městských thrillerů Michaela Manna, máte chuť slavit. Promlčeno jsou dva filmy v jednom. Přímočarý a polopatický thriller a vypravěčsky doširoka rozevřené, vyzněním ambivalentní (záměrně anti-žánrové, divácky neuspokojivé) a ke společnosti založené na transakčních vztazích, v níž jsou veškeré hodnoty převáděny na peníze, kritické drama. Třeba by ale hladce fungující žánrovka, neponechávající žádná místa k zaplnění, nevyvolávala tak silný pocit zmaru ze stavu přetechnizovaného, cynicky prospěchářského světa, a neprovokovala k hledání vlastních odpovědí, jak lze odčinit zdánlivě promlčené hříchy. 55% (30.04.2022)