Jak jsem se stal gangsterem

Přestože zde nehodlám tuto podívanou hodnotit jako nějaký výjimečný filmový zážitek, tak rozhodně musím jako výjimečnou hodnotit polskou kinematografii, která skutečně patří k té nejvýraznější a nejkvalitnější filmařské špičce, a to dokonce možná nejen v rámci evropské produkce, jelikož už opravdu nemůže být jen náhoda, kolik vážně parádních a úspěšných snímků za posledních pár let vyslali do světa. Každopádně tuto svou světovou kvalitu mohli Poláci ukázat i prostřednictvím právě tohoto filmu, a nejspíš se jim to i vzhledem k většinovým oslavným reakcím povedlo, já ono nadšení ovšem příliš nesdílím, ačkoliv opakuji, pořád se v rámci minimálně Evropy jedná o velmi slušný nadstandard. Co tedy nemohu Gangsterovi upřít, je minimálně první půlhodinka, kterou nelze označit jinak než ze řetězu utrženou parádu, která mě strhla a nadchnula, hned poté ovšem nastává onen problém, a to že jak úžasně zběsilý je úvod, tak postupně únavně upadající je zbytek filmu. Nemohu tedy tvrdit, že by se poté už nic nedělo, ale spíš šlo už jen o několik silných a působivých jednotlivých scének než o celek, tvůrci prostě s vyprávěním o vzestupu ústředního gangstera začali postupně přešlapovat na místě, dokonce se začali i chvílemi opakovat, film ztratil rytmus, záživnost, a co se týče přímo závěru, tak ten vyprchal úplně do prázdna, bez koulí, bez energie, a hlavně bez jakékoliv gradace. Další výtku bych pak měl k postavám, kdy samozřejmě proti té ústřední nemám absolutně nic, je zajímavá, výrazná a i skvěle zahraná, jenže v tom zůstala až povážlivě sama, jelikož prakticky všechny ostatní se tu prostě jen objeví, zmizí, objeví a pak zase bez vysvětlení zmizí a tak se divák o osudu většiny postav v podstatě dozví prd. No a jako možná to největší negativum zmíním akci, jejíž pojetí mi hlava opravdu nebere, ale abych to nějak popsal, tak pokaždé, když se třeba schyluje k nějaké velké bitce, tak je záběr na rozzuřené postavy, které se proti sobě rozběhnou, napřáhnou a … je střih na zakrvácené polehávající figurky, z čehož logicky vyplývá, že té kontaktní akce je minimum, a těch pár přestřelek v tomto ohledu fakt už nic nezachrání. Abych ale jen nekritizoval, tak hodně fajn jsou veškeré dialogy a pobaví i monology ústředního hrdiny, doslova parádní je jinak atmosféra a vizuál filmu, casting je též výborný, a i přes jisté výtky, co se zábavnosti týče, tak lze pochválit celkově funkčnost celé zápletky, které by pomohlo určitě nemalé prostříhání, jelikož pak by jistě nabrala na mnohem větších obrátkách a záživnosti. Jak jsem se stal gangsterem je tak zkrátka určitě výrazná podívaná, která ovšem pro mě osobně po většinu svého času lape po dechu, nicméně za pozornost rozhodně stojí, na to své nepopiratelné kvality totiž jistě má. (03.04.2024)

Fajnigoście aneb Goodfellas ogólnopolscy se nestydí za zjevnou inspiraci Marťasem a celuloid tu zase idealizuje, zlidšťuje, zinteligentňuje, zesympatičťuje a romantizuje další oxymoronální „vypatlané, bezskrupulózní a agresivní animální hovado s pevným správňáckým morálním kodexem“ a „děsně kůl sériového vraha“, jehož málem stylizuje až do podoby Roberta Kutasa (pozn. překladatele: Robin Úd). Ten „pravdivý příběh“ je nutno brát se značnou rezervou, protože scénárista a „spisovatel“ Gureczny je v podstatě takový Kmenta Rzeczi pospolitej, co si postavil kariéru na bulvarizaci a zprstocucání si dramatických historek z lopatistických výpovědí asi nejznámějšího malometrážního venkovského pšontkovského Valachiho – Jarka „the Otyloně“ Sokolowskiego. Nasraně druhé však erudovanému filmovému teoretikovi a kritikovi nezbývá než opět konstatovat ono nesmírně odborné, byť kapku otřepané „Ja pierdole!“, neboť z toho Zespół filmowy „Wyborowka“ zase wysmerfowal další kurewsky zábavnou, vtipnou, perfektně sehranou a velkolepě natočenou ságu Scorseseho parametrů, až po titulky napěchovanou dokonalými polskými bonbonmoty, idiomy i idiotmaty. (26.04.2021)

Snaživý gangsterský kousek na motivy těch největších filmových "fláků" alá Scorsese od našich severních sousedů, který se rozhodně nemá za co stydět! Ideálně bych si představoval stopáž o dobrou půlhodinku kratší, jako divák jsem místy trpěl v první půlce, ale v druhé tempo nabralo velice slušné obrátky (aspoň se to vykompenzovalo). Jedná o audivozuálně stylovou žánrovku, jež sází na ty největší hudební hity minulého století. Kromě toho jsem si s těmi slow-motion chvílemi plus různým zasahováním hlavního hrdiny do děje z pozice vypravěče připadal i ve filmu jako od Ritchieho. Příběh je srozumitelný, dost lineární, což ale není na škodu. S brutalitou se taktéž ve filmu nešetří. Jsem přesně na 7/10 (hlavně díky konci!), film mohu s čistým svědomím doporučit. (17.08.2021)

"Nikos Skotarcik" si opět zahraje gangstera - sociopatického Waldena, tentokrát ve vedlejší roli, pravou ruku hlavního mafiána, linkového psychopata. Lesk a bída polské mafie, vzestup a pád, taková ta klasika, ale po polski, a to má prostě vždy koule, Poláci to umí, nemazlí se s tím a servírují všechno za syrova. Poperdoleny thriller. Akce. Napětí. Silný příběh. Láska. Náboj. A taky nějaký ten plot twist. Je tu vše. Vítejte v Pruzskowě. (27.06.2022)

Řekl jsem to stokrát a řeknu to znova - Polsko je co se týče tohohle žánru úplně, ale úplně jinde než celý zbytek světa a zas a znova dokazujou, že i takhle malá a "nevýrazná" země se dokáže ve filmovém odvětví prosadit ve světové kvalitě. How I Became a Gangster je precizně a poutavě odvyprávěná cesta gangstera z jeho vlastní role jakožto vypravěče, která kombinuje dynamicky natočený příběh, výborné zpracování a audiovizálně dravý styl na pozadí true-based story o vzestupu bosse od dob, kdy byl ještě dítě, až po jeho zavření do tmavé cely. Dojde na akci, na krev, na gangsterské intriky a podvody a hlavně charakterová stránka hlavní postavy je vtahující a takhle charismatický týpek budící respekt vyvolává hrůzu i přes obrazovku. Na Polsko bych řekl až nečekaně vysokorozpočtové a po vizuální stránce by se člověk až divil, jak "dobře" film vypadá a řekl bych, že je právem jeden z nejlépe hodnocených kousků. Polština je opět brutální a zvedá hodnocení ještě o hvězdu výše, protože slovo kurwa bude v divákovi rezonovat ještě pěkný týden po skončení a sice to nedosahuje průraznosti jako loňská Furioza (která byla žánrem ale přece jen úplně jinde), ale na poměry filmů poslední doby je tohle jako blesk z čistého nebe. No ja pierdole dobra rozrywka! (25.05.2023)