Dva papežové

Z hloubi duše pohrdám církví, která bezskrupulózně hromadí majetek, žehná zbraním, rochní se v dogmatech, která byla zastaralá již před tisíci roky, snaží se lidem kecat do života, který svým představitelům zakazuje, čili naprosto nehrozí, že by o něm cokoliv mohli vědět, zkrátka je to zkostnatělá a zbytečná instituce. Najednou mám před sebou film, který je o nejvyšších manažerech církve, která sebe samu prohlašuje za svatou. A ten film překvapivě perfektně funguje, značnou zásluhu na tom mají představitelé obou hlavních rolí, ale také scénář. Dessnerovi se podařila mimořádně nápaditá hudba, skloubení varhan se saxofonem je vlastně perfektním zobrazením protikladu konzervativního německého manažera a modernistického argentinského manažera. (28.05.2022)

Nejsem úplně nadšený tím propadnutím kultu "cool papeže" Františka. Františkovo papežství je založeno na charitě, starosti o neprivilegované, přírodu a důraz na osobní skromnost, což je jistě chvályhodné (a nějak se mi zdá, že by to mělo být v církvi automatické), nicméně to je zaměňováno rovnou za politickou progresivitu - přitom jeho aktivita v důsledku spíš oddaluje nutnost církve se změnit, není začátkem těchto změn. Naivní progresivní katolíci si do jeho slov projektují přísliby do budoucna, které on přitom popírá a označuje za vytrhávání z kontextu. Je vlastně trochu legrační, jak vehementně je tlačen do pozice bojovníka za novou církev, kterou přitom nechce zastávat. Ale to moc odbíhám od filmu - který je produktem tohohle klišé, ale to neznamená, že ho musím automaticky shodit ze stolu. Jen je třeba říct, že je vhodnější vnímat ho odděleně od reality a zkraje přijmout, že nijak nereprezentuje žádný existující předobraz. A na tenhle posun mají filmaři jistě právo. Dva papežové jsou v této podobě zajímaví a místy strhující. I když bych ocenil větší vyrovnanost. Benedikt dopadl přesně opačně oproti Františkovi. Ratzinger je už půl století vnímaný jako přední konzervativní intelektuál v církvi a je tu zde tak i představován, jistě tedy nesmírně informačně vybavený člověk (který mimochodem stál jako jeden z prvních za odkrýváním sexuálních skandálů - což film podává přesně opačně). Sir Anthony ale neustále lape po dechu a neví, jak na úžasná hluboká Františkova prohlášení reagovat. Je to takový starý dědek, který dělá věci postaru a nepřemýšlí o nich. Jediná jeho možnost vykoupení je poznat svou omezenost. Ve filmu, který chce představit názorový střet formou vybroušených dialogů, považuju za problém, když jedna ze stran (i strana, se kterou z větší části nesouhlasím) je viditelně uměle oslabena. Dva papeže je tak třeba vnímat v jejich efektivitě - v tom, jak dobře jsou Hopkinsova unavená agresivita a Františkova dobrota záběrovaná, jak umí strhnout dramatickým okamžikem. Je to o tragice Ratzingerovy zbytečnosti a očistnosti Františkova dobra - ostatní je jen omáčka. Nejde to vnímat jako diskuzi, jako střet argumentů. Jak vyplývá z mého hodnocení, pořád mi to stačilo, ale vlastně ten film k mojí spokojenosti dost prokličkoval a doceňuju ho i navzdory tomu, že proti tolika jeho kvalitám, které se tu zmiňují, bych protestoval. Zážitek tu pramení ze vzrušení a z emocionálního konfliktu dvou notorických stereotypů, ne z hlubokých myšlenek a hodnot. Pořád mi to stačí, jen teda doufám, že lidi po zhlédnutí nemyslí, že to je film o člověku, který je nyní papežem, a jeho názorech. Po zamyšlení se nakonec spokojím se třemi hvězdami - hlavně pro zdržující a nefunkční flashbacky, které jsem k ničemu nepotřeboval, i tak ale pořád převažují pozitivní dojmy ze zábavného slovního fotbalu. 70 % (29.12.2019)

nemám vztah k víře ani církvi a od Meirellesova filmu sem nečekal zhola nic.To co jsem dostal,ale velmi příjemně překvapilo.Herecký koncert dvou hvězd (Pryce je tu extrémní sympaťák) a velmi příjemnou konverzačku nejen o církvi,ale i o tématech,které bych v podobném filmu nečekal.Netflix se ve druhé polovině roku rozjel...80% (23.12.2019)

Když v roce 2005 Jan Pavel II. zemřel, média i církevní představitelé dávali konzervativci Benediktu XVI., občanským jménem Josephu Ratzingerovi, největší šance. Přišel ovšem v době odlivu věřících a zejména církví zmítaly obří skandály sexuálního obtěžování dětí kněžími, které se provalily v mnoha zemích Evropy. Roky nicméně běží, konzervativní povaha zastává úřad a před jeho vzácnou rezignací (naposledy před více než 700 lety) se setkává s moderním reformátorem, který uznává cestu spíše skromnou a pokornou. A který jej nakonec v úřadu vystřídá. Dialogů dvou odlišných mužů se ale divák nemusí obávat, pánové si k sobě nakonec najdou cestu, stejně jako divák k ne zrovna oblíbenému životopisnému žánru. Dočkáme se jemného humoru, pojídání pizzy i sledování Komisaře Rexe či fotbalového zápasu, stejně jako několika historických milníků. Ač mám k církvi nemalé výtky, musím uznat, že mě nejvíc těšilo polidštění obou mužů. Brazilský tvůrce Fernando Meirelles si vybírá těžké látky, nezklamal, o duu Anthony Hopkins a Jonathan Pryce snad nikdo ani nepochyboval. (20.01.2020)

║Rozpočet $-miliónov║ Nie je to kontroverzné ako by som očakával. Kde tu sa do niečoho aj rypne ale skôr je to pôsobivá biografia zo života vymienajúcich sa pápežov. Hlavné je že to vôbec ani na chvíľu nenudí, má to čosi do seba, nechýba aj nejaké to odľahčenie, herecky brilantné, chlapci si doslova pítaju ceny. /80%/ (04.01.2020)