Marianne

Nikdy jsem se netajil tím, že nemám k francouzské filmové a seriálové tvorbě blízký vztah, občas se ale i francouzští filmaři blýsknou natolik, že je musím pochválit. A právě seriál Marianne se jim velice podařil, téměř po celou dobu jsem si užíval bezútěšnou, tísnivou atmosféru, slušné napětí i fungující příběh. Opravdu jsem nečekal, že by mě mohl hororový seriál (nota bene francouzský) takhle bavit, počítal jsem spíš s nějakou téměř slabomyslnou záležitostí, kterých je teď všude tolik. Spokojenost. (08.11.2019)

Marianne chvílemi umí být docela nepříjemná, ale ve výsledku, i když řemeslně se jedná o fajn pokoukání, nedokázal seriál úplně držet můj zájem. Poslední díly jsem dokoukával už v podstatě jen proto, že jich do konce příliš nezbývalo. A ne proto, že by mě zajímalo, jak to celé dopadne. Protože ono to nijak zvlášť dějově zajímavé není. Pokračuje se navíc ve francouzské neschopnosti představit jednu alespoň trochu sympatickou postavu. Všichni do jednoho jsou tam nesnesitelní, nesympatičtí, prostě Francouzi. A strašně mě štvalo to "listování" reprezentující časové posuny vpřed a vzad. A občasné komické vsuvky taky nepomohly. Hororově nejsilnější je Marianne ve scénách s posedlou stařenou, ta má ale bohužel o dost míň prostoru, než by bylo záhodno. (26.09.2019)

Solidní žánrovka, u které je zatraceně cítit, že francouzský tvůrce se u duchařských hororů zvolna jen inspiroval, ale v podstatě si toho hodně natočil po svém. To je ale samozřejmě dobře, protože přináší do žánru konečně i nějaký ten humor. Navíc má i snahu o crossover a někdy v půlce seriálu jsem měl až pocit, jak kdyby ze seriálu nejraději udělal hororové Stranger Things. I když těžko soudit, jestli Stranger Things nejsou hororoví už sami o sobě. Nicméně Marianne je další seriálovou, hororovou a navíc Netflixovskou bombou, která se této internetové televizi povedla. Má nápad, má atmosféru, neotřelé herce, originální bretaňský venkov podobný skandinávské ponurosti a hlavně nápady, které si coby fanoušek duchařiny chcete prostě užít. (29.12.2019)

Pěkně nablýskaný seriál o mladé spisovatelce. Trochu to připomíná 80 sátková klišé jako třeba hrátky se satanismem, motiv stěhování příšery do různých těl, hrdiny vyrovnávající se s traumaty minulosti. Moc se mi nedařilo sžít s hrdiny. Nablýskaných scén je zde spousta . Jsou samy o sobě často působivé, ale neskládají dohromady žádný souvislý celek. (04.12.2020)

První díl mě dost navnadil a já po dlouhé době zase zkusil dát nějaký seriál. Bohužel ani hlavička 'Netflix' nezabránila tradiční seriálové chorobě, která u něj postupně propukla. Ano, i Marianne trpí obvyklou seriálovou rozvláčností. Scénář (hlavně v druhé půli) je naprosto zbytečně naředěný a vyvatovaný tak, aby se z něho dalo uvařit aspoň těch osm ubohých dílů. A přitom podstaný děj by se v pohodě vešel do jednoho delšího celovečeráku. Ovšem první tři díly jsou příjemně temné a vzbuzují očekávání něčeho výjimečného, maman Daugeron má fantastickou tlamajznu i grimasy a maman Larsimon zase pěkná prsiska. A mínusy? Kromě postupné rozbředlosti mě ještě samozřejmě znechucoval povinně nám vnucovaný multikulturalismus (ano, i v bretaňské díře musí být černoch a rybaří tam Arabáči) a ani nesympatická a šeredná mužatka pro hlavní ženskou roli nebyla šťastnou volbou. Jediný důvod ke sledování zjevně plánované druhé řady je pro mě zvědavost, jestli Emmino bejby bude míšenec prvního stupně nebo ne, protože jeho otcovství je poněkud nejisté. Ale je to hodně slabý důvod a myslím, že případné další řady se odehrají bez mojí divácké účasti. (03.10.2019)