Poslední tango v Paříži

Réžia Bernarda Bertolluciho, kamera Vittoria Storara, chameleonske herectvo Marlona Branda, tak to sú dôvody prečo prijať túto ponuku. Menu je oplzlé, perverzné, pikantné, ostré, Chilli paprička spočíva v scenári, ktorý si NIKDY nedáva servítku pred ústa, až som sa občas usmieval popod fúz. Trebárs kontroverzný, alebo škandalózny sa môže javiť film Posledné tango v Paríži. Ja ho v prvom rade vnímam ako príbeh dvoch stratených existencií, ktorí na seba natrafia náhodou, odvtedy splanula iskra vášne, jeho Američana ťaží minulosť na srdci, lebo nedávno spáchala jeho žena samovraždu, bola pobehlica, čo mu zahýbala. Nerad rozpráva o minulosti a už vôbec nechce používať mená, ktorými by sa oslovovali. Ona je Francúzska, mladá, pekná žena, ktorá nevie, čo so životom, má nápadníka, ktorý si zahral v slávnom Truffautovom snímku : Nikto ma nemá rád. Volá sa Jean-Pierre Léaud, je trochu naivný a nakrúca o nej film. Telesnej rozkoši sa náramne oddávajú v hoteli, ktorý má na starosti, filozofujú ako zmysle života, zatvorení v byte. Aj si výjdu von, konkrétne majú chuť si zatancovať TANGO, ale víťazné páry tancujú sami, ich nikto nepozval, akoby tam nemali čo robiť. Jeanne má už toho všetkého dosť, po krk, povie mu, že je KONIEC, začne ju prenasledovať do jej bytu, kde vytiahne revolver a zastrelí ho, ešte sa chvíľu potáca na balkóne, ale čoskoro je všetkému koniec, definitívny ! Určite zaujímavý film, ktorý obsahuje nahé scény, ale len Marie Schneider od hlavy po päty, Marlona nie je vidieť zpredu, maximálne zadnica. Umelecké PORNO, ktoré neškodí, prospieva zdraviu. Na svoju dobu provokatívny film, zakázaný, mne sa to páčilo, nevidel som v tom nič zlé, i keď zlovestnejší je scenár ako oddávanie sa radovánkam, ale tak to malo zrejme byť. Marlon je vo forme, tak najmä pre umenie brilantného herca je úplne ľahké navnadiť sa pozitívne na film, ktorý je docela pesimistický ! (11.09.2015)

Po projekci si kladu spoustu otázek. Je to tím, že nejsem vyspělý? Či snad tím, že jsem neviděl dostatečné množství prominentních filmů, abych poznal, jestli ten či onen film je kvalitní? Nebo snad nejsem na tak vysoké úrovni, abych film pochopil? Pokusím se na ně najít odpovědi, které mi možná dopomohou změnit můj názor, který zní prozatím takto: Poslední tango v Paříži se tváří jako psychologická analýza jednoho zvláštního páru, v němž se důležité věci stávají nedůležitými a který má svou vlastní představu o životě, byť velmi neobvyklou. Pod tím vším jsem však viděl jen do nebe volající nudu, úchylárny a hlavně, a to bylo to nejhorší, ty nejnemocnější dialogy, co jsem za poslední dobu slyšel. Jestli tohle je nějaké hluboké filozofické dílo s nějakou racionální hodnotou, tak já jsem Jimi Hendrix. Skutečně nemocný a nebezpečný film, který u mě bude navždy disponovat představou, jak má vypadat totální břečka. 0,5% (17.11.2012)

Pro mě osobně naprosto nesnesitelný film, který jsem vyloženě protrpěl. Postavy v něm odříkávají krajně stupidní repliky (z toho Paul "vede" na celé čáře) a chovají se v podstatě jak blázni, celkově tam nic nedává smysl, je to jen ubíjející nanicovatá rádoby skandální - a neuvěřitelně zbytečná - pozéřina, s naprosto příšerným finálním vyústěním a úmorně dlouhou stopáží. Nesedlo mi ani obsazení ústřední dvojice, věkový rozdíl 28 let mezi Brandem a Schneider shledávám nemravný - ostatně přijde mi zajímavé, že v Kmotrovi ze stejného roku ztvárnil starce na konci života, zatímco zde si zahrál vitálního milovníka-čtyřicátníka - a pokud jde o tu nešťastnou Schneider s tím jejím sedmdesátkovým bobrem, přišla mi zde zoufale nehezká a vyloženě ne můj typ. Sledovat, jak se k sobě Paul a Jeanne chovají, je fakt ta poslední věc na světě, o kterou bych stál, kdyby mi zbýval poslední den života - zvláště ve finální sekvenci v tančírně už dosáhla míra nesnesitelnosti toho filmu naprosté krajnosti - závěrečný nápis FINE nebyl nikdy větším vysvobozením. Měl jsem dát na svou intuici a dál tu sračku ignorovat, tak jako v předchozích letech, kdy jsem kolem ní s nezájmem občas zakroužil. (03.06.2021)

Úplně nahá žena, zobrazení análního sexu a vykřičení zoofilních erotických fantazií. Kulturní-sexuální revoluce si o takový plod říkala a Bertolucci ho na plátna kin dodal v roce 1972. O pár let předtím veřejnost ani nedýchala vzrušením, když rádiové vlny poprvé přenesly slovo „fuck“. O pár let později bylo pornografie a vulgárního jazyka všude plno. Bertolucci prolomil jednu hranici, to je asi pravda, takže vstoupil do historie. --- Ovšem ne každý vstup do historie si zasluhuje uznání. Někdo musel být první, kdo si před lidmi vytáhl holuba z nosu. Ostatní ho možná okřikli, možná obdivovali, každopádně dnes je ten čacký revolucionář po zásluze zapomenut. Má tenhle film v něčem větší hodnotu než první „fuck“ v rádiu? Pochybuji o tom. Charaktery citově unaveného a zhýralého dobrodruha a hrubým sexem fascinované mladice nejsou ničím pozoruhodné, navíc se s nimi Bertolucci zvlášť nepáral. Příběh je banální voyeurská erotická fantazie, a jsem přesvědčený, že Bertolucci jakýsi slabounký děj slátal výlučně proto, že tenkrát dost dobře nemohl natočit prosté a dějeprosté porno. --- Takže, vytáhněte si z nosu co tam zrovna máte a představte si, že jste na státní recepci. Čin je to banální, ale vaše společenská výpověď bude důrazná a náležitě skandální. Hurá. (09.10.2011)

4/10 Nekdo ma rad holky, nekdo zase vdolky. Maria je divna jako v kazdem svem filmu, Marlona nemam rad. Latka tak nejak explicitne-chtene kontroverzni, ale jinak mydlova bublina, ktera si sebou pouze nese nalepku necoho lepsiho nez je ve skutecnosti. Treba az se divaci sami dostanou do vyssiho stredniho veku, muze jim to prijit jako trefne zobrazeni jejich mrzskeho zivota - me to otravovalo. (13.11.2009)