Poslední tango v Paříži

Dnes už ne tolik kontroverzní film jako před 40 lety, byť vošoust Paul se svou recitací hlubokých myšlenek o posvátnosti rodiny, pronášenou při anální souloži století, je stále dost přes čáru i dnes, řekl bych. Maria Schneider v roli Jeanne, dívky experimentující s nezávazným živočišným sexem, je zajímavá samička, ale nic víc (a ten zarostlý bobr je holt daň za stáří filmu). Ovšem Marlon Brando jako Paul – to je třída! Jemu jsem to věřil. To jeho (sexuální partnerkou asistované) rozdýchávání pitomé sebevraždy pitomé manželky a bezútěšné bilancování jeho dosavadního pitomého života. Od prvního povzdechnutí až po poslední heknutí po divokém přirážení! A stejně tu prázdnotu a ten smrtící smutek v sobě neukopuloval. No jo, kdyby to bylo tak snadné... (08.12.2013)

Tak nějak pořád přemýšlím nad tím, zda je tento film opravdu "to" Poslední tango v Paříži, které jsem viděla. Toto mělo být to slavné, odvážné, erotické dílo? Zase jsem očekávala něco úplně jiného. Má očekávání byla v hlubokém, psychologickém, intenzivním, intimním, sexuálním a silném portrétu náhodného vztahu dvou lidí. Děj je rozdělen asi do tří linií, a díky tomu jsem měla dojem, že je nám příběh o jejich setkání podáván jakoby po kouskách. Kdyby se o trochu zkrátila stopáž a film by se více a hlouběji soustředil jen na jejich vztah, celkově by vyzněl možná o dost působivěji. Kromě pár scén a dialogů jsem zde vše nenašla mnoho, co by si mě podmanilo natolik, abych mohla říct, že se jedná o jedinečné či kontroverzní dílo. (10.08.2011)

(1001) Nechápu, o čem ten film je. Kdybych se měla za takového předpokladu pokusit ho přece jenom pochopit, tak mi přijde veskrze špatný. Při prvním setkání hlavních postav se oba pohybují v jedné polovině plátna a skrz celou druhou půlku projíždí auto. Proč? Proč je zabírá z takového úhlu? Při detailech se Marlon šourá pomalu co noha nohu mine, při navazujícím velkém celku jde přes most rychle a bez zastavování. Proč jsou všechny záběry na "prázdné" ulice Paříže tak náhodné a nic neznamenající, jako by je vybíral někdo, kdo to město vůbec nezná a nemá k němu žádný vztah? Proč hraje Maria hlavní roli, když není schopna slovy ani bez nich vyjádřit jednotlivé emoce, natož přechod mezi nimi? Co bylo smyslem její dějové linky s režisérem - mně připadala jenom směšná. Co vůbec znamenal ten konec, opravdu měl být její dějový oblouk o tom, že je hloupá bezcitná sobecká bestie, nebo jsem si to jen špatně vyložila? Měli jsme jí fandit? Ale cítím, že už se dostávám do hodně negativních otáček, což nějak úplně nechci. Nechám film těm, pro které něco znamená, a sama se půjdu znovu podívat na Tramvaj do stanice Touha. Ale nedá mi to, abych nevynesla poslední soud: Tango mi jedním slovem přijde nepřipravené. Scénář působí jako první nástřel, většina dialogů jako improvizace, nic jako by nemělo své místo nebo důvod. Prostě tomu filmu nerozumím. (25.11.2016)

Herecké výkony - či už ostrieľaného ženského idola ale pritom skvelého herca Marlona Branda alebo mladej Marie Schneider, ktorá týmto filmom debutovala (moja hlboká poklona), sú prinajmenšom geniálne, jazzovo-saxofónový hudobný doprovod nesmierne sugestívny a komorná (vo vtedajšej dobe) kontroverná hra medzi mužom a ženou na plátne funguje do posledného detailu, film po literárnej stránke zvládnutý dokonale, po obrazovej ničím nezaostávajúc za ostatnými stránkami tohto ojedinelého majstrovského opusu pána Bertolucciho. Odporúčam do pozornosti (07.11.2005)

Tenhle podle mne hodně přeceňovaný film Bernarda Bertolucciho možná mohl něco znamenat v době sexuální revoluce (vznikl 1972). Z dnešního pohledu se spíše zdá se, že pan režisér se nedokázal rozhodnout, zda točí soft porno, psychologický film, nebo romantické drama. Navíc ani z exteriérů Paříže se nepodařilo vytřískat něco víc zajímavého nebo s atmosférou. A tak zbývá hodně diskutabilní příběh čerstvého vdovce (Marlon Brando) a mladičké dívky, která si pravděpodobně teprve ujasňuje životní hodnoty, jenž je však dotažen do absurdního konce, alespoň vzhledem k předchozímu ději. (31.03.2012)